Pendragon - Pure (2008)

Tohle album spadlo do mé sbírky relativně nedávno. Protože duo Barrett/Nolan je pro mě letitou srdeční záležitostí. Recenze kolegů napovídaly, že musí jít o trefu, ovšem i o pořádný hukot a proměnu. Zvědavost tím jen narostla....

"Pure" je neučesané s temné - to naznačí už na úvod s výrazným motivem odpálená Indigo. Ale samozřejmě, Barrettův zpěv i Nolanovy klapky poznáme. V okolí se smráká, prší a hřmí akustickými výlety, Geeho duněním a nekonečně barevnými sóly. Příklon k metalu, daný jistě i Groomovou produkční účastí, ukazuje v plné parádě riffová Eraserhead. Spolu s Indigo je symbolickým vrcholem trojdílná Comatose. Nolan uvádí svými famózními klapkami I View from the Seashore s velkou škálou zvuků a samplovaných kláves i smyčců. Vše se vrhne v metalové inferno. Space Cadet - to je zkrátka lahoda, počínaje báječným propojením akustik a kláves, kazatelského hlasu a Highamovy mistrné kanonády. Ano, místo lehce oděné panny tu máme natlakovaný třítunový náklaďák, jenže mě se to líbí zase! Home and Dry dovrší suitu v ohromujících náletech Nolanových plačtivých klapek, kontrastujících s mrazivými samply a nehudebními ataky. Že tu jde metal pánům fakt od podlahy, ukáže trochu dle not DT dusající The Freak Show. Tvůrcům tohoto díla se ale přesto našich duší zželelo ve finále It´s Only Me. Hladivé piano a harmonika a Hlas. Ingredience napovídající, že příznivci starší tvorby najdou cíl v podobě vyléčení. Čarokrásné, melodicky ohromující rozloučení v nejlepším duchu tandemu Barett/Nolan. Mrazí mě ještě po řadě hodin...

Na Pendragon velmi odvážná kolekce. Jejich gruntem vždy byla silná melodičnost, pokorná éteričnost a jasně pozitivní ladění. To je fandy kvitováno, ale i kritizováno. Za tenhle počin, přesto zpracovaný tak, že ani na chvíli není pochyb, odkud vítr vane, dávám plnou! Tyhle hochy můžu ve všech odstínech.
reagovat

horyna @ 13.06.2019 06:50:06
Pendargon miluji. Jak jejich slaďoučké klávesové období po Masquerade Overture, tak stejně přestupní dvojici Not... a Believe, ale snad nejvíce desky poslední. Horolezci jsou výborní, Passion ultra namakaní, ale nejvýše si u mne stojí právě Pure. Asi i proto, že to bylo poprvé, že ta změna byla tak obrovská a hlavně proto, že jej osobně vidím jako nepřekonatelný pomník celých Pendragon. Skvěle Easy že si je pěkně doplňuješ:-)

EasyRocker @ 13.06.2019 07:34:20
horyna: je to tak, jejich sbírka se utěšeně rozšiřuje :-) Mě prostě styl Barretta a Nolana sedí dokonale, takže Pendragon, Arenu a všechno, kde účinkovali, že oslovilo na max :-)

horyna @ 13.06.2019 07:35:55
tak co ti ještě chybí, dvě poslední fošny?

EasyRocker @ 13.06.2019 07:51:09
Kromě výběrů, živáků a miniEP Window of Life a poslední dvě řadovky. Pak bych si chtěl pořídit určitě i to jejich akustické vystoupení, to jsem viděl na netu a je to paráda.

Prog má stále co nabídnout. Říkám to stále a stojím si za tím. Málokdo by ovšem čekal, že se tento můj ne zrovna nečasto vyslovovaný výrok bude vztahovat i na novou podobu mých „oblíbenců“ Pendragon. Ale je to tak, skutečně. Skupina, která v 90. letech tvořila nechutně plytkou limonádovou muziku, se v roce 2008 vytasila s dílem vskutku nečekaným. V nedohlednu jsou pohádkové obaly a kýčovité cukrování, najednou máme přímo pod nosem svěží desku, jež si sice zachovává svou očekávanou neoprogovou identitu, ale zároveň do tohoto žánru vnáší naprosto nový sound. Sound tvrdý a přitom krystalicky čistý.

