UFO - Making Contact (1983)

UFO + Schenker = senzační kvalita a zástup nezapomenutelných nahrávek. UFO + Chapman = hm, tady už to tak kolosální necítím, spíš značně rozkolísaně.

Vyzkoušel jsem snad všechny desky, které tento nepochybně rovněž špičkový kytarista s kapelou UFO vyplodil. Ale jen málokterá mě dokázala zaujmout natolik, abych ji musel dopravit do své sbírky.
Ani tolik chválenému Mechanixu jsem neporozuměl a dodnes mi přijde krajně nudný. Vůbec nevím proč, ale je tu jedna deska, na které mě Chapmanova hra neskutečně baví a oslovuje. Ano, je to Making Contact, který byl na seznamu děl osmdesátkových UFO součástí ostatních alb, jež jsem postupně procházel a tento jediný exemplář mě dokázal nějakým způsobem oslovit.

Neříkám že je lepší nebo horší než alba v jeho okolí, mě prostě jen baví jeho písničky. Ať jde o energetické rockové stálice Blinded By A Lie a Diesel In The Dust, prošité množstvím výborných kytarových vyhrávek, nebo volnější kusy promíchané s popovější příměsí, jako jsou You And Me či Call My Name. Najdeme tu i skladby se silnou hymnickou složkou When It's Time To Rock a The Way The Wild Wind Blows nebo heavy kus All Over You. Ty věci mají tah a nápaditost, zapamatovatelné refrény i velké melodie. Nezní hloupě ani komerčně. Kožený osmdesátkový opasek tu UFO sice místy stahuje, ale není dotažen tak moc, aby kapela nemohla svobodně dýchat.

Making Contact je pro mne jediným solidním zástupcem produkce UFO v letech disca a Sandry. Devět let bude kapele trvat postavit se opět na vlastní nohy. S deskou High Stakes & Dangerous Men se jim to částečně povede, ale až Walk on Water udeří hromově a doplna. Ale to už jsme zase nazpět u Schenkera.

Tahle kapela má dvě hlavní etapy. Sedmdesátkovou se Schenkerem a novodobou s Moorem. Pak jsou tu ovšem ještě alespoň pro mne dvě stěžejní díla. Tím prvním je neoddiskutovatelné Walk on Water a tím druhým skrytý diamant a černý kůň stáje UFO, deska Making Contact, kterou jaksi automaticky řadím k Schenkerovým deskám, ač je naprosto a úplně jiná. Proto je mé bodování tak odlišné od ostatních. Za 5* a klidně si remcejte:-)

Kedna perlička k desce: Na zadní straně přebalu remasterovaného cd je nesmyslně uvedeno jméno producenta Gary Lions, v bookletu pak správné - Mick Glossop.
reagovat

Jarda P @ 03.04.2018 18:48:21
Horyno, překvapuje mě, že se ti líbí Making Contact víc než Mechanix. Já to mám opačně, Making Contact považuju za nejslabší věc Chapmanova období. Desku jsem koupil na vojně na burze v Brně a dlouho se těšil, až si ji pustím doma na opušťáku, ale přišlo velké zklamání. Není divu, že pak tato sestava skončila.

horyna @ 03.04.2018 18:59:18
Ahoj Jardo, nemám pro to žádné logické vysvětlení 😀 Ale asi každý z nás u sebe najde nějakou tu nahrávku, kterou nemá zbytek světa rád. U mne je to zrovna Making Contact a chápu, že takový postoj těžko obhájím. A musím snad? 😀

Jarda P @ 04.04.2018 05:53:16
Určitě ne, také mám rád spoustu věcí, které se netěší všeobecné oblibě.

steve @ 04.04.2018 05:57:02
horyna je nezmar, udělit kterékoli Chapmanovské desce víc jak 3,5 bodu je loterie z vlastním rozumem

horyna @ 04.04.2018 11:21:23
Steve: loterie z vlastním rozumem je použít podobný komenář u recenze ať už se ti její náplň líbí, či nikoli. Opět se dostáváme k subjektivitě. Ufo patří mezi mé přední akvizice v hard-rockové oblasti a Making Contact má pozici pevnou skoro jako Phenomenon, Force it a další slavná alba Ufo. V hlavě to nezměním.

