Banco del Mutuo Soccorso - Banco del Mutuo Soccorso (1972)

Vřelých a pozitivních ohlasů na tvorbu Banco Del Mutuo Soccorso jsem si na netu přečetl dost a dost a to byl víc než dobrý důvod k tomu, seznámit se s touhle italskou squadrou trochu blíž. Naštěstí už jsou dnes díky různým reedicím jejich alba vcelku dostupná a mohl jsem začít rovnou od základu, tedy tímto bezejmenným debutem.

Lehce přes dvě minuty dlouhá introdukce In Volo navodí tajuplnou atmosféru. Podivné zvuky mísí se tu s mluveným slovem, akustickou kytarou, flétnou a dětským sborem, opona se zvedá a na scénu vtrhne přímočaře razantní a přitom melodický bigbít R.I.P. Co okamžitě praští přes uši je originální, téměř operní zpěv Francesca Di Giacoma. Píseń si klopotně uhání vpřed, ale po instrumentálním intermezzu přejde do pompézního finále, kde dá bravurní Di Giacomo vyniknout svému sytému hlasu. Parádní a chytlavá šlupka hned na úvod.

Passagio je jen minutku trvající drobnůstka a než se člověk naděje, je tu košatá a téměř instrumentální šleha Metamorfosi. Témata a motivy střídají se v rychlém sledu a hlavními protagonisty jsou tu oba klávesisté, ovšem prostor dostane i elektrická kytara. Právě ta po téměř osmi minutách odehraje nosnou melodii a konečně přidá se i vokál v patřičně okázalém závěru. Díky produkci a špatnému zvuku je to syrové, neučesané, nekašírované, trochu humpolácké, ale přesto - nebo právě proto - neodolatelně přitažlivé.

Ale pozor, přichází vrchol alba, bezmála devatenáct minut dlouhá Il Giardino Del Mago, rozdělená do čtyř plynule na sebe navazujících částí. Bývá to s takhle dlouhými skladbami kříž, ne vždy se podaří po celou dobu udržet posluchačovu pozornost, jenže v tomto případě to neplatí. Jde o nádhernou, přepečlivě vystavěnou mnohovrstvou kompozici gradující do pompézního refrénu. Melodrama, La Scala, Giuseppe Verdi by se asi nestačil divit. Tleskám a volám bravo, bravissimo!

Přichází poslední věc, Traccia, krátká instrumentálka vysypaná pěkně od podlahy. Tedy nějaké vokály tu najdeme, ovšem jen takové to sborové na na na, ale to už je opravdu tečka. A se vší parádou.

Je to výborná nahrávka, art rockově rozkošatělá a přitom posluchačsky velmi vstřícná. I když jsou také následující desky Banco velmi zajímavé, má pro mne tato největší kouzlo. Archaicky znějící bigboš mám rád a tuhle placku stavím do jedný lajny s takovými, jako jsou např. Act One od Beggars Opera, Collage od Le Orme, nebo Mediterranean Tales od Triumvirat. Nejsou třeba úplně dokonalé, nemají ten nejlepší zvuk, ale cítím tam radost z hraní a chuť to těm ostatním nandat.

Dávám pět a doporučuji každému novému zájemci o
italský progresivní rock.
reagovat

hejkal @ 21.12.2012 07:10:59
Som rád, že sa tu začali objavovať recenzie na taliansku scénu, jej fanúšikovia, čo tu kedysi boli, sú, zdá sa, dávno fuč, a preto som rád, že sa nájde aj nejaká nová krv. Banco Del Mutuo Soccorso je fajn, radšej mám PFM, ale to neznamená, že si Banco nevytiahnem na vianočné chvíle. Vďaka za pripomenutie.

Snake @ 21.12.2012 11:44:24
Díky za povzbuzení,Hejkale.
Myslím,že mnoho příznivců italského rocku v našich zemích nebude,což je docela škoda.Ale tebe k nim počítám..

S Bancom som mal dosť problémy zohnať ich albumy, až som si nakoniec zadovážil 2 CD výberovku Gli anni 70, kde sa bez štyroch skladieb nachádzajú prakticky celé prvé tri albumy včítane piatich skladieb z ranej tvorby (neskôr vydaných na Donna Plautilla). Prvý album sa tu nachádza celý okrem skladby Passaggio, a hoci uznávam, že aj na minúte devätnásť môže byť niečo geniálne, trúfam si tvrdiť, že asi môj názor na celý album veľmi neovplyvní. A ešte jedna malá poznámka k výberovke, obsahuje bezkonkurenčne jeden z najbezobsažnejších bookletov, nedozviete sa z neho nič o skupine (hoci na druhej strane, sú tu texty skladieb).

Hneď z úvodného In volo dýcha tajomná atmosféra, hovorené slovo, v pozadí flautička a už sa vyvalí prvý vrchol albumu - RIP je parádne rockovo a zároveň artovo košaté, výborný naliehavý vokál graduje až k záverečnej priam pietnej pasáži. NAsleduje druhý vrchol Metamorfosi, Ďalšia artrocková priam ELP-pozitívna skladba plná klavírnych pasáží. Čo povedať o opuse Ilgiardino del mago? Zadumaná, miestami tvrdá, predýchaná talianskou scenériou (hlavne okolo 13:45-15:40, uf, toto som robil snáď prvý krát, že som si to takto usledoval). Záverečný dovetok Traccia pokračuje v artrockovom klavírnom vyhrávaní, pridáva sa popevok ako z nejakej operety a je tu záver.

Výborný debut okorenený pravým talianskym temperamentom. Som zmätený, pretože váham, či tomu dať 4 alebo päť hviezdičiek, ale ako som si to teraz vypočul, dám plný počet, pretože z toho, čo som mal možnosť počuť, mám pocit, že je to ich najlepší album..
reagovat

Jedna z nejznámějších prog rockových italských kapel 70.let. Počáteční skladba si pohrává s krásnou flétnou a jemnou kytarou, vokál jakoby vypráví příběh z dávných dob a zpětně doplňován dětskými hlasy. Ihned to na mě způsobilo. Další skladba se okamžitě přesune do rockové podoby podporovanou klavírem. Poté okamžitě ztichne a začíná osamělý klavír a melodicky naříkavý hlas zpěváka, skutečná krása. Metamorfosi dává zpočátku dojem jakoby klávesista dostal zrovna nápad na skladbu, se zvuky, že zavře klavír a jde si pak zas svou cestou, ovšem krásná skladba :-). Následující skladba opět v rockovějším duchu, vynikající kytarová linka podbarována klavírem měnící se do tišších pasáží, které se pak rozvíjí v rockové, zkrátka takový kolotoč. Tato deska, se budu opět opakovat patří mezi klenoty italské progresivní scény a už se pomalu klepu na Darwin, který mě teď čeká...
reagovat

Veru, skvelý album. Majstrovské hranie oboch bratov klávesákov, skvelá atmosféra, komplexné skladby a typický elegantný taliansky prejav (s množstvom klasických barokových a folkových prvkov) s nádherným kvázi operným spevom Francesca Di Giacoma.
Jediné mínus je veľmi priemerná produkcia.
Dal by som mu 4,5 hviezdičky, lebo nasledujúce 2 albumy sú podľa mňa o niečo lepšie, ale keď si spomeniem na skladbu Metamorfosi, dávam 5! :-)
reagovat

Skvělé album. Krásný italský zpěv, který zní za čas lépe než angličtina. Velice málo slabých chvil. Celkově zcela na úrovni anglických artrockových legend (Genesis, Van Der Graaf Generator,...).
reagovat