Blue Öyster Cult - Extra Terrestrial Live [2LP, live] (1982)

Blue Öyster Cult je originál. Jediný svojho druhu, neopakovaný, neopakovateľný a neopočúvateľný. Tento americký rockový kolos vyžívajúci sa v mystike i sci-fi som spoznal na strednej škole a dodnes sa mi neomrzel. Spojte si to s koncertným neučesaným prejavom a dostanete Extraterrestrial Live, album, ktorý vniesol do začínajúcej ôsmej dekády minulého storočia kusisko parádnej muziky!

Blue Öyster Cult  je zvláštna kapela. Jej albumy ma málokedy nadchli ako celok, ale má neskutočné množstvo geniálnych skladieb, ktoré milujem. Ako nadšenec do rockovej muziky 70. rokov a výrazný skeptik voči produkcii 80. rokov  musím uznať, že ešte aj to „komerčné“ obdobie zvládla so cťou a produkovala skladby, ktoré mali niečo do seba. V rádiách (kde ich samozrejme nehrali) by vôbec nerobili hanbu. Ich potenciál bol štúdiovo často utopený v dobových pazvukoch, ale naživo zneli úžasne. A to až tak, že album Extraterrestrial Live urobil z mnohých z nich kultové klasiky. Aspoň pre mňa.

Trinásť skladieb predstavuje akúsi „bestofku“ orientovanú na druhú polovicu 70. rokov, nechýbajú však ani staré klasiky. Nahrané boli na koncertoch v rokoch 1980 a 1981, ale to vôbec neprekáža.

Ostrý nástup v Dominance And Submisson hneď ukáže, že sa s tým šestica hráčov párať nebude. Typická temná atmosféra vlastná mnohým kompozíciám kapely je prítomná a odozva publika na priamu komunikáciu je úchvatná. Monštruózna pecka Cities On Flame nechá vyniknúť bubeníka, takéto „stoptajmové“ hardrockové perly v ťažkotonážnom rytme milujem. Skôr odľahčená „rokenrolovka“ Dr. Music háji česť albumu Mirrors, klávesové sólo by mi nechýbalo. Na rozdiel od predsedajúcej skladby druhého albumu kapely zvanej The Red And The Black. Besne uháňa a tie gitarové prietrže mračien tromfnú azda iba frenetické spevy. Keby ste si tú skladbu pustili k šoférovaniu, slovenskí policajti by sa Vám poďakovali za štedré odmeny. Nastupuje jedna z najkrajších skladieb na albume, Joan Crawford (neberte do úvahy štúdiovú verziu). Citlivé klavírne intro, jemne clivá nálada celej skladby, počúva sa sama a záverečné nekonečné opakovanie refrénu s nezastaviteľnými gitarovými orgiami by som vydržal počúvať do smrti. Hitovka Burnin’ For You je naživo takisto lepšia ako originál, ale to neznamená, že je to štúdiová pohroma. Naopak, toto je klasická ukážka toho, ako mohlo aj v 80. rokoch niečo znieť sviežo a dobre.

Blue Öyster Cult vedeli zaujímavo prerábať noroticky známe veci, nuž, keď sa k nim ako hosť pritrafil gitarista Robby Krieger z The Doors, nešlo inak a vypálili pekelnú verziu skladby Roadhouse Blues. Michael Moorcock sa predstavil československým čitateľom najmä po revolúcii, kedy mu vyšlo viacero diel vďaka vydavateľstvu Laser. Tento velikán brakovej sci-fi na neštítil ani Blue Öyster Cultu a textovo prispel k tajuplnému vyzneniu hneď niekoľkých skladieb, prvou z tu prítomných je mystická náladovka Black Blade. V tesnom závese uháňa klasická vypaľovačka Hot Rails To Hell, ktorú asi v kresťanskom kostole púšťať nebudú.

Ide sa do finále. Poviem Vám, je hanbou americkej kinematografie, že sa v nej každých pár rokov natočí mizerný remake klasickej japonskej Godzilly a ani raz nie sú producenti schopní zaradiť na soundtrack koncertnú verziu hardrockového uragánu z domácej kuchyne. Reč je o skladbe, ako inak, Godzilla. Je to ťažkotonážna vražda v priamom prenose! Až sa mi veriť nechce, ako hrozne táto vec znie štúdiovo (je to naozaj zverstvo a dôkaz, že 80. roky disponovali neskutočnou schopnosťou zabiť takmer všetko dobré). A potom sa kapela vyberie na pódium a odpáli to bez idiotského zvukového balastu, klasicky, od podlahy a je to extáza v rockovom Edene! Osobne túto verziu radím k základnému štúdiu v obore „rock“ a každý študent by si ju mal povinne vypočuť. Z rovnakého súdka je aj Veteran Of The Psychic Wars. Štúdiovo utrpenie, naživo vražedná „moorcockovina“ s gitarovým sólom prekonávajúcim medzigalaktické vzdialenosti. Kdesi som sa dočítal, že tunajší Dharmov výkon patrí k jeho najlepším vôbec a viete čo? Ani sa nebudem snažiť hádať. Na záver sa patrí pripomenúť azda najúspešnejší album kapely, a síce Agents Of Fortune. Najprv relatívne „obyčajnou“ záležitosťou E.T.I. (Extra Terrestrial Intelligence) a potom svetovým hitom. Áno, reč je o (Don’t Fear) The Reaper, romantickej tragédii, v ktorej sa spieva v dialógu a osamotené gitarové trioly uprostred pesničky hádam aj zľudoveli. Opäť si túto verziu cením viac ako jej jemnejšiu štúdiovú predlohu.

