Hawkwind - Hawkwind (1970)

V roce 1972 kralovala hitparádám skladba Silver Machine, byl to na tehdejší poměry hodně tvrdý rock s prvky space rocku. Skupina Hawkwind upoutala tehdy mojí pozornost už jen tím, že jejich desky nebyly moc mezi fanoušky rozšířené. Skupina tehdy hrála svou verzi space rocku a její živá nahrávka Space Ritual je jednou z nejlepších živých nahrávek.

Debutové album je ovšem hodně odlišné od toho co následovalo, na téhle desce naleznete pouze jeden tvrdý kus s názvem Be Yourself, který ovšem stojí za to. Úvodní Hurry On Sundown je sympatická poloakustická písnička. Paranoia (part 1) a Paranoia (part 2) jsou zajímavé skladby s názvuky psychedelie, které se mi dost líbí svou tajuplnou atmosférou. Pěkná je i závěrečná Mirror Of Illusion. Na CD verzi je několik bonusů, a k nejzajímavějším patří Cymbaline z alba More skupiny Pink Floyd.

Určitě to není nejlepší deska Hawkwind, mně se líbí, ale plný počet jí nedám.

reagovat

Petr87 @ 24.03.2018 09:44:18
Tyto zhulené britské vesmířany mám taky docela v oblibě, i když jejich "sjetou" tvorbu neznám komplexně - vlastním jen alba "Hall of the Mountain Grill", živák "Roadhawks" na LP a "In Search of Space"... Sakra, musím si tu sbírku zase o něco rozšířit! :)
Díky za recenzi.

northman @ 24.03.2018 09:54:32
Petr87: zdravím, díky za reakci, já neznám desky po Warrior On The Edge, ale určitě si sežeň Space Ritual Alive i Liverpool and London, to je alespoň pro mě pecka. Výborné je i Doremi Fasol Latido.

Jako milovník hudby šedesátých let a albových experimentů, které se rozvinuly dále v sedmdesátých letech nemohu zapomenout na jednu z klíčových skupin, která je nedílnou součástí tohoto období a která dovytvářela nejen hudební, ale i divadelní a společenskou komunitu pohybující se v londýnském Landbrooke Grove, ale i v Notting Hill Gate.
Hawkwind patří do psychedelické kategorie britského rocku, stejně tak jako Pink Floyd, Crazy World Of Arthur Brown nebo Pretty Things. Jejich hudební pojetí je přece jenom odlišné, ale spojuje je v jistém slova smyslu koncepční pohled na hudební formu. Nejenom jako na nekomerčním a nehitparádovém základě, ale zosobňuje jejich hudební tvář jako představení, kde má hudební, textová, ale i vizuální a tematická část stejně významnou úlohu.
S Hawkwind jsem se seznámil v Divadle hudby na pořadu Underground začátkem r. 1971, kdy ještě normalizační režim totálně nepronikl do všech kulturních sfér a dařilo se nějaký čas ještě kličkovat. Tam jsem tehdy poprvé uslyšel jejich eponymní album a byl to pro mě před mými šestnáctými narozeninami mocný zážitek…..

HURRY ON SUNDOWN – meditativní začátek. Prolínají se zde akustické kytary – dvanáctistrunná a šestistrunná a dokonce vnímám i sitár. Jak je zjevné, skladba vychází ze základního akordu a z něho se odvíjí košaté harmonické obrazy, do kterých vstupuje foukací harmonika a jsem stále fascinován akustickými kytarami. Mají odpich zvoní, dynamické napětí a úderná relativně klasicky pojatá rytmika s prolínajícími se bubenickými breaky žene skladbu vpřed jako dravý vodní proud. Skladba spíš budí dojem dobře seřízeného jam session a psychedelické doznívání dvanáctistrunné kytary je opravdu famózní……

THE REASON IS? – druhá skladba nás ovšem zavádí do jednoznačného psychedelického království. Zde se dostávají Hawkwind na pinkfloydovskou platformu jejich prvních dvou alb. Strašidelné zvukové kouzlení, v němž se přelévají gongy, činely a bicí nástroje s temným soundem tónového generátoru doplňuje elektrická kytara , která rozkládá akordické proměny se vzestupnou tendencí. Tajemné ozvěny a podivné nečitelné zvuky nás pozvedají do astrálu….

