Nick Cave & The Bad Seeds - The Boatman's Call (1997)

Rocková poézia je samostatnou kapitolou histórie rock´n´rollu. Od čias Boba Dylana, Lou Reeda, či Neila Younga pribudli tisíce pesničkárov. Jedným, ktorý nad všetkými vynikal bol a stále zostáva, dnes už rocková legenda Nick Cave. Od jeho punkových začiatkov v Birthday Party ubehlo takmer 40rokov. Počiatok jeho bandu Bad Seeds sa dátuje od nejakého 84tého roku. Po takmer industriálnych začiatkov po vzore kapely jeho gitaristu Blixu Bargdelda z nemeckých Einsturzende Neubauten, ktorý dávno pred inými založili industriálny rock sa touto cestou uberal aj Mr.Cave. V čase spojenia týchto dvoch umeleckých šialencov Nick Cave žil v Berline rovnako ako jeho vzory Iggy Pop & David Bowie v rokoch 1976/77.Vetu´´Atmosféra tohto mesta vás núti robiť len dôležité veci´´ povedal sám David Bowie, ktorý sa pri náhodnom koncerte počas Serious Moonlight tour aj s Caveom osobne stretol v Berline.

U Nicka Cavea toto obdobie bolo spojené s heroinovou závislosťou. Prešlo zopár krásnych rokov a Nick Cave & The Bad Seed začali robiť oveľa prijateľnejšiu muziku pre poslucháčov. Od čias albumu ´´Good Son´´ sa Nick Cave stával pomaly a isto takmer popovou hviezdou. S úspešným duetom s pop kráskou Kylie Minougue ´´When the wild roses grow´´ sa mu podarilo nadobro rozvlniť vlný popmusic, zároveň stratiť tých experimentálnejších rockových fans. V roku 1997 nahral skromnejší a pre mnohých vraj stále silne komerčný ´´Boatman´s Call´´.

Moje prvé stretnutie bolo vďaka periodikám ako Kankán, či Spark, kde písali o Nickovi Caveovi v rozporuplných obrazoch. Jeho divoké začiatky mi pripomínali v tom čase moju srdcovku shock rockera Mansona. Tak som začal svoje bádanie po ňom spolu so starším Cooperom a Bowiem. Kamarát mi dal na prvých mp3 v roku 2000 tento album.
Spočiatku som hľadal sample pre svoju vtedy začínaju hip hopovú crew, keďže od industriál rocku ala Manson to bolo na hony vzdialené. Po častejšom počúvaní ma za srdce chytilo zopár skladieb a spomenul som si na článok s Kánkánu, kde písali o jeho neskutočných textoch.

Moja nie extra dokonalá angličtina bola dostačujúca na pochopenie,že mám dočinenia s originálnym umelcom. Piesne ako ´´Into my arms´´, ´´People ain´t no good´´, ´´Are you the one I´ve been waiting for´´ či dokonalý ´´Idiot Prayer´´ ma chytili za srdce a už nikdy nepustili. Samozrejme album obsahoval takmer vyrovnané veci s jednoznačne silnými výpoveďami o živote, láske, smrti, vášni a pod. Nick Cave rozšíril moje obzory už pred 20tými rokmi do novej úrovne.

Od roku 2000 Nick Cave vytvoril mnoho nádherných albumov ´´Push the sky away´´. či ´´Dig Lazarus dig´´. Jeho Hudba ma svoj rukopis. Dominantný klavír, vedie nad gitarami, kto má chuť na gitary odporúčam rockovejší projekt Nicka Cavea Grinderman. Rock, pop, prvky jazzu, prvky divadelnej hudby, toto všetko je menej podstatné ako jeho samotná tvorba. Tá je originál. Veď sám metal maestro James Hetfield sa vyjadril, že za rockového textára číslo 1 považuje Nicka Cavea, keď na Garage Inc. zaradili ich cover Nickovej piesne ´´Loverman´´. Nick Cave je autorom niekoľkých scénarov k filmom , autorom kníh, a filmovej hudby. Všetko zväčša zameraných na juh Spojených štátov a inšpirovaných tkzv. Južanskou gotikou.

V piesňach z tohto albumu cítiť naopak prvky aj írskej muziky v ´´´Green eyes´´, či ´´Black hair´´. Hudba na ´´Boatman´s call´´ nie je hudbou na rockovú party, či slaďáky na balanie nejakých osamelých dám. Je to hudba na pokojné sobotňajšie, či nedeľňajšie popoludnie :)
Svätým grálom Cave Music však zostáva poezia...
reagovat

Martin H @ 07.09.2019 19:57:50
Před více jak 20 lety jsem nahrávky Nicka Cavea dost poslouchal. Přivedl mě k nim kolega v práci a díky němu jsem Nicka tenkrát dost sjížděl, především desky od The Good Son po výše recenzovanou. Vzpomínám si, že mě na ní zaujala ta křehkost a melancholie, což z ní učinilo ve své době jednu z mých nejoblíbenějších desek. Poté jsem Nicka Cavea přestal sledovat. Když jsem se k němu chtěl posléze vrátit a seznámit se s pozdější tvorbou, to kouzlo už bohužel bylo pryč. Třeba to ještě někdy zkusím. Egone, dík za připomínku mých mladých a asi i bezstarostných mladých let.

Martin H @ 07.09.2019 20:03:29
Omlouvám se. Správně má být mladých a bezstarostných let.

The Boatman's call je podstatně komornějším albem oproti předchůdcům. Začíná se krásně komorním upřímným vyznáním Into my arms, přes příjemnou Lime tree arbour se dostaneme k jednomu z vrcholů desky People ain't no good. Pomalá (možná až příliš) balada, je skutečně krásná, stejně jako nejlepší věc (Are you) The one that i've been waiting for?, nepodbízivě romantická píseň, bez zbytečné přesládlosti. Skutečně vkusná záležitost, jedna z mých bezkonkurenčně nejoblíbenějšíc melodií od Nicka. Bohužel zbytek alba se pro mně však nese (až na pár slibných záblesků) v až neúnosně ospalém duchu, bez života. Bohužel.
reagovat

Když budete chtít desku, která asi nejlépe ilustruje čistou písničkářskou stránku Nicka Cavea, tak The Boatman's Call bude jistě tou nejsprávnější volbou.

Na téhle desce se totiž Cave hodně oprostil od ostatních nástrojů a více, než kdekoli jinde, zde sedmičlenní The Bad Seeds pouze lehounce přizvukují svému pánovi. Takže žádné velké instrumentální výlety, žádné velké exhibice a už vůbec žádný řev. Ne, tohle je temný písničkář vylévající si duši do vašich reproduktorů.

The Boatman's Call jsem snad ze všech desek, co znám , slyšel nejčastěji a vždycky se k ní s nadšením vracím. Spoustu skladeb jsem si drnknal na kytaru a (Are You) The One That I've Been Waiting For je pro mě asi nejzásadnější "balada", co jsem kdy slyšel.

Dodávat, že tuto desku považuji za jeden z vrcholů kariéry pochmurného Australana je doufám zbytečné.

***** - Smutné, deprimující, nádherné...
reagovat

hdjdjd @ 05.06.2009 20:42:02
je to nádhera

Egon Dust @ 14.02.2019 11:05:52
Súhlasim. Aj pre mňa je to jeho najlepšia LP. Vôbec mi nechýbajú divokejšie skladby. Pre mňa je Cave rockový poet aj keby spieval do Ďumbierskej cimbalovky. :)