Frampton, Peter - Where I Should Be (1979)

Téměř přesně po dvou letech od vydání desky I´m In You přišel Peter Frampton s další studiovkou, nazvanou Where I Should Be. Konec sedmdesátých let tvrdému rocku příliš nepřál, v módě byl spíše měkčí a jemnější zvuk, a tak Frampton, koketující jednak se soulem, jednak s hitparádovými žebříčky, směřoval své poslední dvě LP této dekády právě tímto směrem.

Ze základní sestavy Framptonovi vypadl bubeník Siomos, jehož na desce nahradili Gary Mallaber (Van Morrison, Steve Miller Band) a Jamie Oldaker (Eric Clapton). Kromě stálých členů Maya a Sheldona si Frampton ke spolupráci přizval i členy skupiny Booker T. & the M.G.'s - kytaristu Steve Croppera a basáka Donalda "Duck" Dunna, dalšího baskytaristu Eddie Watkinse (Herbie Hancock) a dechovou sekci Tower Of Power.

Začátek desky mám rád - I Can't Stand It No More, Got My Feet Back on the Ground a Where I Should Be (Monkey's Song) jsou příjemné popové skladby s mírnými (ale opravdu jen mírnými) přesahy do soulu či funku. Potom to už ale zdaleka taková sláva není. Everything I Need, We've Just Begun nebo dvojici písní ze skladatelské dílny Porter/Hayes May I Baby a You Don't Know Like I Know považuju za levné prvoplánové cajdáky bez jakéhokoliv tahu na branku. Nene, Frampton rozhodně umí i jinak a líp. Třeba taková She Don't Reply, kde konečně zní trošku ostřejší kytara a složitější linky na bicí, nebo nádherné akustické ohlédnutí za "Wind of Change" obdobím Take Me by the Hand se mi líbí mnohem víc. Škoda jen té patetické čtyřminutovky, nazvané It's a Sad Affair - bez ní by konec alba vyzníval mnohem lépe.

Od Where I Should Be jsem nečekal mnoho, a také jsem mnoho nedostal. Několik přijemných, poslechově nenáročných skladeb se tu najde, ale jako celek album působí zhruba stejně slabě jako jeho předchůdce. Bude to tedy opět za dvě hvězdičky.

reagovat