BE YOURSELF – agresivní údernost tří vyměňovaných akordů doprovázejí činely a dunivá baskytara, ke které se přidává i saxofon Nika Turnera a deformovaný hlas Dave Brocka. Řekl bych, že se jedná o jakýsi předobraz minimalismu v psychedelickém odéru. Opakující se bubenické přechody se škrabáním strun nás uvádějí do virtuální nirvány. Opar marihuany, hašiše a rozpínání mysli zde slaví grandiózní svátek. Do tématu vstupuje elektrická kytara tajemného Huwa Lloyda Langtona, která si prosadí prostor pro sólo, které se mrštně šplhá do sférických výšek mezi tajemné vokály. Velký prostor pro perkusivní bubenické doprovody a další rytmické nástroje se žene prostorem jako vichřice…. A jsme zase v základním tématu a baskytarové nájezdy Johna A. Harrisona a bubeníka Terryho Ollise se neomylně s železnou jistototou opakují stále dokola….

PARANOIA (Part 1) – další opakující se schéma má až ortelnou nevyhnutelnost, až se pojednou zcela nečekaně hudební téma zlomí a propadne se do bezedných hlubin….. Nedělá mi větší problém představit si, že i naši legendární undergroundoví čarodějové The Plastic People Of The Universe mohli těžit z podobných hudebních asociací…..

PARANOIA (Part 2) – pokud si snad někdo z posluchačů nedokáže představit, co znamená paranoia, troufnu si tvrdit, že Hawkind se hudebním vyjádřením podařilo zhmotnit psychické stavy duševně nemocného člověka a proces proměny, který probíhá v jeho nitru. Člověku až leze mráz po zádech, když by si měl připustit, že by se něco podobného odehrávalo v jeho mysli. Po vygradování hudebního tématu dochází ke zklidnění…. Lze –li to tak nazvat….

SEEING IT AS YOU REALLY ARE – další kompozice nás ovšem z říše tajemných zvuků a neklidu v žádném případě nevyvádí. Můžeme se spíš cítit omotání jakousi virtuální pavučinou pocitů a stavu duševní zjitřenosti a pozvolného potápění do imaginárních zvukových vln, vytvářených tónovým generátorem a prehistorickým VCS3 synthesizerem (nebo varhanami) a tajemné zvuky nás v pitoreskních zvucích neustále provázejí dál a dál, ale zároveň vnímáme stále konkrétnější rytmickou linku bicích a baskytary a klouzavých kytarových tónů. Nějaká neviditelná sílá nás nadzvedla z toho propadání a zvolna nás zvedá do výše a letíme prostorem. Kytarové sólo se v mrštných bězích prosekává astrálním nekonečnem, doprovázené svištivými a kvílivými Dikmikových elektronických generátorů. Hra s pocity, snové iluzivní vlny mysli a tajemné šepoty a rytmické akcenty se odehrávají v nekonečně improvizovaných podobách a nedělá mi problém spatřit celou tuhle zvukovou iluzi jako absolutní psychedelické divadelní představení se světly, ohni tanečnicemi a dlouhovlasatými pitoreskně oblečenými hudebníky skupiny Hawkwind… Nik Turner v divokých improvizacích řádí na altsaxofon, lehce preparovaným wah wah pedálem. Více než desetiminutová kompozice ovšem graduje v šíleném rytmu a zvukových mučidlech až zcela zanikne v nekonečnu…….

