Sting - The Dream of the Blue Turtles (1985)

Stingův sólový debut patří mezi důležitá alba mé sbírky, kombinace rocku, popu, jazzu, reggae a dalších ingrediencí na něm vytváří působivé a velmi originální hudební struktury. Pokud jsem pod nálepkou "progresivní" vždy viděl hudbu původní a svébytnou, ne tu škatuli vzájemně si podobných kapel, pak toto album její podstatu naplňuje zcela bez výhrad. A zásadně k tomu napomohli jazzoví hudebníci, se kterými Sting album nahrál.

Vstupní If You Love Somebody Set Them Free s krásně nakopnutým harmonickým riffem a pulsující jazzrockovou rytmikou měla tu "smůlu", že z ní byl i úspěšný hit, což se v prostředí umělecké hudby vnímá jako něco nepatřičného. Sting je tu velmi impulsivní a nechá svou hudbu ke každému refrénu modulačně vystoupat. Sledovat part jednotlivých nástrojů je velmi inspirativní. Další směs různých přístupů se objeví hned v následující Love Is The Seventh Wave, ve které se kříží svérázně triolové reggae (rozhoupaný triolový rytmus není pro reggae vůbec typický) a africký pop, výrazný zejména v harmonii. Síla skladby, kromě nezvyklé rytmické projekce, spočívá v úsporné, ale dokonale promyšlené aranži. O tom, že se Sting nehodlal omezovat žádnými stylovými ani jinými hudebními hranicemi, svědčí potemnělá skladba Russians, ve které jako hlavní instrumentální motiv objevíme melodickou skicu ruského skladatele Sergeje Prokofjeva. Skladba patří k vrcholům alba i Stingovy tvorby. V jemně přitlumené rovině se hudba pohybuje i v Children's Crusade, kde ve slokách opět zní jen to nezbytné a kapela si větší expresi schovala až do refrénu a posléze do času 2:10, kde se na albu poprvé dočkáme rozsáhlého jazzového sóla, ve kterém exceluje saxofonista Branford Marsalis. V tomto duchu pak muzikanti dotlačí skladbu, ve finále opět zpívanou, až do konce. Impozantní věc. A divoké jazzování pokračuje dál, tentokrát v jazzově pojatém boogie Shadows In The Rain s dalšími sóly, ve kterých se vystřídají klávesista Kenny Kirkland a pak opět Marsalis. Kapele to báječně swinguje, bubeník Omar Hakim hraje těžké předsazované riffy s obdivuhodnou lehkostí a ostatní instrumentalisté nestabilní texturu skvěle doplňují.

Stingovu oblibu v ostinátních, stále opakovaných doprovodných figurách, ze kterých vytváří subtilní doprovodné předivo, najdeme ve We Work The Black Seam. Zpěvová melodie je tady velmi široká a jde proti harmonii, což je vokální praktika, typická pro jazz. Díky propojení zpěvu a spodní akordické sazby vznikají působivé "otevřené" harmonie a když píseň vstoupí do refrénu a hudba nabídne barevnější harmonizaci, prázdnota jakoby pominula. To je síla kontrastu a schopnosti vynalézavého aranžování. Další velmi silná věc. Sting ale nepolevuje a v tepu skladby Consider Me Gone, kde hraje prim lehounká souhra baskytary a bicích, servíruje další skladbu, která staví na jazzovém základu, tentokrát úsporně úzkém s odpovídající neurčitou vokální melodií. Ta, jako by se na konci frází vždy téměř rozplynula. Kratičká titulní The Dream Of The Blue Turtles nabídne porci instrumentálního jazzu s jasným členěním a vnitřním bezmála freejazzovým partem.

Pro poslední dvě položky si Sting schoval opravdové vrcholy své momentální tvorby. Harmonicky kluzkou Moon Over Bourbon Street s příchutí nočního baru a následné noční procházky. Muzika plyne tak lehce, až si posluchač ani neuvědomí, kolik se toho v ní odehraje. Sting nemohl tušit, jestli lidé tuto jeho hudební vizi přijmou a byl z tohoto ohledu velmi odvážný, když před ně předstoupil s takovou hudbou. Finále je impozantní, Fortress Around Your Heart nastupuje ve svých figurách vždy o trochu dřív, než kde jsou zjevné metrické hranice písně. Předsazované "bloky" mají navíc krásný harmonický pohyb, pro který Sting našel fascinující melodické fráze.

Parádní album, plné neotřelé muziky. Jeho postupy Sting dále rozvinul na svém dalším titulu Nothing Like The Sun. Hudba na něm je možná o něco méně přístupná, ale o to barevnější - navíc s pocitem, že je nutné se k němu neustále vracet a objevovat další a další skryté tvary.
reagovat

EasyRocker @ 13.02.2019 08:11:32
Sting je skutečně vynikající skladatel, zpěvák a interpret, jehož desky popovou škatuli opravdu široce překračují. Taky patří mezi moje top shoutery, spolu s Rodgersem, Coverdalem, Plantem, Collinsem nebo Stewartem. Jazz, pop, funky, folk, vše na jednom pískovišti.

