Allman Brothers Band, The - Hittin' The Note (2003)

Hugh Syme vytvořil mnoho kapelám geniální výtvarná díla pro jejich titulní obaly. I tohle patří mezi nezapomenutelné, lehce rozpoznatelné a hravě se v hlavě fixující. Samotný nosič jsem objevil opět zcela náhodou, stejně jako osmdesátkového Becka prostřednictvím brněnské burzy. V paměti jsem měl uloženou Hejkalovu pochvalnou recku i jeho vlastnoruční doporučení tohoto alba. I když jsem jej nikdy před tím neslyšel, nebylo proč váhat. U zavedených jižanin člověk přestřelit většinou nemůže a jelikož se jedná o desku comebackovou a relativně novější, podobně jako v případě krajanů Lynyrd Skynyrd jsou nároky vcelku opodstatněné.

Mám tuze rád jejich první alba, ale domnívám se, že tahle trefa se povedla mimořádně. Pokud není lepší, tak je přinejmenším kvalitativně plně srovnatelná s tím, co dělali kdysi. Najdeme tu všechno v té nejvyšší kvalitě. Od zmiňovaného obalu, přes lahodně sejmutý vysoce dynamický zvuk, až po mimořádné hráčské výkony každého jednotlivce. Sestava rozšířená na tři bubeníky/perkusionisty, skýtá dostatek lahodných okamžiků v bezprostřední blízkosti tohoto nástroje a jejich vzájemná souhra a doplňování se, dělá možná hlavní gró této nahrávky. Zahanbit se pochopitelně nenechají ani oba kytaristé a hráč na všechno co má klapky-Gregg Allman.

S časovou náročností kompletní desky nemám problém, jelikož při tom nekonečném přívalu nápadů a kreativních množin, mi těch 75 min uteče jako voda. Jediné co snad může malinko vadit, je celkově vyšší zástup pomalejších skladeb, ale ani to nezmění můj pohled na desku, jako na pěti hvězdičkovou.
reagovat

pinkman @ 11.03.2020 16:02:57
Staré desky se těší všeobecnému uznání. Kdysi jsme je těžko sháněli, ale o to víc si jich pak cenili. Tvrdíš teda, že tohle je opravdovej majstrštyk? Jdu na to.

horyna @ 12.03.2020 06:47:58
On to je hlavní problém služebně starších, kteří s kapelami vyrůstali. Nedokáží, nebo nechtějí přiznat, že třeba jejich dávní miláčci mohou vydat stejně dobrou desku i po třiceti letech. Po dlouholeté přetržce, přijde nabuzená a znovu poskládaná kapela u níž může stará chemie znovu zafungovat, všechno si správně sedne a zkrátka TO tam zase je. Tohle je přesně ten případ.

pinkman @ 12.03.2020 12:27:25
Já bych ti to klidně věřil. Jenže když s nějakou kapelou vyrůstáš od dvaceti, za chvíli přijde konec, ty je ztratíš z dohledu, tak máš pak problém do znovu se rozjíždějícího vlaku zase naskočit. Už těžko přistupuješ na stejnou hru, která nemůže být podobně kvalitní.

dan @ 12.03.2020 16:16:32
pinkman co tě vede k názoru"nemůže být stejně kvalitní?

chimp.charlie @ 13.03.2020 09:30:26
dan: nevím, jak ti odpoví pinkman, ale řekl bych, že absence "emocionální přidané hodnoty" :-)

pinkman @ 30.03.2020 09:46:23
nevěřící prozřel. Beru zpět nedůvěru v tuhle desku. Je naprosto geniální a na stejné úrovni kvality jako první dvě alba. Největší masakr jsou instrumentální dvanáctiminutové orgie v Instrumental Illness. Klaním se.

Návrat Warrena Haynesa z Gov’t Mule, to si žiadny fanúšik ABB nemohol nechať ujsť.

Allmanovský húpavý rytmus, Haynesov mamutí spev, neskutočná kombinácia a parádna otváracia Firing line. Slaďák High cost of low living je presvedčivo podaný, rovnako ako dlhočizný pomalý blues Desdemona. Rozkolísaný blues Woman across the river dokazuje, že ABB vedia podať akýkoľvek bluesový štandard majstrovsky. Nasleduje trošku akustického (neskôr aj elektrifikovaného) pokoja menom Old before my time. Správne posadená Who to believe núti človeka kývať hlavou do rytmu, rázna Maydell tento pocit ešte umocní.

Priznám sa, nechápem celkom, prečo sa rozhodli nahrať verziu skladby od Gov’t Mule – Rockin horse. Ako, v pohode ju môžu hrať na koncertoch, keď tam majú Haynesa, ale mám pocit, že táto verzia je dosť zbytočná (hoci kvalita je nespochybniteľná). Pomalá Stounsovka Heart of stone je vystriedaná brutálnou džezom šmrncnutou inštrumentálkou Instrumental illness, ide o absolútny vrchol dosky. Po tomto neprekvapí akustická vsuvka na záver, aby poslucháč dokázal utlmiť tep.

Osobne si myslím, že hoci všetky skladby sú minimálne dobré, je CD príliš dlhé (75 min.) a pozornosť časom klesá. Mohli si radšej nechať niečo aj na ďalší album. Aj preto dávam len štyri hviezdy.

reagovat