MIRROR OF ILLUSION – šustění percussion a rychlé kytarové doprovody rozbíhají poslední skladbu na albu. Psychedelicky pojednaná skladba, kde se nepřestane zjevovat tajemno, ale tentokrát má prim jasná melodická linka, rozpínaná prostorem elektrickou kytarou a z backgroundu pronikají do melodie podivné neidentifikovatelné tónové variace. Harrisonova baskytara hraje zajímavé melodické basové linky a Ollisova bicí baterie nehraje žádné složité rytmické obrazce, ale je důležitou součástí hudební koncepce nejen této skladby, ale i celého alba. Huw Lloyd Langton je kreativní kytarový hráč, který je součástí celku a třebaže jeho kytarové party jsou jímavé, není to vyloženě suverénní sólový exhibicionista, jako jeho doboví souputníci. Opakující se schéma působí ve svém pojetí jako anestetikum a vy máte pocit, že jste odnášení do nějakého neskutečného kraje vidin a surreality….

Zajímavý albový debut. Myslím, že v mnoha ohledech mohli Hawkwind ovlivnit i progresivní německou rockovou scénu kraut rocku (tedy alespoň v raných časech)…. Myslím, že posluchač, který je schopen přijmout podobnou hudbu do své mysli nezůstane uspokojen prvním albem, ale logicky bude chtít sledovat, co londýnští Hawkwind vytvoří na dalších projektech… Zase si musím postesknout (jako už v mnoha jiných případech), že je velká škoda, že jsme nemohl v sedmdesátých letech tuhle kapelu vidět na vlastní oči a slyšet na vlastní uši u nás. Myslím, že by Pragokoncert neprodělal, ale když se podívám na vizáž jednotlivých členů Hawkwind, myslím, že by tehdejší kulturtrégři československého prostředí normalizačních časů upadli do mdlob, kdyby taková skupina měla v dané době vystoupit třeba v Lucerně.
Mám rád experimenty a první albový počin Hawkwind si mě získal natolik, že patří do mé sbírky a tak mu udělím plný počet hvězdiček. A to nejen za hudbu a pojetí, ale i za výtvarně výtečně pojatý obal.





reagovat

zdenek2512 @ 19.01.2014 07:13:40
Kamarad mel kolekci 5LP, ze ktere jsem si vybral 5 pisnicek od kapel Amon Duul II, B.B. Blunder, Brinsley Schwartz, Griundhogs a prave Hawkwind. Tusim, ze to byla Be Yourself, ve stejnou dobu byla na hitparade skladba Silver Machine. V te dobe se mi Hawkwind hodne libili, do sbirky jsem zaradil In Search Of Space a uvazuju o debutu. Ten zbytek me nezaujal. Petre diky za peknou vycerpavajici recenzi. Zdravim

Berte mne jako stoprocentního Hawkfana, takže ode mne nečekejte nějaká hodnocení. Nebyla by vůbec objektivní. Hawkwindy miluju celou svou duší, protože v jejich tvorbě /jasně, zasvěcení vědí, že se vždy prakticky všechno točilo okolo Dave Brocka/ jsem vždy dokázal najít to co jsem hledal. Jako každá kapela měli svá lepší i horší období.
Touhle jedničkou to všechno oficiálně začalo. Některé "jazyky" tvrdily, že ještě v té době Dave Brock nadával, do čeho jej to kamarádi navezli, protože když si vezme španělu naschodech kostelíka na Portobello Road do klína a dá si před sebe klobouk, za odpoledne vydělá víc, než co dostal za prodej desky! No, já bych chtěl móc vědět, jestli si na tohle dneska vzpomene, vždyť té "jedničky" bylo už vydáno pár vagonů.... he? :o)))

Hurry On Sundown je jediný počin za celou skoro čtyřicetiletou historii kapely, který naše milované a jediné Rádio Beat uznalo za hodna poslechu svých abonentů. Nevím proč, ale Hawkové jsou tam nějak v nemilosti. Asi holt nesedli některému z vůdčích duchů nebo dramaturgů. Co k tomu říct více? Milá, nádherná a bláznivá hašišárna je tohle album a když na mně jdou někdy splíny, tak to fláknu na gramec a vychutnám si to i s veškerým jemným popraskáváním. No jo, moje vinylka už něco pamatuje, zaslouží si však stejně jako album moji úctu.

