James Gang - Miami (1974)

V roku 1974 vydala americká hardrocková veličina James Gang album Miami, druhý v poradí, na ktorom sa podieľal talentovaný gitarista Tommy Bolin.

Nerodil sa ľahko. Počas nahrávania v Miami (ako inak) zatkla speváka Kennera polícia počas drogovej razie. Kapela začala hľadať nového speváka, ale napokon sa z toho vyvliekol a mohol nahrať spev. To však nebol hlavný kameň úrazu. Problém bol, že Bolin sa chcel v skupine výraznejšie presadiť a zvyšok kapely trval na tom, že musia znieť „ako vždy“. Ten biľag zvaný Joe Walsh na nej visel, ba dokonca bol do nej vrastený ako neoperovateľný zhubný nádor. Dodnes možno nájsť informácie o tom, ako album kritika strhala, kdekto sa cítil byť odborníkom na vzťahy v skupine a Bolin údajne celé nahrávanie odzíval. Odcitujem Vítězslava Štefla z jeho knihy 15+3 kytaristů:

„Přestože s James Gang vydal dvě desky, nebyla jeho role v kapele tak úplně v pořádku. Skupina, která se tehdy nacházela na sestupu, byla vnitřně hodně nervózní z úporné snahy dostat se na bývalou úroveň a členové kapely stavějící zejména na předešlých úspěších nedávali Bolinovi moc příležitostí do něčeho mluvit, ač většina nových skladeb nesla jeho jméno!

Po LP Bang, které přineslo jen mírné oživení zájmu, pokračovala napjatá situace, hlavně z důvodu rozporů mezi Bolinovými představami hudebního směřování a snahami ostatních členů lpět na rutině předcházejících desek. Nedocenění jeho autorské invence bylo stále markantnější a vyvrcholilo při realizaci další desky Miami, kde byl až na dvě nebo tři opravdu dobré skladby (např. Spanish Lover či Praylude) nezájem ze strany Tommyho velmi zjevný.“

Nech bolo ako chcelo, Bolin sa po výslednom mixe zobral a odišiel si nahrávať sólový album, prispel na albumy Dr. Johna i Alphonse Mouzona, fungoval so svojim bandom a napokon sa nechal najať od samotných Deep Purple. Rovnako Fox vyrazil z kapely Kennera a vybral sa aj s Petersom do Anglicka, kde chcel získať Jimmyho McCullocha, ten však napokon ostal v McCartneyho Wings. Dvojica sa teda rozčarovaná vrátila domov, ale to už je iný príbeh. Poďme späť k Miami. Produkoval ho opäť Tom Dowd (spolu s kapelou) a v rebríčku sa umiestnil na 97. mieste. Obal bol reverznou verziou obalu RIdes Again (ten mal čierne písmo na bielom podklade, Miami má biele písmo na čiernom podklade, akurát tam niekto, ktovie prečo, doplnil plameniaka). A aká je samotná muzika?

Úvod je tradične pozitívne naladený. Melodický (hard) rock Cruisin' Down The Highway sa nesnaží nijako zvlášť ohúriť náročnými muzikantskými machrovačkami, je to skladba do rádií, na cesty, do pohody. Nečudo, že si ho kapela vybrala na singel, ale neumiestnil sa. Do It je troška vážnejšia variácia na rovnaký priamočiary rock. Posadená válcovačka Wildfire je príjemne chytľavá. Vrcholom albumu je citlivá balada s rozburácaným refrénom Sleepwalker. Krátka country vsuvka Miami Two-Step ničím neohúri (bola béčkom úvodného singlu), ale následne sa dostaví dvojdielna paráda Praylude/Red Skies. Úvodná inštrumentálka Praylude je podmanivá. Bolin tu ukázal, kam by sa mohla hudba skupiny vydať, keby mal priestor. A aj Red Skies je hutná bluesovo vytvrdená pecka. Akustická balada Spanish Lover, ktorú si Bolin aj odspieval, je ďalším krásnym kúskom. Pohodová Summer Breezes má opäť melodiky na rozdávanie. Monumentálna pohodovka Head Above The Water album úspešne uzatvára.

A aký je môj verdikt? Prepadák? Ani náhodou! Iste, nie je to nič extra výnimočné, ale na výsledku počuť menej toho „zlého“ ako sa píše. Mám tento album rád, takže 3,5 zaokrúhlim hore. Inak, na CD existuje len vydanie od Atco (bez vročenia) a na spoločnom vydaní s Bang od BGO (2014).
reagovat