Aerosmith - Pump (1989)

Když potřebuji navodit dobrou náladu, mohu se zcela určitě spolehnout na tři alba od amerických rockerů Aerosmith. Tohle, předešlé a následující dílo, jsou, alespoň u mne, zárukou kvalitního zážitku naplněného silným emocionálním vzrušením. A jelikož valnou většinu písní dobře znám a jejich slavné melodie mému uchu slastně lahodí, je o suprově strávené chvíle vždy dobře postaráno. Obzvláště toto a předešlé album, mám z celého katalogu skupiny nejraději a jestliže se ve své nedávné recenzi kolega POsibr rozplýval nad nahrávkami smithů v 70-letech, já úplně stejné pocity žažívám s jejich produkcí z konce let osmdesátých.

Už úvodní zcela návykový a rytmicky spurtovní monopost Young Lust- napěchován parádně znělými kytarovými laufy, předoucí basou i harmonikovou figurou, co ženou tento stroj závratnou rychlostí vpřed, stojí rozhodně za pozornost. S druhou F.I.N.E.- přichází zklidnění, ovšem Tylerův učebnicový přednes a riffovačka mistra Perryho jsou zde vskutku zázračné. Po hitové Love in a Elevator- naplněné blahodárnou hymničností a tempovými zvraty, je tu Monkey on my Back- s filigránskou Kramerovou bubenickou technikou, v níž pánové kytaristé Perry a Whitford, na Hamiltonově basové lince, vyšívají stěžejní nápady ze svých nástrojů, otěže pevně svírá, těžce nad věcí se pohybujicí Steven Tyler. Jedna z nejlepších písní kapely, je bezesporu Janie's Got a Gun- šťavnatý to hard-rock toho nejčistšího zrna, mistrně kompozičně sestavený, kytarová hra co baví, trochu těch kláves a hlavně parádní melodická linka zosobněna dravým Tylerovým projevem, jež se slovy Runaway... lehce pozvedá rockový praporec nad ostatní. The Other Side- začíná akustickým vybrnkáváním, aby s příchozím riffem a žesťovou sekcí, pěkně rozčísly úsměvy zbylým nevěřícím. Píseň co vás nakopne (přesně tam, kam by si sama kapela přála) je skladba My Girl- rozpustilé tempo i šílený text s kreativní melodií, nemůže nechat žádné rockové srdce bušit klidným tepem. Po countryově laděné Don't Get Mad, Get Even, je tu další bohouská perlice Hoodoo Voodoo Medicine Man- uvozuje ji jakési šamanské souzvučí, poté už nastupuje deklamované progresivní uchopení, zvukově a tempově neohraničeného tvaru, Kramer do toho buší hlava nehlava a Tyler řve jak utržený ze řetězu, kytarový tandem, patřící v oné hudební oblasti k nejlepším, nechává většinu konkurence za zády. Až s poslední What it Takes přichází baladický motiv, oproti desce následující, jež bude sladkobolem přecpána, je to vlastně zajímavá kuriozita.

Dle mého, největší pozitivum dopadu na jmenovaná alba smithů, má především velice kvalitně, s patřičným nadhledem, grácií i intenzitou vyvedena, produkční stránka zvukového mága Bruce Fairbaina, který v tomto případě ve společnosti Mikea Frasera a Kena Lomase, jedinečných to zvukových inženýrů nejen 80-tých let, dopomohl svým svéhlavým produkčním pojetím, zcela se lišícím od zaběhané přeprodukovanosti symbolické pro onu dobu, vysoustružit hodnotné a přetrvávající rockové démanty. Navíc, plusové body pro kapelu za parádní a originální přebal této desky.
reagovat

Martin H @ 09.06.2016 19:47:24
Tohle byla první deska od Tylerovy party, kterou jsem slyšel. Netvrdím, že je nejlepší, natolik tvorbu Aerosmith nemám naposlouchanou. Ale určitě je u mě o chloupek lepší než album Get a Grip. Ale dík za připomenutí, už jsem to dlouho neslyšel, což budu muset v nejbližší době napravit.

POsibr @ 09.06.2016 20:42:03
tak, tak. skupine Aerosmith sa ako jednej z mála (minimálne z tých, ktoré majú korene v 1970s) podaril comeback - po komerčnej, ale aj hudobnej stránke. ide síce o mierny odklon od rýdzeho hard'n'heavy, ktorý prezentovali v zlatej rockovej dekáde, ich novšia produkcia si však našla nové publikum. trošku ma ale vždy zamrzí, keď si niekto Aerosmith automaticky stotožňuje s pesničkami typu Crazy, I Don't Wanna Miss a Thing a podobne, keďže ich premiérová tvorba je o niečom inom.

