Thin Lizzy - Bad Reputation (1977)

Irští psi Thin Lizzy vyzkoušeli během své kariéry spousty producentů. Nick Tauber, Ron Nevison, John Alcock, Kit Woolven nebo Chris Tsangarides. Každý z nich dokázal kapele vtisknout svou vizi a trochu ji pozměnit k obrazu svému. Základní charakteristiku si ovšem Lynott a jeho kumpáni dokázali zachovat. Nejvyšší dohled nad deskami Bad Reputation a následující mooreovskou černou růži byl svěřen Tony Viscontimu. Ten ze všech zúčastněných odvedl nejdokonalejší "knoflíkovou" práci a z kapely vykřesal maximální maximum. Poslech "špatné reputace" je toho důkazem.

Jenom strnulá úvodní fádnost Soldier of Fortune může moje stanovisko nabourávat. Počínaje titulní věcí a konče technicky namakanou Dear Lord vychází zářivé slunce nad hlavami Thin Lizzy pravidelně a ještě osmkrát. Opium Trail, South Bound, hlavně křehule Dancing in the Moonlight a strhující That Woman's Gonna Break Your Heart. To jsem vám označil ty, které sám považuji za enormně přesvědčivé. Thin Lizzy tu voní dálavami orientu, často se nadechují k předem vyhrané bitvě a vyhrávají do všech stran, až se jim zapalujou lejtka. A to i přesto, že s Brianem Robertsonem začaly být patálie a na desce si moc neštrejchl. Na výsledku poznáte spíš pravý opak.
reagovat

terka @ 22.08.2018 11:58:49
Nedávno jsem tady o album také psala. Střední období je u Thin Lizzy nejsilnější.

Bez Thin Lizzy by v hudební rockové knížce chyběla výrazná kapitola. Tahle kapela podle mě patří k tomu nejlepšímu, co nám sedmdesátá léta dala. Je stejně významná jako Deep Purple, Led Zeppelin nebo Rolling Stones. Prezentuje se originálním a nezaměnitelným stylem, který dlouho tvořil leader Phil Lynott. Jde rozpoznat pouhým mrknutím oka (přeneseně řečeno).

Zvuk kapely je sestaven z nezaměnitelného irského folkového koloritu a nápaditých kytarových melodií. Tyto dva substráty najdeme na každé desce. Na těch méně výrazných je vyhrávek jako šafránu a zní trochu všedně. To však neplatí o této desce, která má u mě mezi těmi ostatními významné postavení, a to z jednoho prostého důvodu. Obsahuje největší procento hitů ze všech jejich alb. Bad Reputation, Opium Trail, South Bound, Dancing in the Moonlight, Downtown Sundown, That Woman's Gonna Break Your Heart. Celkem šest skladeb z devíti je hodně chytlavých.

Bad Reputation není tolik slavná jako Jaibreak nebo Black Rose. Je ale řazena do stejné rockové kasty a určitě právem.
reagovat

john l @ 22.05.2018 13:16:14
S otevřenou náručí tady vítám každou recenzi irských bardů Thin Lizzy. Udělala jsi mi obrovskou radost Terko. Mám tuhle kapelu strašně rád. Je upřímná a hravá. Když je poslouchám, nemám problém jim uvěřit každou píseň. Ta hudba vychází z jejich srdcí.
Díky za Thin Lizzy a nestyď se přidat další.

oř @ 23.05.2018 11:26:09
Ano, výborná deska. Thin Lizzy, tedy to, co z nich zbylo, mají být na co hrdi. Známka snadné rozpoznatelnosti, je činila vždy jedinečným úkazem na rockovém nebi. Takových nebylo mnoho. Lynott byl sice nezmar bojující s náladami, egem a hlavně drogami, ale jako showman byl nezapomenutelný. V jeho hrdle je velké charisma, taková ta vagabondská špinavost ulic starého Irska.

jirka 7200 @ 23.05.2018 21:33:10
Mě zase Thin Lizzy za srdce nikdy moc nechytli. Toto je však pohodové a dobře nahrané album.

john l @ 24.05.2018 11:21:05
oř definoval muziku Thin Lizzy trefně. vagabondská špinavost ulic starého Irska, s tím rád souhlasím. Možná už dnes nejsou TL tolik ceněni jako v průběhu své kariéry, ale co do významu, nikdy nespadli pod DP, nebo LZ. Smrt jejich leadra je obestřela tajemstvím a dodnes zůstali ikonami své doby.

terka @ 24.05.2018 16:15:13
Řekla bych to asi takto. Dobrých rockových nahrávek je spousta, ale těch výjimečných je daleko míň. Dar tvořit něco originálního měla jenom hrstka géniů, Lynott byl tím vyvoleným.