Sting - Ten Summoner's Tales (1993)

Sting otočil kormidlem a vydal se novým směrem. Ubylo jazzových pasáží a ty nahradila směs rozličných ingrediencí a taky cosi, co bychom mohli nazvat Stingův rukopis. U něj je to ale jako u každého velikána těžké, nabízí vám, co ho napadne. Přiznal tehdy, že se hudbou hluboce zabývá, studuje partitury mistrů klasické hudby a chce být ještě lepší. Na mnoha místech tohoto alba je to slyšet, s harmoniemi pracuje nezvykle a nutí posluchače, aby s ním v určitých okamžicích spolupracovali. To mu na masové oblibě jistě nepřidalo, přemýšliví posluchači ale hltali každé jeho hudební gesto. Vyznavači "uměleckého" rocku nad jeho nápaditou hudbou i nadále ohrnovali nos a dál poslouchali své vyvolence a alespoň slovně poměřovali míru prožitku z těchto děl. Je taky škoda, že jde o poslední album, které stojí na tak pevných základech. Mozaika skladeb je velmi pestrá, žádný použitý přístup se už v rámci alba nezopakuje. Těžko najít vrchol alba, přesto je tu skladba, která nad ostatní zřetelně ční: Seven Days. Jde o pětidobý koncept, který nemusí u posluchačů dobře fungovat - tady ale funguje dokonale. Na pět dob se sunou sloky i refrén, každá fráze, je to jedna z nejsilnějších věcí, co Sting kdy udělal.

Hledat na albu různě silné momenty je těžké a vlastně nesmyslné. Pokud předešlá alba stála na jazzovém přístupu, kterému Sting vtisknul vlastní osobitost, pak základním principem tohoto alba je multižánrová pestrost. Sting je nevšedně vynalézavý a v každé chvíli ví, co dělá. Skladba It's Probably Me tu není s Claptonem, toho byste tu hledali marně (tu najdete na CD k filmu Smrtonosná zbraň - Lethal Weapon), stejně jako v ní není bluesový základ. V tomto případě jde o skladbu silně jazzově "rozteklou" a velmi dobrou. Nemá cenu obě verze srovnávat, jsou dobré obě. A pokud mi úplně nesedla videohitovka Fields Of Gold, o to víc mě tu dostala nádherná Shape Of My Heart.

Další, a bohužel poslední, Stingovo výborné album. Skvěle namíchaná kolekce bez očividné slabiny.
reagovat

Brano @ 20.02.2019 09:30:33
Tento album je výborný,ale predsa má len jeden absolútny vrchol a je to hneď úvodná If I Ever Lose My Faith in You.Keď som ju prvýkrát v roku 1993 počul a videl videoklip...tá skladba ma doslova zmietla.Vtedy som doma povedal,že by som chcel,aby mi ju zahrali na mojom pohrebe :-).A doteraz z nej padám do kolien.Veľmi veľmi silná emocionálna záležitosť pre mňa!Ale nedajte sa zmiasť,to sú len moje subjektívne pocity,každý to môže počuť a cítiť inak.

Danny @ 20.02.2019 23:13:46
If I Ever Lose My Faith in You je nádherná věc a je to jedna z těch, u které je Stingova nezvyklá práce s harmoniemi dobře slyšet. Doufám jen, že ji pro účely, které jsi popsal, nebudeš ještě hodně dlouho potřebovat. Díky za reakci.

Rozhodla jsem se, že napíšu pár slov o nejspíš komerčně nejúspěšnějším Stingovu albu, albu, jež nese název Ten Summoner's Tales.