Extraterrestrial Live považujem za najlepší album kapely. Bodka.

Apache @ 14.12.2023 11:32:28
Měl jsem v plánu v nejbližší době na ETL napsat recenzi. Předběhl jsi mě. :-)
Většinu zdejších věcí upřednostňuju ve studiové verzi (a to i ty z alba Fire of Unknown Origin, ve kterých máš v preferencích úplně jasno). Ale u jedné skladby je tomu přesně naopak. A tou je otvírák "Dominance and Submission". Verze z ETL je pro mě jediná možná - to je prostě majstrštyk! Nejlepší věc hned na úvod.
Jinak jsem rád, že z těch prvních tří živáků je pro tebe ETL číslo 1. Mám to úplně stejně.
Takže je jasné, že poslední větu recenze bych z fleku podepsal. I s tou bodkou. Ale jen pokud by se mezi slova najlepší a album vložilo slovo živé. ;-)
BÖC miluju. Je to moje velká srdcovka a mohl bych o nich popsat stovky stran nebo vyprávět donekonečna. Takže je jasné, že mám do budoucna v plánu napsat recenze na mnoho jejich alb. Jen k tomu chci přistoupit zodpovědně a tak zatím nespěchám.
V každém případě díky za tuhle recku. BÖC je třeba propagovat jako sůl. Druhá taková kapela neexistuje.

Apache @ 14.12.2023 11:38:05
Ha. Teď vidím, že jsi na ETL napsal už druhou recenzi. To jde? Taky bych občas na některé záležitosti napsal více recenzí. :-)

hejkal @ 14.12.2023 11:42:24
Ide to, len to už nezapočítava hviezdy. :) Ja staré párvetové= recky postupne obmieňam, ale keď je pod nimi diskusia, nechávam to tak.

Priznám sa, Blue Oyster Cult ma ako celok nikdy celkom nechytil. Z toho dôvodu mám doma 2 CD výber Workshop of the telescopes (1995) a tento živák. Vždy, keď som chcel skusnúť nejakú dosku, tak som bol na rozpakoch. Skupina vytvorila geniálne veci. To sa musí nechať.

Extraterrestrial Live je parádny živý koncert, pri ktorom aj hnusne znejúce štúdiovky z 80-tych rokov znejú perfektne. Príkladom je Joan Crawford, Veteran of Psychic Wars a hlavne Godzilla, ktorá je absolútnym vrcholom tejto dosky. V porovnaní so smiešnym soundom zo štúdia je táto skladba predĺžená, pritvrdená a neopakovateľná (vrátane hovoreného úvodu, ktorý dobre vynikne na videu Black plus Blue, spoločného turné s Black Sabbath (s fakt hrozným výkonom Ronnieho Jamesa Dia)). Nechýba ani (Don't fear)the reaper, skladba zvečnená v béčkovom filme Rockománia (či tak dajako).

Naživo patria Oysteri k tomu naj, čo trvdšia melodická rocková skupina môže ponúknuť.
reagovat

@ 05.11.2008 12:31:01
hejkal: Co se týče studiovek, možná bys měl zkusit remasterovaná alba - na nich se většinou ukazuje, že ten "hrozný zvuk" byl jen záležitostí špatného převodu na ta původní CD.
V reedici už v tomhle století vyšlo prvních pět studiovek, a zvuk je oproti dřívějším vydáním imho vynikající.
Jinak Extra Terrestrial Live je myslím nejlepší živák BOC. A máš pravdu v tom, že verze Joan Crawford a Veterána jsou zde parádní! Ale co se týče studiových verzí - nevím z čeho jsi je poslouchal, ale mě znějí z mého CD Fire Of Unknown Origin skvěle. I když remaster té desky bych samozřejmě uvítal. :-)

PS: Pokud máte někdo špatnou zkušenost se soundem dost kritizovaného alba Club Ninja, zkuste reedici od KOCH z roku 1997. Vřele doporučuji! Album je nejen špičkově remasterováno, ale je tam použit i alternativní mix. Nelituji, že jsem si verzi od KOCH pořídil, právě naopak - tahle deska se díky němu vyšvihla mezi mé favority. (Tuhle zkušenost má mimochodem spousta fanoušků.)

@ 05.11.2008 12:40:45
hejkal: Aha. Znovu jsem si přečet tvou recenzi na ETI, a už mi došlo, že ty studiové verze máš nejspíš naposlouchané z výběrovky Workshop Of The Telescopes. Pravda, ta kompilace nemá právě nejlepší zvuk. Chce to holt ty remastery...

hejkal @ 05.11.2008 12:44:39
Napriek staršiemu zvuku je podstatným momentom použitie podivných hnusných 80's synťákových pazvukov, Godzilla znie ako nejaká veselá kravina, pričom naživo je to položená pecka ako sviňa a tak podobne. To je celé. Neberiem iným, čo sa im páči, mne to ale nevyhovuje.

@ 05.11.2008 13:33:10
Jasně, v pohodě. Mě zajímá každý názor na tvorbu BOC. Těším se, až budou přibývat další recenze a komenty. Snad si teď o mých oblíbencích tady konečně víc podebatuju.

honanek.@seznam.cz @ 15.11.2010 18:16:13
Je to opravdu bezva živák,akorát nevím jak to myslíte se zvukem,páč to kámoš dostal tehdy originál ze států 2LP a mastili jsme to porád dokola.Nepamatuju,že by si někdo stěžoval a to se to hrálo i ve velkejch ratejnách,včetně poslechovejch rockoték.