Kiss - Symphony: Alive IV (2003)

Někde jsem četl, že Kiss při tvorbě svých masek čerpali z klasického japonského tance Kabuki... Moc toho na tom pravdy asi nebude, nicméně po zhlédnutí videa Symphony s Tommy Thayerem mně napadlo, že Kiss tady budou asi napořád, jako ono Kabuki. Až Paul nebo Gene(nedej bože)odejde, prostě najdou dvojníka a jede se dál, RNR all nite! CD je vynikající, DVD pak zcela úchvatné. Vynikající kvalita obrazu i zvuku, "náhradník" Thayer hraje do noty přesně jako by byl sám Ace, vynikající publikum a super nápad se symfoňákem. Paulovi hlas drží, Peter u bicích nijak neexhibuje, ale to je právě to pravé ořechové, prostě - PARÁDA. I Gene je ještě docela "schlank", což se o něm v současnosti už říci nedá. Great Expectations s dětským sborem je super, a tak dávám 5 hvězd.
reagovat

V roce 2003 se KISS vypravili do Austrálie, aby zde mezi diváky vlétli z další ohromující show. Nebyli to však jen samotní členové KISS, kteří se objevili na pódiu. Jak už název napovídá, jejich hudebním parťákem se stal melbournský symofinický orchester, vedený dirigentem Davidem Campbellem. Výsledkem byl naprosto úžasný koncert!

Po úvodním vyburcování publika známým "You wanted the best, you got the best, KISS," zazněla Genova pecka Deuce, která hned ze začátku rozproudila krev žilách všem přítomným fanouškům. Druhou písní v pořadí je Strutter v podání Paula Stanleyho. Pro tuhle písničku mám obrovskou slabost. Zejména pro tuto živou verzi, která zní prostě dokonale. Skvělé úvodní písně! Následuje Let Me Go, Rock and Roll, která zrovna nepatří mezi moje oblíbené a možná bych na jejím místě uvítal nějakou jinou skladbu. Po této, z mého pohledu slabší písničce, je jako další v pořadí hit z přelomového roku 1983 Lick it Up, následovaný Calling dr. Love a Psycho Circus. Touto trojicí se nám uzavírá první Akt.

Před námi je pětice pomalých skladeb, započatá Crissovou hitovkou Beth. Další v pořadí je má srdcovka Forever, kterou úplně zbožňuju. Doufám, že ji KISS ještě někdy zahrají naživo. Třetím songem je Going Blind v podání Gena, opět fantazie. Závěr druhého aktu patří Sure Know Something a Shandi. Nechci se stále opakovat, ale opět úplná bomba! Nemám slov!

Třetí akt nám odstartovává skvělá Detroit Rock City s našlapanou úvodní předehrou, doprovázenou množstvím pyrotechnických efektů. Následuje King of the Night Time World, které jsem nikdy nepřišel na chuť. I když Paula Stanleyho zbožňuju, k téhle písničce jsem si nikdy nenašel cestu... Do You Love Me a Shout It Out Loud jsou kissácké klasiky které nesmí chybět. V páté písni třetího aktu se ve svém pravém světle předvedl Gene, ala démon, plivající krev na vysuté plošině vysoko nad hlavním pódiem. U této skladby se mi velmi líbí temně zelené podsvícení celé scény, což jen umocňuje daný okamžik. Poté, co se Gene dostane z vysuté plošiny dolů, opouští pódium Paul Stanley. Pomocí něčeho jako malá "lanovka" je přesunut na druhou stranu publika, kde na malém pódiu odzpívá hitovku roku 1977 Love Gun. Poté se zpěvu opět ujímá bubeník Peter Criss se skladbou Black Diamond na jejímž konci spolu s bicími vystoupá vysoko nad stage. Následuje písnička Great Expectation, kterou zrovna nemusím. Ovšem Genovo spojení s melbournskými dětmi je velmi povedené a v této verzi si písničku velmi rád poslechnu. Předposlední písničkou je největší hit I Was Made For Lovin´ You. Ta byla nahrána ve velmi diskotékovém duchu, ale když se hraje naživo, zní sakra rockově. Obzvláště tady! Celý koncert uzavírá Genova pecka Rock and Roll All Nite, během které KISS co to jde vyburcují přítomné publikum.

Co dodat? Z mé recenze vám musí být jasné, že tenhle živák se KISS neskutečně povedl. Spojení rocku a symfonického orchestru k sobě skvěle pasuje! Jesli KISS příliš neznáte a rádi by jste se s jejich tvorbou seznámili, poradil bych vám shlédnout právě Symphony Alive IV, i když se jedná o relativně "novější" koncert. Závěrem bych dodal, že tento živák z Melbourne je mím nejoblíbenějším koncertem KISS. Jen mě mrzí, že jsem se ho nemohl přímo zůčastnit... Pět hvězdiček je jasných!!!
reagovat

vmagistr @ 28.05.2012 18:46:43
Symphony: Alive IV pro mě opravdu bylo tím albem, ze kterého jsem měl možnost vůbec prvně slyšet ty největší pecky KISS a jako seznámení s jejich tvorbou rozhodně nezklamal. Dnes, s odstupem několika let, jej v diskografii KISS pořád považuji za vcelku vydařený živák. Živý orchestr byl dobrý nápad.