Prokop, Michal - Nic ve zlým, nic v dobrým (1987)

Nic ve zlým, nic v dobrým.

Dvakrát "nič" síce album vystihuje celkom dobre, ale rozhodol som sa, že aj pri najhorších dielach skúsim napísať niečo pozitívne, nič azda nie je tak stratené ako techno.

Úvodná skladba Yetti sa vydarila, írske vzruchy ju ženú dopredu. Americká lenivá harmonika sedí k ochrnutej balade Cokoli, ešte je tu aj krásne gitarové sólo. Mr. Sentiment je kvapôčku rockový, no a titulná ambiciózna skladba by bez klávesov mohla byť dokonalá.

Ostatok je dobový pop v predvídateľnom zvukovom šate, nebudem sa furt opakovať, verte, že to chce značnú dávku sebazaprenia, vypočuť to celé. Aj s bonusmi.
reagovat

Hikoki777 @ 28.06.2019 17:32:03
Deska patří mezi skvosty, které vznikly v 80 letech a rovněž, aspoň pro mé ale i řadu pamětníků, je jednou z nejlepších desek Michala Prokopa. Zvuk, aranžmá, texty a Michalův bluesrokovy pěvecký projev jsou na
mimořádné úrovni.
Každému určitě tahle hudba nesedí, ale v tom případě bych se do poslechu nenutil. Mě by třeba namátkou taky nebavilo poslouchat celou slavnou desku Nirvany Nevermind ač cítím s úvodní skladby proč byla tak populární. Ale celou bych určitě nedal.
Co rozhodně album neobsahuje je dobový pop. Přesne proti němu se deska vymezuje a každá skladba je svým způsobem unikátní. Pokud jde o zvuk, myslím že patří k těm lepším z 80tek a dá se dnes naprosto v pohodě poslouchat. A poslouchat je třeba u pana Prokopa také texty. Jinak zdravím recenzenta.
Za mě, v kontextu Prokopovy a dobové tvorby, určitě za 5 hvězdiček.

hejkal @ 08.07.2019 08:17:33
Zdravím, vďaka za korektnú reakciu. Od času tejto recenzie som album nepočul a počúval som ho preto, lebo som si ho kúpil v rámci boxsetu, keďže inak sa v tých časoch k skorším album dostať nedalo, resp. dalo veľmi ťažko. Pripomínať si ho nebudem, fakt je, že dnes už by som asi o československej tvorbe radšej nepísal nič, pretože ma už v internetovom priestore nebaví viesť nekonečné diskusie s rozhorčenými fanúšikmi. Preto doprajem každému, komu sa toto dielo páči, nech si ho užíva mierou vrchovatou.

Všechna tři alba s minimalisticky podaným obalem otištěné Halounovským razítkem jsou mou parketou. Mám rád jejich odlišná pojetí a celkové zaměření, ať už hudební či textové. Zde jsou mimo jiné výtečně podány kytary, Roškaňuk byla podle mne správná volba v obsazení. Rytmická stránka má rovněž svou prestiž, sice bicí na rozdíl od basy už svou kvalitu na úkor moderního zvučení postrádají, ale Petrásek je zdatný bubeník a patřičný elektronický zvuk zde alespoň vytváří určitou atmosféru...S tímto instrumentalistou jsem se mezi alby již moc nesetkal, nemá něco společného rovněž s bubeníkem Jaroslavem Petráskem, (Marsyas)či jde jen o bizarní shodu jmen?
reagovat

Obsazení kapely se od dob Koleje Yesterday docela změnilo, vystupuje opět mnoho hostů, mezi kterými najdeme mnoho lidí zvučných jmen (Hrubý, Skoumal...). Velkou část textů napsal opět Pavel Šrut. Celkově desku nepovažuji za nepodařenou, ale myslím, že oproti Koleji Yesterday to bylo nepatrné zhoršení.

