UFO - Lights Out (1977)

Podobnou pozici jakou mají v naší zeměpisné šířce Thin Lizzy, zaujímají také Ufo. Ani oni v Česku nikdy nedosáhli na úplný vrchol. Ten od sedmdesátých let zabírali Deep Purple a Led Zppelin. Za nimi se mačkali Black Sabbath a Uriah Heep. Přitom jejich bohatá diskografie byla často ozdobou mnoha domácích fonoték. Pro některé lidi jsou Ufo málo sofistikovaní, pro někoho příliš kytaroví. Jiným vadil drsný rockový sound, nebo hlas Phila Mogga.

U mě si stojí Ufo stejně vysoko, jako vzpomínané kapely. Je to srdcovka, na kterou jsem za tu spoustu let nikdy nezanevřel. Desku Lights Out hodnotím dost vysoko. Podle mě jde o jejich druhou, možná třetí nejkvalitnější věc. K takovému tvrzení mě vede hned několik cest:
a) Ron Nevison ušil kapele 100% zvuk přímo na tělo
b) Michael Schenker tady předvádí jedno ze svých vrcholných hráčských vystoupení, jako příklad nechť poslouží skladba Electric Phase
c) skladatelská variabilita na této desce dosahuje pro Ufo možného stropu
d) jasně definovaná úloha pro každou skladbu
e) hromada nádherných melodií tu zdobí takové pecky jako jsou Just Another Suicide, Try me, Gettin' Ready, Alone Again……..
f) přítomnost hitu s velkým H nese jméno alba

reagovat

pinkman @ 06.12.2019 09:47:40
nedokážu přesně posoudit, která z pěti desek s Michaelem Schenkerem je nejlepší. Vyrovnaná kvalita se táhla celou tvorbou uvnitř sedmdesátých let.

dan @ 06.12.2019 11:49:23
V Alone Again Or jsem Ufo ani nepoznal. Ty dechy

muppet @ 12.12.2019 11:32:33
V 70 letech patrili UFO (stejne jako treba BTO) k vrcholum hardrocku i v Ceskoslovensku, i kdyz tak prosluli jako LZ, BS nebo DP samozrejme nikdy nebyli. Na vsech prazskych rockovych diskotekach v te dobe hrali pecky jako Doctor Doctor, Rock Bottom, Only You Can Rock Me, Let It Roll nebo Shoot Shoot, Lights Out.
V 80 letech, kdyz jsme jezdili na vesnicky zabavy, tak vesnicky rockovy kapely hravaly vetsinou jen prevzatej material a spousta jich hrala stary klasicky pisne od UFO.

Album Lights Out jsem ale za vrchol tvorby UFO nikdy nepovazoval, tahle deska je totalne mizerne namixovana - moc hlasity klavesy a moc mekkej rockovej sound.

Vrchol jejich tvorby je ciste podle me Phenomenon a Force It.
Opravdu skalni UFO fans rikaji, ze nejlepsi je a album Force It a ja s nimi souhlasim.

Love to love this album. Miluju jeho zvuk, smyčce, i výběr skladeb. Leo Lyons udělal kus práce a album se prodávalo skvěle i v USA, což paradoxně vychýlilo Michaela z rovnováhy a on se začal špatně vyrovnávat s návalem popularity. Paul Raymond jako nový klávesák a dopr. kytarista se osvědčil a skupina plula na vlně úspěchu. Občas se Michal nedostavil na koncert, ale ještě to ustáli. Love to love je nadčasová klasika, Lights Out, Try Me, Too Hot To Handle super pecky. Dávám 5*, jak jinak?!
reagovat

Na v pořadí šestou studiovku UFO jsem byl hodně zvědavý. Právě díky titulní skladbě jsem si na tuhle partu udělal první názor, veskrze kladný. Předchozí tři desky pak můj dojem jenom potvrdily. Veze se i Lights Out na té stejné hardrockové vlně jako Phenomenon, Force It a No Heavy Petting nebo se UFO už na předchozích albech autorsky vyčerpali a album tak vzniklo spíše ze setrvačnosti?