Prolog. Harmonika a kolísavý rytmus korigovaný přesnými bicími prozrazuje, že začíná první skladba – If I Ever Lose My Faith In You. Velmi známá melodie a hymnický refrén... naprosto geniální otvírák koncertů! Smyčce dodávají skladbě přenádhernou atmosféru, v kombinaci se Stingovým hlasem mi vždy vyčarují úsměv na tváři.
Love Is Stronger Than Justice v (rozuměj pro popový průmysl) atypickém rytmu již ze startu výrazně koketuje s jazzem. Když však přichází refrén, můžeme slyšet naprosto nečekaný obrat - najednou se ocitáme až někde u amerického country. Tamburína, přelívající se elektrické kytary a celkové vyznění mi silně evokuje někdejší nahrávky Bruce Springsteena. To už jsme ale zase jinde. Pak přichází klávesová vyhrávka a návrat k jazzové fúzi.
Začíná Fields of Gold, jedna z mých nejoblíbenějších skladeb. Výrazné komerční ambice ji nemůžeme upřít – a to je právě to, co se mi na Stingovi tolik líbí. On ztělesňuje geniální spojení jazzu a rocku v popovém hávu, které se jen tak někomu nepovede napodobit. Píseň má velmi „citlivé“ vyznění, smyčce zde opět hrají velkou roli.
U Heavy Cloud No Rain slyšíme hammondy, jazzové bicí i originální basové party. Toto je, prosím, ukázka vysokého muzikantství v popovém průmyslu! Jen si to poslechněte, vždyť je to naprosto skvělé! Satirické kytarové sólo jako by se mi vysmívalo do tváře. „Heavy cloud, but no rain!“ ... gradace. A návrat k verzi. Stingův hlas je zde báječně charakteristický – a to ani nemusí „šplhat“ do výšek.
Zesilující kytara, hammondy a šlapající rytmika. Sting téměř recituje text, a poté nastupuje kratičký refrén. Ano, mluvím o She's Too Good for Me. Rychlé rytmické části střídá pomalá část s táhlým zpěvem, ... a pak zase refrén. Nemám slov. Všechno se děje tak rychle. Je to směsice snad všech nástrojů, ale zároveň také ukázka toho, že má Sting po boku velmi schopné hudebníky.
Seven Days, skladba, jež dosáhla velkého komerčního úspěchu. Je přístupná, melodická a Sting se v ní ukazuje jako velmi dobrý zpěvák. Vždyť o něj tu jde přeci nejvíce. Nepoužívá celý svůj hlasový rejstřík, ale i tak mu vyloženě „zobu z ruky“ a věřím mu každé slovo. Když hraje refrén, srdce mé vždy zaplesá. Ach, jak já mám ráda tuto píseň...
Melodičnost vystřídá svérázný projev, skoro až vážně pojatý. Saint Augustine in Hell. V refrénu si Sting pohrává s vícehlasy a ukazuje se zde jeho typický zpěv, který jsme mohli slyšet snad na všech deskách The Police. Najednou nějaký zvláštní monolog. Nikdy jsem jej pořádně nepochopila. Bez něj už si však Saint Augustine in Hell nedovedu představit. Hudba pokračuje dál... a zeslabuje. Zeslabuje.
Začíná It's Probably Me s líbivým saxofonem a zvláštním pojetím jazzové fúze, kterou známe například od Santany. Jsou zde slyšet prvky latinskoamerické hudby a musím říct, že je to velmi příjemná změna... pořád se však vezeme na vlně popovo/jazzových kompozic. Sting frázuje velmi jemně - takto zní vyrovnaný člověk. Žádný tlak, prostě jen „I have to say, it's probably me...“
Mnohem stravitelnější Everybody Laughed But You má příjemný úvod s až „vizionářským“ zpěvem. Velmi se mi zamlouvají kytarové party Dominica Millera, které písni částečně vévodí. To je radost poslouchat! Bicí jsou zde velmi výrazné a jen mě utvrzují v tom, že tato hudba je opravdu velmi dobře promyšlená, snad až dokonalá.
Baladická Shape of My Heart nabízí podobnou kompoziční strukturu, jakou jsme mohli slyšet u Fragile z alba ...Nothing Like the Sun. Na své si přijdou milovníci Stingovy citlivé stránky, s obvykle zabarvenými smyčcovými nástroji, které se v písni objevují spíše jako kulisa. Mají však bravurně zvládnutou dymiku a je jich tam „tak akorát“. Sólem na harmoniku pak však začíná opravdové opojení. Vše je dovedeno k dokonalosti. A Stingův hlas se mi opět jeví jako naprosto vyjímečný.
Something the Boy Said ze začátku trochu připomíná rané The Police. Vystupující basová linka a skvěle doprovázející kytara tvoří, společně s jazzovými rytmy na perkuse, jeden celek – ten mi ale, když pomineme nenahraditelnost Copelandových „obrácených rytmů“, silně evokuje The Police. Nutno podotknout, že je to ale hudba mnohem více popovější, líbivější a taková více „plynoucí“... Sofistikovaná jako její samotný autor.
Epilog. U Nothing 'Bout Me si rozhodně všimněte úvodních perkusí a po celou píseň groovující baskytary. To je radost poslouchat. Tentokrát jsou tam i výraznější dechové nástroje, piano a co je hlavní; dobrá nálada. Vše plyně přímo náramně!