Abych se přiznal bez mučení, na tomhle albu mi nejvíc vadí produkce. Neil Carter jako hlavní skladatel zde klade větší důraz na klávesy, což ve spojení se špatnou produkcí dělá ze zvuku skupiny jakýsi rockový bigband. Pryč je vynikající Chapmanova kytara, zvuk bicích raději ani nehodnotím. Všude slyším jakési "bzučení" v pozadí a sladký kila na varhany. Jinak to na konzertě znělo určitě super, písně mají zdravé jádro, ale na CD se mi to opravdu nelíbí. Už to k tomu spělo na předchozím albu, ale to ještě nebylo tak šílený, tady už to ale nezkousnu. Sorry.
reagovat

Po zdánlivém uklidnění a stabilizaci sestavy kapely na předchozích dvou albech přichází pro UFO další rána - odchází Pete Way, do té doby spolehlivý Moggův parťák. Se vzniklým basovým vakuem se kapela vypořádala šalamounsky - party na desce obstaral Chapman a po dobu turné se ke kapele připojil jako basák Billy Sheehan. To už ale předbíhám...


Oproti předchozímu tvrdému albu Mechanix UFO na Making Contact mírně ubrali plyn a směřovali desku komerčněji. Opět dostaly výraznější prostor klávesy, což souvisí s Carterovým zásadním podílem na tvorbě materiálu - je podepsaný téměř pod všemi skladbami na albu.

Vrcholem alba je překvapivě hned jeho začátek - Blinded By a Lie je poctivá rockeřina, stejně jako její nabasované pokračování Diesel In The Dust. Tyto dvě věci mám z celé desky nejradši a přijdou mi jako logické pokračování předchozí tvorby UFO. A Fool for Love a You and Me jsou naopak kvalitní připomínkou popovějších časů z The Wild, The Willing and The Innocent. To je ale bohužel všechno pozitivní, co k desce můžu říct. Zbytek materiálu mě nijak nezaujal, nemá to žádný zapamatovatelný nápad a ani nasazení z toho cítit není - končíme, zavíračka! Po turné se muzikanti rozutíkávají do všemožných postranních projektů a UFO v podstatě přestávají existovat...
reagovat

pito63 @ 16.04.2010 18:42:10
Môžem súhlasiť s recenzentom, prvé 4 skladby z tohto albumu sú asi najlepšie.
Mne sa najviac pozdáva "Diesel In The Dust". Také "The Way The Wild Wind Blows", "All Over You" a "No Getaway" však tiež stoja za pozornosť. Je to dobrý album.

Léta osmdesátá zapracovala i na UFO a tato deska je takovým mostem, mezi jejich předchozí kvalitou a následujícím úpadkem.

UFO opouští velice důležitá osoba a to baskytarista Pete Way. Jak se začne drolit pilíř, tak se musí záplatovat (nějaká lidová moudrost, či co). Záplatují i UFO a na MAKING CONTACT se to ještě do určité míry daří, ale už se to neposlouchá tak "hladce", jako předchozí tvorba.

Ne, o nějaký odpadový materiál se určitě nejedná, ale mám pocit, že z nahrávky trošičku "čouhá" povinnost k vydavatelské firmě a potažmo i jiné zájmy některých členů souboru. V případě Mooga alkohol v množství jakkoli nemalém - bohužel.

UFO jedou na první pohled dál ve svých kolejích, sestava se i nadále povážlivě drolí a všichni se tváří "jako by nic"...

HUDBA? JO, DOBRÁ...
reagovat