Petr_70 @ 13.02.2019 19:45:29
Třebaže tenhle Stingův sólový debut nedosahuje kvalit svého následovníka, naprosto famózního alba Nothing Like the Sun, jedná se o velmi slušný nadprůměr.

Podmanivá "Russians", Zappovská "The Dream of the Blue Turtles" či monument Stingovy tvorby symfonická "Moon over Bourbon Street"...

Pěkná recenze, díky za připomenutí.

Danny @ 13.02.2019 22:10:39
Kluci, díky za reakce a za názory.

EasyRocker: Je to tak, ti skutečně kreativní tvůrci stylové hranice naprosto ignorují a hudebním prostorem se pohybují zcela svobodně. Takto vzniká ta nejcennější muzika.

Petr_70: Máš pravdu, Nothing Like the Sun je mimořádné album, asi vrchol Stingovy tvorby a s odstupem času bych mu dal maximální hodnocení - v roce 2012 jsem dal 4/5. Pro mě je debut ale stejně hodnotný, jen prostě jiný, kdybych to měl srovnat, pak debut je sevřenější a jazzovější, Nothing Like the Sun pestřejší a uvolněnější; je to parádní dvojice alb. Je škoda, že si Sting tuhle fazónu neudržel po celou dobu své kariéry. Na druhou stranu, středobodem jeho uměleckého života jsou živá vystoupení a tam je, obklopen svou jazzrockovou partou, naprosto famózní.

Petr_70 @ 14.02.2019 08:26:10
Danny: Souhlas, snad až na to, že mne naopak přijde Nothing Like the Sun ještě více jazzové než debut.
S těmi živými vystoupení je to nejspíš tak jak popisuješ, soudě podle skvělého živého DVD All This Time.

Danny @ 14.02.2019 22:35:12
Stinga jsem naživo viděl v roce 1996 v Praze, když jel turné k albu Mercury Falling. Bylo to hodně dobré, vedle Stinga válel neomylný Dominic Miller, na bicí skvělý a svým způsobem neskutečný Vinnie Colaiuta (to je kapitola sama pro sebe, Zappa věděl, proč má za bicími právě jeho), místo Branforda Marsalise, na kterého jsem se osobně velmi těšil, "zaskočil" Chris Botti na trubku a byl taky úžasný. No a na klávesy Kenny Kirkland, skvělý muzikant a jazzman tělem i duší, kterému toho z pozemské cesty už moc nezbývalo. To jsme ale tehdy netušili. Vedle mě seděl Zdeněk Kluka z Progres 2 a v řadě pod námi Zdeněk Merta. Ale to jen tak pro zajímavost. Byl to koncert plný skvělých hudebních okamžiků, jazzových vyhrávek a sól a prostě oslava hudby.

Petr_70 @ 15.02.2019 18:55:19
Danny: Díky za zajímavé informace z koncertu.. Ta sestava je skutečně hvězdná, ale to je u Stinga pravidlem už od doby, co rozpustil Police.
Nevím odkud jsi, ale někde jsem zaregistroval, že letos v létě Sting koncertuje ve Slavkově u Brna.

Danny @ 16.02.2019 08:19:48
Jsem z Mostu. Koncert je v červenci a je už dlouhou dobu vyprodaný. Už v prosinci, jak jsem bohužel zjistil, bylo pozdě.

Stingův sólový debut je jakýmsi střetnutím dvou polarit reprezentovaných dvěma velmi rozdílnými polovinami alba.
Ta první je doslova nadupaná skladbami s hitovými ambicemi, ať už se jedná o oblíbenou píseň mých dětských let Love Is The Seventh Wave (přičemž jsem tehdy paradoxně vůbec nevěděl, kdo je jejím autorem), hořkou kritiku studené války Russians nebo jemně nacionalistickou Children's Crusade (na albu moje číslo jedna). Veleúspěšný singl If You Love Somebody Set Them Free mě kupodivu moc nezaujal.
Druhá polovina alba se nese v o poznání klidnějším rytmu, ale i zde se najdou skladby, které chytí za srdce - třeba další z řady úspěšných singlů na albu Fortress Around Your Heart nebo houpavou We Work The Black Seam. Zbytek skladeb je příjemným průměrem, který celé album velmi vhodně doplňuje a tmelí.

The Dream Of Blue Turtles není pro posluchače nijak náročným kusem, plyne příjemným tempem, ale rozhodně nepostrádá dynamičnost a napětí, co přinese další skladba. Kdo zkusí, neprohloupí.

****
reagovat

Zdeněk @ 13.09.2009 12:43:25
Nejraději z tohoto alba mám Moon Over Bourbon Street-
jako bych se ocitnul v New Orleans