Pendragon začali na stará kolena experimentovat a nejeden fanoušek progresivního rocku zaplesal. Z „Pure“ nečpí žádná vypočítavost, nýbrž prudký vývoj, který musel být ventilován. To je důvodem, proč tato deska byla a je tak dobře přijímána jak řadovými posluchači, tak i odbornou veřejností. Britské čtveřici se povedl nevídaný čin – zavděčili se jak svým skalním příznivcům (tedy příznivcům jejich staré a sladké, přesladké podoby), tak i lidem navyklým na moderní prog takových Porcupine Tree a dalších. Za mě jednoznačně palec nahoru.

Musím ovšem říct, že „Pure“ je něčím opravdu zvláštní. A sice svou náladou, jež je po většinu času spíše ponurejšího charakteru. Stačí si poslechnout silně kritickou skladbu „Eraserhead“, která vám ihned pěstí prorazí díru do vašich dosavadních názorů na Pendragon. Kapela se zde ukazuje v kompletně novém světle a z hlasu Nicka Barretta jde v určitých momentech slyšet až mrazivá úzkost. Místy nám Pendragon nabízejí k nahlédnutí nové elektronické elementy, které však znenadání v dalším momentu vypustí. Tomu se říká střídmost. Pak slyšíme zpěv ptáků, neobvyklé, až orientálně laděné harmonické proměny a čistě instrumentální klávesové plochy. V této skladbě je naprosto všechno, co bych si od pečlivě promyšleného a provedeného neoprogu přála. Vynikající hudební motivy a neustále stupňované napětí, stejně jako (v tomto případě ovšem mírně kostrbaté) smysluplné textové sdělení.
Pokud jde o suitu „Comatose“, ráda bych vyzdvihla naprosto bezbolestné implementování prvků elektronické hudby do takřka metalového podkladu. Práce se zdánlivými protiklady je vůbec úctyhodná. Co mi ještě přijde naprosto kouzelné, je jistý předěl v první části suity s názvem „View from the Seashore“, kde jsou Pendragon schopni z metalového běsnění vzápětí přejít k typické progrockové rushovině a ještě si při tom všem zachovat vlastní tvář. „Comatose“ je neskutečně dynamická věc, která při svých třech částech dohromady výborně funguje. Je napěchována skvělými nápady; nápady ukazujícími kapelu nejen jako autorsky vyspělou, ale i jako instrumentálně více než zdatnou. Kvarteto Barrett-Gee-Nolan-Higham se nebojí do svých nástrojů řádně opřít a na výsledku je to opravdu znát. Stejně tak nechybí ani citlivé pasáže v převážně pomalejším tempu. Vyváženost ve své nejryzejší podobě.

„Pure“ se opravdu nachází v naprosto odlišných sférách než jeho alboví předchůdci. Je vyspělou kolekcí skladeb, která snad nemůže nikoho urazit, ale zato dost možná může mnoho duší nadchnout. Já se nyní (leč s mírnými výhradami) řadím do té druhé skupiny. Přestože se nejedná o desku, která by mi svou dokonalostí nedala spát a já bych celé noci vzpomínala na ono poetické intro v „It's Only Me“, musím uznat, že Pendragon ušli slušný kus cesty. Šli naproti vlastnímu zvuku a ejhle, výsledek se přeci jen dostavil. S úšklebkem si vybavuji svou recenzi na „The Masquarade Overture“ a říkám si, že tohle se pendragonům opravdu povedlo. Je to album upřímné, od srdíčka. A já jsem pravověrná srdcařka.
reagovat

Progjar @ 13.08.2014 20:46:47
Kristýna, tvoj odpor k cukru je až diabetického charakteru. Ale ináč súhlas, perfektná recenzia na skvelú kapelu.

alienshore @ 13.08.2014 21:05:38
Pendragon nie je ani moja šálka kávy, ale tento album je naozaj zaujímavý aj pre mňa. Temnejšia a pritom emocionálna muzika má na mňa celkom pozitívny vplyv. Recenzia ako vždy s vlastným pohľadom na vec a bez dogmatických svetonázorov. Vďaka.

