Young, Neil - Everybody Knows This Is Nowhere (1969)

Při poslechu druhého Youngova alba se jeví logické, že čerstvě utvořené srdcařské pouto mezi ním a skupinou Crazy Horse bylo od začátku předurčené k běhu na dlouhou trať. Zatímco Neilův eponymní debut vykazoval v oblasti aranží určitou křeč a studiovou načinčanost, nový doprovodný band přináší bezprostřednost, pohodu, neopakovatelné souznění. Danny Whitten, Billy Talbot, Ralph Molina a Neil se okamžitě stali nejen blízkými přáteli a kumpány, ale především nenapodobitelnou hudebně-emocionální laboratoří, kde se úspěšně experimentuje s telepatií a výlety za hranici reality. Nikdo z nich nepředvádí hráčské ekvilibristiky, mají zacíleno hlavně na feeling, kouzlo okamžiku, skupinové mrazení v zádech.

Díky Crazy Horse v sobě Young-instrumentalista objevil onoho extatického kytarového vypravěče, bludného letce a kvílivého krysaře, jehož sóla se vzpírají notovému zápisu. V téhle roli se nám představuje ve dvou stěžejních skladbách desky Down by the River a Cowgirl in the Sand, které zahajují tradici "koňských" desetiminutovek plných intuitivního kytarového pábení. Výtečným Youngovým sparing partnerem je tu Danny Whitten, a to nejen v instrumentálních přihrávkách, ale i v doprovodných vokálech. To přirozeně platí i o zbytku alba, v němž chybí slabé místo, oplývá nosnými melodiemi a ducha kapely vyjadřuje stejně dobře. Nejznámější je hutným riffem dunící otvírák Cinnamon Girl, skvělé jsou ale i volnější countryrockové skladby Eveybody Knows This Is Nowhere a The Losing End, stejně jako balady Round & Round a Running Dry. Poslední jmenovaná se vymyká keltským nápěvem, houslovým partem (hostující Bobby Notkoff, člen The Rockets, z nichž se Crazy Horse transformovali) a naechovanou kytarou, které z ní dělají nejtklivější píseň alba.

Na Everybody Knows This Is Nowhere se tak ve vyvážené symbióze potkávají Youngovo písničkářské i psychedelické alter ego, rock, folk i country, melodická jasnozřivost i instrumentální bujnost. K tomu nádherně průzračný, nepřeplácaný zvuk, ani příliš uhlazený, ani moc drsný, a také civilní, intelektuálně nepřetížená lyrika v textech, a máme tu právem vynášený milník nejen v autorově kariéře. Kdo si nenajde cestu k Neilu Youngovi prostřednictvím téhle desky, tomu jiná asi snazší cestu neukáže.


Recenze již zveřejněna na xplaylist.cz
reagovat

hejkal @ 08.08.2014 12:26:54
Ahoj, možno len nerozumiem dostatočne po česky, ale nemám ti opraviť posledné slovo za niečo iné?

"...které zahajují tradici "koňských" desetiminutovek plných intuitivního kytarového pábení."

Óin @ 08.08.2014 20:10:07
Pokud narážíš na slovo pábení, tak se jedná o původní Vrchlického termín, který později ve svých dílech rozvinul a používal Bohumil Hrabal.

hejkal @ 09.08.2014 05:11:50
OK, zasa som múdrejší. Ďakujem.