Kansas - Freaks of Nature (1995)
01. I can fly (5:21)
02. Desperate times (5:24)
03. Hope once again (4:33)
04. Black fathom 4 (5:53)
05. Under the knife (4:59)
06. Need (4:01)
07. Freaks of nature (4:05)
08. Cold grey morning (4:13)
09. Peaceful and warm (6:45)
Total Time: 45:14
Obsazení:
Steve Walsh / vocals, keyboards
David Ragsdale / violin, guitar
Greg Robert / keyboards, vocals
Rich Williams / guitar
Billy Greer / vocals, bass
Phil Ehart / drums
Vítejte při čtení recenze na jediné původní studiové album Kansas v devadesátých letech. Nejhorší období průměrných až podprůměrných desek z minulé dekády máme šťastně za sebou, tak se snad už dočkáme kvalitního rockové menu…
Od vydání poslední studiové desky In the Spirit of Things uplynulo 7 let a nastaly drobné změny. Za kytaristu Steve Morseho (který odešel do Dixie Dregs) nastoupil v roce 1991 houslista a kytarista David Ragsdale a klávesista Greg Robert povýšil z pozice hosta na oficiální místo v sestavě. Na pozici v měkkém křesle u nahrávacího pultu studia a do role producenta byl nominován starý známý Jeff Glixman (mj. Black Sabbath, Y. Malmsteen, Magnum), který s nimi pracoval na nejlepších deskách ze sedmdesátek.
Jaká je tedy deska Freak the Nature?
Po několika slabých deskách experimentujících křížením popu s AOR je to příjemné překvapení. Po třinácti dlouhých letech slyšíme opět v nahrávkách Kansas pro ně tolik typický zvuk houslí, i když pan Ragsdale má trochu odlišný styl, než jeho předchůdce. Tento muzikant se překvapivě zapojil i do psaní písní, spolu se Steve Walshem vytvořili 4 songy. Zrovna ty patří mezi nejenergičtější na albu, zaslechneme tam až metalické kytary! Schválně si pusťte třeba úvodní I can fly – odmyslete si tančící housličky a dosaďtě drsnější zpěv a máte heavy metal jak vyšitej. A to rámcově platí i pro všechny jejich společné skladby – všude tam vylézají hard/heavy riffy, jako třeba v solidní Black Fathom 4. Samozřejmě aranže a zvuk houslí s celkem utopeným zvukem kláves výsledný sound upravuje do patřičných prog mantinelů ostatních písní.
Těch, které Walsh napsal sám. Ty se mi po pravdě líbí o kapánek více. Netlačí tolik na pilu, jsou poklidnější a více vyplouvají na povrch krásné melodie. Výborná je třeba singlová Hope Once Again z hostující zpěvačkou a herečkou Reneé Castle. Zvláštní je i skladba Need, která mi atmosférou připomíná Petera Gabriela.
Album zakončují úžasná Cold Grey Morning s bezútěšným textem, pulzující hard rockovou energií. Autorem je Kerry Lifgren, jak se ocitla na této desce, to opravdu netuším.
Závěr alba je svěřen opět skvělé, z velké části akustické Peaceful and Warm, v jejíž finále to pěkně rockově zabouří.
Skvělý comeback !
reagovat
Kansas. Stát v jižní části severní Ameriky, ale rovněž první úspěšná art rocková kapela, pocházející z oblasti, vlastně města, podle něhož si dala své jméno. Svou kariéru nastartovali Walshovci velice rychle a hned jejich prvotina ( v USA Gold), čerpající z odkazu Lynyrd Skynyrd, byla velmi úspěšná. Rovněž ve staré Evropě mají Kansas dávno kultovní postavení, i díky nepříliš častým koncertním návštěvám.