Mayak @ 17.08.2014 09:25:06
Kristýna: ...si nepochybne prínos pre toto fórum. Beriem Tvoje pohľady aj na "kultové" albumy neoprogu z aspektov, z akých to ani mnohí muži nevedia opísať. Díky.
...btw: bežne nosievam čierne triko PENDRAGON, s motívom loga z albumu "Pure", artefakt z jedného z ich piatich koncertov, ktoré som videl ...

At uz se divam na nove album Pure od kapely Pendragon ze vsech moznych pohledu,rozhodne se zadne obrovske zklamami nekona.po nekolikanasobnem poslechu mam velice dobry pocit.pamatuji si na album Believe,ktere me naopak zklamalo dosti a to tak,ze jsem snad poprve toto album ze sve sbirky vyradil.byla to proste poradna porce nudy a sedivosti,dokonce mirne komerce(rozumej muj vlastni nazor).udernost alba Pure je naopak prijemnym zjevenim v tvorbe samotne skupiny.Barettuv vocal zni mnohem temneji a syroveji,nez na minulych albech a ruku v ruce s jeho kytarovym umenim a skalou ruznych krabicek a kytarovych pedalu me presvedcuje o sve kytarove dovednosti na 100%.ostatni clenove kapely,jakoby na chvilku ustoupili do pozadi a pouze dobrovolne prihlizeji.otazkou zustava,kam zminenym albem miri?na tuto otazku si myslim odpovime po vydani dalsiho studioveho alba.jinak jako celek i koncepcne cele album hodnotim kladne.

reagovat

Minulý rok vyšlo niekoľko veľmi zaujímavých titulov. Spomeniem napríklad švédski Beardfish a Karmakanic alebo austrálsku Unitopiu a ich čarovnú záhradu alebo izraelských progmetalistov Amaseffer, ktorí sa predstavili debutom Exodus: Slaves for life... a samozrejme nemôžem nespomenúť starých harcovníkov neoprogu- Pendragon,ktorí svojich fanúšikov poriadne prekvapili zmenou štýlu. Áno, Pendragon spolu s IQ a so skupinou Marillion v rokoch osemdesiatych sa postarali o znovuoživenie žánru, ktorý mnohí už pochovávali a považovali ho za prežitok. Tieto skupiny prevzali akýsi pomyselný štafetový kolík od legiend rokov sedemdesiatych. Prijali túto výzvu riskujúc, že aj tak navždy zostanú v tieni art rockových velikánov a že svojou tvorbou už neprekonajú zásadné artrockové diela z predošlej dekády. Tvorbu IQ a fishovského Marillion-u som bral bez výhrad, ale s Pendragonom som mal trochu problém. Vždy mi vadila ich prílišná uhladenosť a nasladlosť, akoby ich hudba bola zarámovaná v akomsi sladkom cukrovom rámiku. Tento dojem som mal najmä z vokálneho prejavu Nicka Barretta a z hry klávesistu Nolana. Pri počúvaní nového albumu Pure však už tieto pocity nemám. Barrett spieva úplne inak ako sme boli na neho zvyknutí, jeho prejav je naliehavejší a má väčší dôraz. Klávesy nie sú natoľko v popredí, ako tomu bolo v minulosti a poslucháč je príjemne prevapený tvrdými až metalovými gitarovými riffmi. Páni z Pendragonu prekonali sami seba a vymanili sa zo svojich osvedčených a zabehnutých postupov. Výsledkom je perfektný album, trochu temnejší ako sme boli u Pendragonu zvyknutí, čo však rozhodne nie je na škodu. Album Pure považujem za album roku 2008 v žánri neoprog a za vrchol tvorby skupiny Pendragon.
reagovat

martin @ 21.05.2009 08:50:33
perfektní deska ,Pendragon příjemně překvapili

Lothian @ 05.10.2009 19:07:29
Když mluvíš o znovuoživení v 80´s,nezapomeň především na skvělé Twelfth night, kteří se v podstatě po jediném plnohodnotném výborném albu stali absolutní legendou.
Pure se mi nelíbí vůbec, pro mne moc tvrdé. Ten nový bubeník je vychvalovaný,ale při důkladném poslechu je znát,že hraje hodně jednoduše. Na své předchůdce nemá. A na DVD se dívat nemůžu, art rock si nedokážu vychutnat s takovým chováním, co předvádí on.