Takže odpusťe, u mne stejně jako další alba Hawků - bez hvězdiček -! ... sorry, bez hvězdiček mne to nechtělo pustit dál, takže budu dávat u všech jejich alb celý počet a vy to prosím berte u mne s rezervou!
reagovat

Graaaf @ 27.11.2008 17:04:52
Sorry, nebijte mne, ne moc pěkný začátek. Jednotlivé sekvence alba byly nahrány sice v roce 1969, ale album samotné vyšlo až v roce 1970!

Mirek Kostlivý @ 29.11.2008 21:42:42
Graafe, neboj, nikdo není neomylný, a kdyby jsi to neopravil, tak bych si takového detailu ani nevšiml. Taky první věc, co jsem pouštěl na Rádiu Beat, byly právě mí milovaní Hawkwind. Pouštěl jsem je tam celkově asi tak 5x, ještě je tam maximální zahraje Vojta Lindaur v "Rockové klenotnici".
Jinak na Rádiu Beat platí: "O co si posluchači nezavolají (nenapíší), tak to se nehraje.

Graaaf @ 30.11.2008 12:52:40
Co se volání do Beatu týká, na to už jsem Mirku rezignoval. Nechci tam nikomu nic podsouvat a jsem osudu vděčný, když nedlouho po krachu rádia Rocco Beat vzniknul. Nicméně by se měla možná dramaturgie zamyslet nad skladbou toho, co běžně přes den běží. Již jen trochu zasvěcený človíček hravě pozná (nebo to alespoň... a nejen na mne dělá takový dojem), že programová skladba je postavena na několika desítkách neustále omílaných výběrů. Mohl bych zde jmenovat spoustu kapel, od nichž běžný posluchač za celý rok uslyší jednu, dvě maximálně tři stále opakované věci no a stylově to bohužel v poslední době začíná být až příliš jednotvárné.

Osobně nemám nic proti žádné kapele, když ale během jednoho dne je víc než padesát procent (od rána až do večera než začnou komponované pořady. PS: Lindaura mohu stále a furt!) stále dokola to samé od cca pěti, osmi kapel (jistě, pochopím speciální akci - např. zhuštění frekvencí s Iron Mqaiden v týdnu před jejich megakoncertem u nás apod.), tak to už člověka začíná docela nudit. Vždycky, když se některý z redaktorů rozvzpomene a nebo "náhodou přehmátne" a opráší od nějaké kapely něco, co "tu ještě nebylo" svolávám všechny svaté, že zaplaťpánbůh došlo alespoň v tu chvíli k nějaké změně.
Ono je sice hezké, že si lidé mohou volat o "písničku". Znáš ale ono klasické pořekadlo o mlčící většině.....

PaloM @ 30.11.2008 14:00:38
Graaaf: K Rádiu Beat - ja to nepočúvam schválne, dôvody mám rovnaké ako Ty a iní pred Tebou, čo tu na túto tému písali. Akékoľvek hudobné rádiá zámerne vynechávam, zostávam verný SRo3 (Devín a ČRo2 Brno a ČRo Vltava). Rockovú hudbou si radšej "programujem" sám. Inak, jediný zmysel v rádii mal kedysi program Větrník z dôvodov chronického nedostatku hudobných zdrojov.

Mirek Kostlivý @ 30.11.2008 14:07:26
Jenom na okraj, protože jsme mimo ty Hawkwind, já kdysi přislíbil, že něco napíši ve smyslu: "Jak jsem začínal na Rádiu Beat", tak se k tomu o vánocích konečně dokopu, a potom můžeme tuto velice složitou problematiku probrat v samostatné rubrice.