Judas Priest - Turbo (1986)

Zdá se mi zajímavé sledovat, jak rozdílné osudy potkaly v druhé polovině osmdesátých let hudební směřování dvou ikon NWOBHM - Iron Maiden a Judas Priest. Zatímco první zmíněná kapela začala na přelomu pětiletek vystrkovat progresivní růžky, její služebně o něco starší souputníky to (jakoby v opozici) táhlo k USA-friendly metalovým formám. Ono se to ale vlastně docela nabízelo - Judas Priest svou hudbu vždy brali docela s nadhledem, tudíž (obzvláště od konce sedmdesátých let, kdy zhutnili zvuk a práskli do koní) nabubřelost by jejich nahrávkám mohl tehdy těžko kdo vyčítat. O desce Turbo, na které se kapela za vědomí upadající popularity NWOBHM pokusila vykročit novým směrem, to platí dvojnásob.

Co na desce posluchače praští do uší jako první? Ano, ty mnohokrát proklínané syntezátory. Žiletkové ostří z nich sice neukujete, Tipton s Downingem ale jejich charakter do zvuku kapely začlenili vcelku organicky, aniž by rezignovali na moc a sílu kytarového zkreslení. Přehlednost kompozic obecně kapelu zdobila už od zanechání progresivních koketerií z prvních dvou desek, přece jenom tu ale k určitému dalšímu zjednodušení směrem ke stadionovým melodiím došlo. Třeba v takových Rock You All Around The World nebo Wild Nights, Hot & Crazy Days se kapela dost "vyprodává". Za povedené reprezentanty mejdanového metal'n'rollu naopak považuji skladby Hot For Love, Parental Guidance nebo Locked In. Titulní Turbo Lover se daří na obměnách repetitivního motivu vybudovat vcelku slušnou atmosféru, "párty" atmosféru alba vyvažuje také povedeně gradující polobalada Out In The Cold. Kdo by hledal něco alespoň trošku podobného kytarovým stíhačkám z předchozích desek, možná nalezne zalíbení ve fortelné (a bezsynťákové) rockeřině Reckless.

V rámci celé diskografie Judas Priest se Turbo do té (pro mě) povedenější poloviny nevejde. Ne, že by hitové ambice kapele neslušely, ale tady se jim jde naproti až moc. Fajn písničkové album, na kterém se Judas Priest vcelku se ctí popasovali s dobovými trendy, nicméně po předchozích šesti nadupaných studiovkách jde o poznání méně výrazný zářez. Tři hvězdičky se mi pro příjemné, ale nikterak zásadní album zdají tentokrát akorát.
reagovat

terka @ 20.06.2018 05:53:10
Judas Priest znám jenom matně. O tomhle albu je známo, že jej džudasi psali proto, aby se konečně prosadili i za oceánem. Myslím si, že v Evropě se moc neuchytilo.

EasyRocker @ 20.06.2018 08:33:00
No vida, tohle je pro mě jedno z jejich nejlepších alb. Ta nová podoba mi sedla dokonale, protože to je skutečně soubor pecek od A do Z. Iron Maiden použili synťáky ve stejném roce na Somewhere in Time. Že to mnoho fandů nechytlo, už je věc jiná.

jirka 7200 @ 20.06.2018 11:43:44
Ani mě tak nevadily ty kytarové syntezátory, jako spíše o hodně zjednodušené songy. To se projevuje u živých koncertů, kde se je Judas snaží hrát v drsnějším kabátu,nicméně ten rozdíl kvality oproti starší klasice je tam znát.

Turbo?! Tak tohle určitě ne; pamatuju si, že když jsem Turbo slyšel poprvé, tam mě málem trefilo-TOHLE že je JP??? Sice to byla první placka, nahrávaná digitálně, jak jsem si přečetl po mnoha letech v bookletu, ale jinak? Jsem si říkal, už i Judasi hrají disco:( Sice jsem to mnohem později rozdýchal, ale dodnes ji nemusím.
reagovat

Cossack @ 24.07.2010 21:45:50
Ačkoliv plně chápu „rozhořčení autora”, přece jen budu shovívavější... Jak už jsem několikrát zmiňoval, moje cesta k albu "Turbo" byla delší a trnitější, než k jakémukoli jinému od Jidáše, tři a půl hvězdy bych mu dnes (hned po vyjití určitě ne) klidně dal (a to i se zaokrouhlením nahoru, na čtyři)...
Hned úvodní "Turbo Lover" je vážně vynikající pecka, druhou mám taky rád, byť (jak už psal Apache) lepší, než ta první už na desce není žádná... Stejnou laťku u mě přeskakuje jen "Out In The Cold".
Na závěr:
Tohle album je skvělým důkazem toho, co dokáže „kabát”, neboli aranže, udělat s hudbou... Kdyby to nahráli jinak (bez „synťáků”), hodně z nadávajících by bylo jistě spokojeno (a chválili by). Ale to by "Turbo" ztratilo svou jedinečnost...
Mým nej od Judas Priest ale nikdy nebude. :-)

Krásné glam metalové zvolnění po heavy metalovém vrcholu kapely. Skvělá deska na léto. Hit střídá hit prostě pohodová krasojízda. Já tohle album beru tak trošku jako takovou exhibici kapely, takže se mi těžko hodnotí jednotlivé aspekty jejich hudby, prostě nahráli skvělou desku:) I když musím říct, že z mého pohledu Turbo za předchozím "dvojalbu" zaostává. Největší hit kapely je jasný- Turbo lover, ale moje nejoblíbenější písnička z Turba je Reckless. V té je taky zahráno podle mě nejkrásnější sólo jaké kdy JP nahráli:) Jediná skladba, kterou občas při poslechu přeskočím je Parental guidance. Dávám 5 (kdyby šlo 4,5 dal bych 4,5)
reagovat