Najprv, big sorry, dlho som nič nehodnotil a zabudol heslo . To jest sajgon=sajgon 2. Takže PENDRAGON - Pure. Absolútna zmena. Tvrdá. Ja Pendragon hodnotím v troch etapách ( teraz ). Všetko po " not of this world " = klasický pendragon, albumy " Not... " a " Believe "= absolútne najprepracovanejšie albuby, " Pure "= Perndragon úplne inde, vela vela vela samplov, ale vela kvalitnej muziky, jediná pre mňa záporná stránka je zbytočné naťahovanie skoro všetkých skladieb. Ale.... je tu " ERASEHEAD " a " THATS ONLY ME " a 4 stars určite, aj keď si myslím že " Penďáci " možno stratia veľa fans,mňa nie -) S.
reagovat

K tomuto albumu som sa dostal (napriek veľkej snahe ) až teraz, a predstavuje pre mňa a zrejme aj ostatných , veľké prekvapenie. Celkový štýl albumu je totiž dosť odlišný od predošlých albumov, na prvé počutie by som možno nespoznal o akú kapelu ide. ( Pri opakovanom počúvaní som už ten pocit nemal) Hneď prvá 13 minútová skladba „Indigo“je tvrdšia a dynamickejšia než by sme u kapely očakávali, s pekným Nickovým gitarovým sólom v závere. V ďalších skladbách už poznať Barettov hlas, aj keď hudba je trocha iná, než sme zvyknutí. Tretia skladba „Comatose/View from a Seashore...“s pomalým klavírnym začiatkom je trocha zbytočne prekombinovaná a k vrcholom albumu iste nepatrí. Po nej nasleduje kratšia a dynamickejšia „Comatose/Space Cadet“ a pomalšia pink-floydovská „Comatose/Home and Dry“, ktorá je asi najvydarenejšou skladbou albumu. „Freak Show“ znova v dynamickejšom tempe už patrí k typickejšej produkcii skupiny a napokon album uzatvára pohodová balada „It´s only me“, s peknou gitarovou plochou v závere. Kapela sa prispôsobila novej dobe aj zmenou ich štýlu a napriek tomu že mám všetky ich staršie albumy sa mi tento ich nový štýl páči. Veď zmena je život. Kvalitou by som tento album hodnotil ako nadštandardný.
Hodnotenie: 5 hviezdičiek.

reagovat

PaloM @ 22.10.2008 15:20:38
Práve to počúvam, veľmi príjemná snivá rocková hudba.
Takto ma naposledy prekvapili Porcupine Tree, či Riveside (keď som ich objavil). Nemôžem porovnávať so staršou tvorbou (hoci mám kdesi na dvd zaarchivovanú diskografiu Pendragon, ešte na mňa len čaká...). Skvelá muzička do nepohody duše, mne sa to zdá originálne. Charlie, nie každý dokáže prijať zmenu štýlu obľúbenej kapely, ani ja nie. Ak sú aj ich staršie albumy takto dobré, tak klobúk dole (smekám).

Alfakher @ 05.10.2009 16:35:21
Absolutne souhlasim ze vsemi vyse vyslovenymi recenzemi.ja osobne si pockam na dalsi album Pendragon group a potom uvidime,zda-li to panove z kapely mysleli opravdu vazne(celkova tvrdost alba),nebo to byl jen maly,ale povedeny vylet za hranice zaziteho stylu kapely!kazdopadne smekam.pri pozornejsim poslechu bych Nicka pasoval na kytaristu roku 2008 a kdyz tak koukam na na jejich web,tak neco podobneho zrejme dostali,viz foto s Stevem Hacketem z Genesis.dulezite na vsem je,ze tahle hudba hycka uz roky dusi...