A ještě mé stanovisko na závěr;
Sting je podle mě jeden z nejlepších interpretů soudobé hudby, a to hlavně proto, že dokáže spojit tak zdánlivě neslučitelné žánry – jazz, rock a popové melodie. Dělá to skvěle a bez něj by byla hudební scéna o moc chudší.
Vždy mě jimá jistý smutek, když toto album dohraje. Také je dle mého názoru nejzásadnějším v jeho diskografii. Perfektně charakterizuje jeho hudební směřování a osobitost vokálního projevu.

Jde to i jinak než za 5 hvězd?
reagovat

Voytus @ 21.03.2013 15:50:58
Stinga mám nejradši s The Police, sólovou tvorbu jsem začal sledovat až v době, kdy vyšlo Brand new day. Z tohoto alba mám nejradši duet s Claptonem It's probably me, což je vlastně blues, a pak If I ever... Doporučuji též živák All this time z roku 2001, na kterém jsou písně přearanžovány někdy téměř k nepoznání, většinou s jazzovým nádechem. A Dominic Miller je snad nejnenápadnější kytarista, co znám:-). Vždy jsem oceňoval jeho schopnost sloužit skladbě jako takové.

Petr Gratias @ 22.03.2013 10:06:48
Zdravím Kristýnu....
moc hezky pojednaná recenze. Výstižná a přitom prozrazuje krásné ženské vibrace, tak jak to my chlapi neumíme většinou vyjádřit.
Měla bys být redaktorka (nebo editorka) nějakého hudebního magazínu.
Nemohu říct, že bych byl Stingovým obdivovatelem. Rovněž tvorba Police na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let nebyla hudba pro mě.
Musím ale konstatovat, že od Stinga znám jednu moc krásnou baladu, která se objevuje na tomhle albu.
Jmenuje se SHAPE OF MY HEART.
Mám ji spojenou s drsným akčním filmem LEON s Jeanem Renem a Natalii Portmanovou, který tematicky pojednává o vztahu profesionálního zabijáka a děvčete, které se stalo sirotkem a neví si rady se svým životem. Je to balada, která nekončí happy endem, ale Natalie Portmanová na konci filmu jde zasadit do zahrady květináč (jako její poslední spojení s tragicky zahynulým přítelem) a pod tuhle scénu (bohužel ale i pod závěrečné titulky)běží tato píseň. Nevím, jestli za to "může" ten film, nebo ta krystalicky čistá harmonie akustická kytara a přednes Stinga, ale považuji tuhle skladbu za jednu z nejsilnějších balad, které jsem kdy slyšel
vedle FROM THE BEGGINING, HERE TODAY, STAIRWAY TO HEAVEN, THIS TIME AROUND)
Možná udělám výjimku a kvůli téhle skladbě si tohle album koupím (trochu rozmařilé, možná...), ale Kristýna mě dokázala svými postřehy zaujmout a tak to možná udělám.
Zdravím a díky!

Kristýna @ 22.03.2013 13:45:33
Voytus: Díky za reakci. Co přesně myslíš tím, že je Dominic Miller nenápadný kytarista? Já bych řekla, že jak na pódiu, tak i na studiovkách je jeho vliv velmi znatelný. :-) K vyzdvihnutí All This Time se s radostí přidám - je to významná část Stingovy diskografie.

Petr Gratias: Jsem ráda, že má recenze sklidí i dobré ohlasy od lidí, kteří se v okolí hudební publicistiky nějakou dobu pohybují a angažují se v ní. O to víc mě také těší, že dokonce uvažuješ nad koupí tohoto alba. Jediné, co k tomu mohu dodat; opravdu neprohloupíš. Je to jiné než The Police, mnohem vyzrálejší. Myslím, že by tě to mohlo oslovit.

Voytus @ 28.03.2013 08:53:42
Kristýna: Omlouvám se za opožděnou reakci, nicméně občas to tu nestíhám všechno sledovat. Nechtěl jsem Millerův vliv nijak shazovat, můj dojem z tohoto kytaristy byl vždy takový, že dokáže sloužit skladbě a necpe se dopředu, jako to mnoho jiných kytaristů dělá.