Jako zcela klíčových lze označit prvních pět alb. Čtvrté Leftoverture získá pětinásobnou platinu a song Carry on... zaboduje doplna. Mám velice rád jejich alba napříč neuvěřitelnými pěti desetiletími, ve kterých kapela působila a dnes je opět s novým výtvorem znovuzrozena a plně akceschopna. Je tu ale jedna nahrávka, která je mi o malinko bližší, než ty ostatní. Její vitalita, energické kouzlo a živelný přednes, kde vzájemná komunikace všech nástrojů vytváří pestrou škálu hudebních variací, jež dokáží svou brilantní instrumentací zvednout ze židle, je zkrátka obdivuhodná.
Ty nejlepší nahrávky vytvořila kapela pod producentským dohledem vyhledávaného mistra zvuku Jeffa Glixmana a po dlouhých letech se s ním ještě jednou a naposledy spojila, aby bylo dosaženo kouzla mocného, jako v letech sedmdesátých. A tak se Kansas skutečně podařilo znovu vztoupit do téže řeky a zplodit dominantní, devíti-skladbovou kolekci.
Stran sestavy. Zdravé jádro Ehart, Walsh, Williams, je doplněno prověřeným Greerem na basu, novicem Gregem Robertem na klávesy a Steinhardtovi housle svírá neméně muzikální David Ragsdale. Člověk jež má na nahrávku určující vliv a jehož muzikantský talent a šarm do jejich žil pumpuje solidní množství "organického THC". Ano, bohužel stále chybí vůdčí kytarová a především skladatelská osobnost Kerry Livgrena, ale narozdíl od invenčně pokulhávajícího alba Power, zbytek ansámblu jeho služby zde zastoupí brilantně.
Tuto desku mám rád komplet celou, proto z ní nebudu vyoperovávat žádnou její část. Jde o společenství devíti orgánů, kde jeden má funkci dýchací, druhý oběhovou, třetí vylučovací a tak dále.
Nenápadný comeback Kansas v devadesátých letech, přinesl další brilantní nahrávku, v té době už odepsané kapely, žijící pouze ze staré slávy.
Mám za to, že takto na nápady potentní sbírku, už kapela nepřekonala ani s Livgrenem na famózní a mysticky výpravné nahrávce, silné Somewhere to Elsewhere. Souhlasíte?
reagovat
steve @ 16.07.2017 05:55:02
Horyno: Tvůj první(zřejmě jde o ne tolik oblíbenou desku)a komplexní pohled na tyhle Kansas mě potěšil, ale v posledním odstavci s tebou nesouhlasím. Deska Somewhere.. patří mezi nejrozmanitější a zvukově nejbohatší od doby alba Point of Know Return. Pro mě jedno ze tří jejich nejlepších.
john l @ 16.07.2017 06:40:08
Nejraděj poslouchám debut a Leftoverture. To jsou dva největší milníky Kansas. Bez Walshe to nebylo ono a bez Livrgrena to zas nejsou ti praví Kansas. Zajímavá je taky etapa s kytarákem D.P., Stevem Morsem.
Album Power bych nezatracoval, typově se orientuje spíš v A.O.R. a pár písniček je suprovejch.
horyna @ 16.07.2017 16:31:15
Vím že Somewhere patří k nejkrásnějším albům od Kansas. Ve prospěch Freaks hovoří strhující nasazení a stejně brilantní nápaditost. Mám ho prostě o stupínek před ním.
oř @ 17.07.2017 05:24:49
Jestli to nebude tím, že u našince byli kapely ze zámořì vždy až na třetí pozici. První byla samozřejmě Anglie, za ní domací scéna a pak hrstka těch, kterým se v totalitě podařilo prorazit.
steve @ 17.07.2017 10:35:34
Sehnat za komárů desku z USA bylo sakra těžký. Pokud ti ji někdo neposlal, tak zbývala leda burza.
oř @ 18.07.2017 05:31:42
Kansas se sháněli těžko i na burzách. Známí o nich sice veděli, ale trh jejich nahrávek byl tabu. Po republice běhalo pár exemplářů, který šli rychle na dračku. Pokud jsi přišel pozdě, měl jsi smůlu. V půjčovnách už byla pravděpodobnost větší.
- hodnoceno 1x
- hodnoceno 4x
- hodnoceno 0x
- hodnoceno 0x