Taky se deska Kolejí Yesterday dost inspiruje (už ten obal), tak například v Yetti blues jsou patrné keltské vlivy, tak jako v Hospodě na věčnosti. Zvedni kotvu, Ofélie, je o něco tvrdší, nebo se o to alespoň snaží, každopádně hrající muzikanti jsou hodně zruční. Pod skladbou Můj brácha ing. je podepsán (jako pod dalšími) Petr Skoumal. Je to taková jednoduchá písnička, ve které se kromě dechů objeví i klavír a housle. Bicí podle mě mohly být trochu vynalézavější, ale v té době byly jednoduché bicí v módě. Při prvním poslechu jsem jako čtvrtou píseň čekal něco pomalejšího, a to se do jisté míry splnilo. Nastupuje skladba Cokoli s příjemnou foukací harmonikou. Šrutův text mi přijde trochu blbý (ve vší úctě k němu). No a nastupuje Mr. Sentiment (1900), kde velký prostor dostaly klávesy (v té době byly snad všude). Opět trošku tvrdší věc. Nástup kytarového sóla s tradičním postupem je příjemný (po tom technickém zvuku kláves a silných bicích). Skladba utichne a nastupuje jemný technický zvuk kláves (Stínový divadlo), který ale přehluší akustické kytary a silné bicí (tady jsem se přesvědčil, že Petrásek je skutečně dobrý bubeník). Trochu melancholická skladba, docela příjemná. Skladba utichá, už zbývají jen ty bicí, pod kterými je znovu slyšet úvodní tón. Další věc Moje holka kalamita začíná podobně jako Sympathy for the devil od Rolling Stones. Ty akustické kytary se sem hodí. Je to veselejší písnička, ale náhle v refrénu dostává melancholičtější nádech. Následuje Než přijde dcera z diskotéky. Zase taková jednoduchá písnička, je vidět, že je pod ní podepsaný Petr Skoumal. Pro mě jedna z těch slabších (snad se nikoho nedotknu). Bicí mají zase obvyklou sílu, ale tady mi to trošku vadí, působí to rušivě. A konečně titulní píseň Nic ve zlým, nic v dobrým. Z alba je asi nejznámější a stala se Prokopovým takřka hitem. Začíná pěknými akustickými kytarami a působí měkce, ovšem v refrénu přichází náhlé ztvrzení zvuku. Je to pěkná tečka za veskrze podařeným albem.

Jak už jsem napsal, myslím ale, že Kolej Yesterday je o něco lepší, a tak hodnotím čtyřmi hvězdičkami.

Každopádně tento skvělý zpěvák ušel od soulových dob v šedesátých let a od pozdějšího Města ER pořádný kus cesty (ale správné?).
reagovat

Petr Gratias @ 22.10.2012 20:21:07
Zajímavý úhel pohledu...
Alba Michala Prokopa a skupiny Framus
KOLEJ YESTERDAY, NIC VE ZLÝM NIC V DOBRÝM a
SNAD NÁM NAŠE DĚTI PROMINOU...
mají jakousi jednotíci myšlenku.
S Prokopem na albu spolupracují stejní textaři jako je Šrut, a Žáček a mnozí hudebníci. Určitě ne náhodou
autor designu obalu na tohle myslel, nebo byl veden nějakou vnitřní pohnutkou.
Myslím, že KOLEJ YESTERDAY je podle mého vrchol.
Tohle album je slabší, ale zase to třetí z té "trilogie" je lepší, ale zase ne na úplně stejné úrovni jako KOLEJ YESTERDAY.
Myslím, že je škoda, že se nepodařilo Prokopovi udržet kapelu Framus ve stejné sestavě. Na té první prolínají tehdy bezprizorní hráči ze zakázaných Etc..., tady je všechno zase jinak.
Nicméně hned úvodní skladba YETTI BLUES má velkou vnitřní sílu, kterou dokáže Prokop jednoznačně obrátit ve svůj prospěch. Takhle nějak si představuji opravdový keltský rock.
Na albu je spousta dobrých hudebních nápadů, ale některé texty už mě připadají takové mravoučné a zavádějící.
Obecně je ale album povedený projekt na rozdíl od přiblblé pop-music české kotliny, která v té době
ukazovala svou uměleckou vyprahlost a vyhoření...