Spooky Tooth - Witness (1973)

Podruhé s Mickem Jonesem a podle mě i podařeněji, než na předchozím You Broke My Heart So I Busted Your Jaw. Spooky Tooth přicházejí celkově už pošesté do obchodů s hudebninami a jako rytíři ve zlatavé zbroji, bojují stále ve jménu (stávajícího) progresivní rocku.

Nelze přeslechnout, že hudební produkce kapely směřuje více do mainstreamu, kam kapelu zcela jistě kormidluje zmíněný Jones. Jeho za pár let narodivší se Foreigner, budou čerpat z odkazu S. T., alespoň ve svých začátcích, aby se do nové epochy zcela podřídili trendu doby a svou hudbou koresondovali s ostatními. Jonesův kytarový styl se od jeho předhůdce značně liší, ale to co kapela pozbyla, je kvalitní kompoziční osobnost, která ranná alba dokázala s přehledem pozvednout nad průměr.

Nějakou dobu jsem vnímal úvodní skladbu Ocean Of Power jako špatně zvolenou unylou záležitos, na první místo na startovní pozici. Časem jsem ale pochopil, že právě takový výkop je hodný jména kapely. Originální střih je ukrytý vně skladby, její náladu a groove (nejen díky harrisonovu vokálu) nese piáno a výrazná basa. Wings On My Heart je už delikatesní laskomina, zcela v intencích dávné tvorby S. T., stejně jako třetí As Long As The World Keeps Turning. Písně opanuje emocionální náboj a Wrightův klavírní doprovod tiše pluje vedle Mikeova dominantního hlasu. Jonesův nástroj na mnoha místech pracuje pro celek, někde úplně zapadne a někde zní až otravně (All Sewn Up). Barová začouzenina Dream Me A Mountain a závěrečná Pyramids, disponují slušnými nápady a potvrzují, že ambice tato kapele ještě zcela neztratila.

Už to není co bývalo, ale domnívám se, že mezi čtyři nejlepší alba Spooky Tooth deska Witness právem patří. 4-4,5*.


reagovat

Balů @ 04.09.2017 08:44:41
horyno, pěkně napsané, trefil jsi se do mého názoru na album.
Méně nápaditá kytarová práce je vyvážena výborným klavírem G. Wrighta a úžasně provedenými vokálními linkami pana zpěváka.
To album mám moc rád, má krásně melancholickou náladu.
Prostě sedmdesátky v prvotřídním provedení.

horyna @ 04.09.2017 10:57:38
Balů: abych se přiznal, dal jsem na tvé doporučení a Witness byla druhá deska, kterou jsem si od Spooky Tooth pořídil. Mám u nich trochu problém s ostatními nahrávkami. Kromě debutu a možná Ceremony mě připadají ty další o dost slabší. Neříkám, že jsou Spooky kapelou jednoho alba (Spooky Two), ale právě tohle je silně nejvýraznější.

Balů @ 04.09.2017 15:11:55
Tu nevyrovnanost alb přičítám jejich hledačství.
Ne vše se vždy povede a i chemie uvnitř kapely není vždy jen pozitivní.

dan @ 04.09.2017 18:33:46
první album je dobré, dokonce na debut z roku 1968 hodně vydařené. Ceremony nemám rád a dvojka je nejlepší asi pro každého. Ta chemie ve studiu musela být úžasná, něco podobného se podaří jednou, dvakrát za život.

Jarda P @ 05.09.2017 05:28:12
Zatímco dvojku řadím mezi nejlepší alba roku 1969, minimálně půlka Last Puff je ještě skvělá, s dalšími alby Spooky Tooth mám problém. Ceremony za hudbu nepovažuji a You Broke My Heart a Witness jsem dosud na chuť nepřišel. Možná kdybych je měl v době vzniku, měl bych k nim jiný vztah.

steve @ 05.09.2017 06:47:46
Jarda P, u debutu Wishbone Ash jsi můj názor označil za pitomost. Nezlob se na mě, ale Witness je daleko lepší a vyzrálejší, než pro mě nudný debut W.A.

Jarda P @ 05.09.2017 11:10:53
Steve: jestli je lepší Witness než debut WA nemůže říct ani bůh, natožpak ty. Maximálně se ti může víc líbit.
Já považuji první WA za jeden z nejlepších debutů všch dob, naopak Witness mě nudí. Toť můj osobní názor.

northman @ 05.09.2017 12:24:56
Obě desky znám od jejich vzniku, zatímco první desku Wishbone Ash si s chutí celkem často pouštím, tak Witness jsem si pustil dnes po čtyřiceti letech. Rozhodnout, která je lepší je opravdu těžké, každému se líbí něco jiného, pro mě je Witness nuda stejně jako pro JarduP.

V dobe svojej pôsobnosti boli Spooky Tooth radení do progresívneho roku a nikto s tým nemal problém. Čas pokročil a samozvaní experti na progresivitu nadobúdajú občas presne opačný názor.
Po rôznych personálno-rozpadovo-znovuspojených intermezzách, ktoré sú u hudobných telies tak obľúbené (hlavne, ak ide o peniaze a slávu, a o tie ide vždy) vyšlo v roku 1973 album Witness. Úvodná Ocean of power s naliehavým vokálnym prejavom mi sedí. Balada Wings on my heart je sladučká, ale stále ešte znesiteľná. Nasledujú príjemné, ale nikam nevybočujúce skladbičky až k Things change, najlepšej skladbe na doske. Akustická gitara, parádny kláves pod spevom, chvíľková medzihra a ľúbivý akože refrén - things change - aké výstižné. S úvodnými Spooky Tooth už tento album až tak veľa spoločného nemá. Viacmenej badať príklon k zjednodušenej, až popovej polohe. Dominujú melodické refrény. Napriek tomu ide o slušný rockový album a stojí za vypočutie.
reagovat