Tak zlé to určitě nebude. Lights Out nabízí jak poctivé kytarové pecky jako Electric Phase, titulní skladba samotná nebo Too Hot To Handle. Schenker v nich řádí jako utržený z řetězu a očividně je ve stejně vynikající formě jako na albech předchozích. Na Lights Out (nemůžu se rozhodnout, zda bohužel, nebo bohudík) dostává poměrně hojnost prostoru Paul Raymond a jeho klávesové nástroje. UFO už na Lights Out nejsou tou brutální partou, která na Phenomenonu a Force It rozválcovala vše co jí přišlo do cesty. V jejich písních se začaly objevovat i výlety za jinými hudebními směry (Just Another Suicide, převzatá Alone Again Or). Když k tomu připočtu ještě baladu Try Me, úchvatnou minisymfonii Love To Love a hravou Gettin´ Ready, vychází mi sice rozmanitá, ale s hardrockovými UFO už tak úplně nesouvisející koláž. Budou to tři hvězdičky, je to rozhodně slabší počin než No Heavy Petting.

***
reagovat

Redrocker @ 08.08.2009 17:49:49
Pro mne, po Strangers in the night, nejlepší album UFO. Na druhou stranu chapu tvůj názor, protože Schenker tady už opravdu rify ve stylu Mother Mary neseká. Na druhou stranu takové Try me nabízí v závěru opravdu kytarový zážitek. Album určitě hodně poznamenala produkce, která mu prostě vtiskla jiný zvuk než na předchozích počinech. Mimochodem Love to love také nabízí "brutální kytarový rif", hned na začátku.

vmagistr @ 08.08.2009 19:06:39
žádnou z písniček bych na tomhle albu nehodnotil jako špatnou - spíš netvoří dohromady tak kompaktní celek jako předchozí alba...je to takový "každej pes jiná ves" mi přijde.

Jarda P @ 06.12.2019 11:44:06
Já bych tu kvalitu posunul až do roku 1982 k albu Mechanix. Po reunionu s Schenkerem už alba nejsou vyrovnaná, stejně tak jako éra s Moorem. Ne nadarmo bylo Strangers in the Night hodnoceno jako jedno z nejlepších alb roku 79. Nejlepší skladby z něj pocházejí právě z Lights Out.

Tak jsem se dopracoval k této desce a trochu mě zklamalo v porovnání s předchozími čísly.Nevím,proč museli na desku uveřejnit převzatej cajdák Alone Again or.Není to špatná věc,ale v podání UFO mi nesedí.Další dvě pomalé věci znějí také moc popově - Just Another Suicide a Try Me.Další pomalá věc je i závěrečná Love to Love,ta je ale okořeněna místy ostrou kytarou a zní fakt jako ploužák od hard rockové kapely.Nejlepší pecky jsou úvodní Too Hot to Handle,titulní Lights Out a předposlední Electric Phase.Na desce jsem našel i bonus skladbu v podobě živé verze On with the Action z předchozí desky.Většinou jsou koncertní provedení písní dravější a přímočarejší než original ze studia,zde je tomu naopak.
reagovat

Kapela naprosto nenuceně a ladně navázala na předchozí majstrštyk a na "Lights Out" jede dál a válcuje všechno, co jí stojí v cestě.

UFO si zachovalo i ono nepopsatelné kouzlo o kterém jsem se zmiňoval v povídání o předchozím albu.
V případě "No Heavy Petting" se dalo hovořit o některých slabších skladbách, ale "Lights Out" žádné takové skladby neposkytuje.
Od úvodní hitovky "Too Hot to Handle" až po závěrečnou, zklidněnou "Love to Love" není na albu slabé místo.

Od roku 1974 kapela sází jedno lepší album než druhé.
To na jednu stranu těší velké zástupy fanoušků, ale na druhou stranu to ve skupině s největší pravděpodobností a dle všech indicií dost vře. Ale kdo by se o něco takového zajímal, když je všechno na první pohled v úplném pořádku.


reagovat