Pump a Get a Grip sú dobré albumy, bez problémov ich strávim, aj keď na druhom menovanom sa už začínajú objavovať spomínané balady. s novšou tvorbou to už je trošku otáznejšie, iba sem tam objavím niečo, čo stojí za opakovaný posluch. čo sa týka favoritov spomedzi skladieb - jednoznačne pecka Janie's Got a Gun + Don't Get Mad, Get Even - tá je taká hravá, živá a melodicky chytľavo postavená.

vďaka za fajn čítanie ! som rád, že sa tu objavil ďalší priaznivec "zlých chlapcov z Bostonu", pre mňa je táto skupina srdcovou záležitosťou. len tak ďalej v písaní, rád tvoje recenzie čítam, nenechaj sa odradiť prudičmi. rock on.

horyna @ 09.06.2016 21:08:26
Pànům díky za reakce, trochu mne mrzí, že klasický hard rock, či hard n hravy je na těchto stránkách kapku upozaděn progresivním velikánům (tedy krom obrů jako D.P., L.Z. atd).Ale chápu, je to progboard:-)

horyna @ 09.06.2016 21:13:42
POsibr: jsi srdcař, toho si vážím a tvá náklonost této kapele je velmi milá. Ale co jiní velikáni podobného druhu, Cinderella, Tesla, Cult, Gotthard a další, znáš?

alienshore @ 09.06.2016 22:24:08
album je postavený predovšetkým na štyroch veľkých hitoch, Love In An Elevator, Janie's Got a Gun, The Other Side a What It Takes, tie sú naozaj skvelé, ďalšia vec je spevácka charizma Stevena Tylera a vďaka nemu sa tie hity stali tak svetoznáme, ale ten zvyšok sú viac menej priemerné odrhovačky, pravdupovediac neviem ako by som ho hodnotil, ale zmiešané pocity by asi prevládali ...

Snake @ 10.06.2016 07:03:13
Hudební škatulka a styl, kterým se Aerosmith a jim podobné kapely prezentovali mi nikdy moc nevoněl, ale o čtyři roky mladší album Get a Grip znám velice dobře. Musím uznat, že uměli vyprodukovat obrovské hity, které se dodnes hrají v rádiích. Pokud na mě odněkud bafnou, určitě se neurazím...

EasyRocker @ 10.06.2016 07:10:24
Taky jsem se neřadil nikdy k fanouškům. Mám doma alba od Get Your Wings po Draw the Line, první a poslední mi přijde průměrné, možná lehce nadprůměrné, nejlepší je asi Toys..., Rocks taky není špatné. Ale jejich styl mě taky nějak výrazně nechytil.

horyna @ 10.06.2016 07:32:25
všem díky za přispění, chápu že tato produkce nemusí všem posluchačům zrovna vonět, kapela sama se v průběhu 90-tek doslata do slepé uličky

luk63 @ 10.06.2016 08:56:11
Aerosmith určitě umí výborně skládat i hrát, ale všechno je v jejich pojetí podřízeno komerci. Nemusím je, je to na můj vkus ´vulgární´ a podbízivá záležitost.

Brano @ 10.06.2016 09:23:01
Mňa osobne táto skupina nikdy nezaujala.Ich hudba je až príliš vykalkulovaný komerčný produkt zameraný na čo najvyšší zisk.Viem o nich iba to,že sú statne predrogovaní(najmä Tyler).Tento album som počul raz na nejakej akcii a žiadne emocionálne vzrušenie to u mňa nevyvolalo,skôr ma to otravovalo.Ohodnotil by som tak dvomi hviezdičkami.Je to môj názor,nehnevajte sa na mňa za to.

Jarda P @ 10.06.2016 12:27:24
Na Tylerův projev jsem doslova alergický, takže přepínám, když je hrajou na Beatu. Nikdy se mi nelíbili a tak to i zůstane.

POsibr @ 10.06.2016 13:05:17
@horyna: čo sa týka Tebou menovaných kapiel, tak po mene ich síce poznám, ale v playliste mám len Cinderellu - cítiť tam niečo z tej divokosti Aerosmith, podobne napríklad aj u Mötley Crüe (aj keď v prípade týchto dvoch sa už skloňuje skôr glam metal, ktorý je žáner nepochybne inšpirovaný aj skupinou Aerosmith). a Gotthard (ak ide o tých Švajčiarov), som tuším voľakedy videl tu na festivale v Snine, aj keď sa teraz na konkrétne dojmy neviem rozpomenúť.

mňa osobne teší pluralita názorov, aj keď možno nie sú vždy rovnaké/podobné ako tie moje. holt, sto ľudí, sto chutí - neexistuje "recept" na správne ohodnotenie hudby, ani pravítko, podľa ktorého sa dá zmerať - je to subjektívne a vždy bude. nech každému hrá, to čo sa mu páči. ak by ale niekto chcel ochutnať trošku iný Aerosmith, ako pozná z MTV, tak odporúčam jednoznačne prvé štyri albumy.

horyna @ 10.06.2016 14:14:02
POsibr: pravda Cinderella má ke smithům rozhodně nejblíže,
přesně----neexistuje "recept" na správne ohodnotenie hudby, ani pravítko, podľa ktorého sa dá zmerať - je to subjektívne a vždy bude. nech každému hrá, to čo sa mu páči ---- !!!!!!!! to je názor hodný následování!!!
proč pomlouvat ostatní, každý má svůj (hudební)rozum i cit a ostatním je po tom vlastně prd :-)