Nick Cave & The Bad Seeds - The Good Son (1990)

Po temném skvostu Tender pray který mohl Nick Cave pro své fandy úspěšně omílat neustále dokola, se však rozhodl pro někoho naštěstí (přidávám se), pro jiné bohužel, k výrazně odlišnému stylu. Good son je jedno z jeho nejromantičtějších alb, ale také z nejlepších. Stačí zmínit překrásnou romantickou baladu The ship song, nebo hitovou chytlavku The weeping song, toť asi největší hity alba. Ale album má i další perly: podmanivě melancholická skladba s nádechem tajemna Sorrow's child, závěrečná kouzelná tryzna Lucy s trochu zvláštním závěrem. Staré temné časy lehce připomene říznější píseň s příznačným názvem The hammer song. Je pravdou, že občas album svým lehkým patosem hlavně díky občas až přehnaně teatrálnímu zpěvu sklouzává až do krajin sladkého kýče (úvodní Foi na cruz, Lucy, Lament), ale to nic nemění na tom, že se jedná o skutečně výjimečné písně, snad The Wittness song mi nikdy příliš nepřirostl k srdci, ale to je asi jediná drobná výhrada. Zajímavý, v Caveově diskografii celkem ojedinělý počin, vhodný zejména pro romantičtěji orientované fans N.C., ale i pro ty ostatní, kteří pochopili stejně jako Nick Cave, že není možné neustále produkovat tématicky stejná alba. To by byla přeci jen trochu nuda, že...
reagovat

Polletry @ 26.05.2009 06:49:34
Dělám to nerad, ale musím reagovat sám na sebe a omluvit se za chybu v recenzi. Ve čtvrté větě jsem psal o "podmanivě melancholické skladbě s nádechem tajemna". S tím souhlasím stále,leč nejedná se o Good son, ale o úžasnou Sorrow's child.

@ 26.05.2009 07:14:09
No vidíš to.

PaloM @ 26.05.2009 07:42:51
Nie som odborník na Nicka Cave_a :-), mám Murder Ballads a dvd God is In House. Je výborný, to je všetko (a páči sa mi klip s K.Minoque). Je fajn, že si ho pripomenul.

Polletry @ 02.06.2009 11:20:16
Nicka Cavea vždy rád připomenu. Klip Where the wild roses grow mám taky moc rád a to nejen kvůli Kylie:)

The Good Son je deska, která je v mé hudební sbírce již od samého počátku.

Tohle cd si kdysi koupil můj tatík (mimochodem poslouchá country) a naší drahé rodině představil pana Nicka Cavea. Nevím, jak se o Nickovi dověděl, ale každopádně přinesl domů několik jeho cd. Jedním z nich bylo i Nick Cave & The Bad Seeds – The Good Son, ale vzhledem k tomu, že matička moje drahá miluje Queeny, tak přes Mercuryho zpěv se prostě Cave nedostal.

Pak jsem ale dostal hi-fi věž a mohl jsem si pouštět, co jsem chtěl a tehdy došlo i na The Good Son. Pustil jsem si cd, poslouchal a první skladba se mi vážně líbila, ale druhá se mi vůbec nelíbila a tudíž jsem zkejsl u poslouchání jenom prvního tracku a nic jiného z desky jsem prozatím nezaslechl.

Jenomže to mi takhle jednou ujelo, nějak jsem přetrpěl druhou skladbu (pozn. tehdy mi bylo tak 12 a ještě jsem netušil, že čím méně poslouchatelná hudba, tím větší umění:) a zjistil jsem, že další skladby jsou docela dobré, a tak se Nick Cave spolu s Queeny a Red Hoty stal mým oblíbeným autorem na další roky dopředu. Desku The Good Son jsem pochopitelně již poslouchal celou a dokonce jsem ji měl tak rád, že jsem ji přinesl na hodiny hudební výchovy. Jaké byly reakce si nepamatuju, jen vím, že jsem pouštěl The Weeping Song.

Hudebně vzato je The Good Son přeci jenom jedna z těch lehčích Cavových desek. Obzvlášť ve srovnání s předchozí Tender Prey. Máme tu dva jasné hity, lkající duet Cave a Bargeld The Weeping Song a baladickou The Ship Song, které najdete i na bestofce. Dřív jsem nejvíce sjížděl úvodní pop/rockovou kytarovku Foi Na Cruz, ale postupem času se mezi mé nej tracky zařadila kdysi neposlouchatelná dvojka The Good Son s téměř až gospelovým úvodem a běsnícími slokami. Za pozornost stojí také decentní smuteční Sorrow's Child nebo The Wittnes Song, která ukáže, že i zde Cave to umí pěkne o podlahy rozpálit. No a konečná Lucy? Jemná, lkavá, prostě typický baladický Cave.

Celkově je The Good Son velmi dobrá deska, která přimíchala do Nicovy tvorby něco toho pop/rocku a není to vůbec špatné. Ono taky u Cavea se nedá moc šlápnout vedle, málokdo má tak vyrovnanou produkci.

****
reagovat