Between The Buried And Me - Colors (2007)

Američtí Between the Buried and Me jistě nepatří mezi ty nejoblíbenější a nejposlouchanější interprety ortodoxních progresivistů (rozuměj posluchačů progresivní hudby), je ovšem výborným příkladem toho, že i v dnešní době se dají najít skutečné hudební skvosty, a že se dají stále nacházet nové a neotřelé hudební postupy. Album Colors je všeobecně přijímáno jako absolutní vrchol tvorby Between the Buried and Me a jako jedno z nejzásadnějších děl stále v bolestech vznikajícího progresivního metalcoru. Proč v bolestech, ptáte se? Inu, jednoduše proto, že vše, co má přídomek progresivní a zároveň se pyšní i corovou složkou, musí zákonitě stavět na absolutních protikladech a ty pak rozvíjet. Všechnu úctu interpretům, kteří se do těchto vod pouští.

Colors je jedna z vůbec nejsoudržnějších desek, které znám. Kapela na něm působí velmi sebejistě, až svérázně, což člověku dá pocit naprosté hudební vyspělosti. Když se však odprostím od složky interpretační, musím také uznat, že kromě ní je v hudbě na tomto albu přítomný obrovský přehršel nápadů, které pak způsobují to, že jsou jednotlivé motivy zasazovány do lichých taktů a objeví se třeba jen jednou, bez potřeby následného rozvinutí. I takto se pozná kapela, která má posluchači co nabídnout – je tedy jasné, že v době vzniku tohoto materiálu byla kapela na vrcholu svých kompozičních sil. Progresivní postupy zde vnímám velmi intenzivně a – jak už jsem naznačila v předchozím odstavci – velmi vkusně se na tomto albu doplňují s přímočarejším (math)corovým jádrem. Fúzování stylů je zde provedeno opravdu elegantně, a to má na výslednou podobu alba obrovský vliv. Kapela si tak vytvořila vlastní specifickou škatulku, které pro potřeby recenze říkejme třeba právě progresivní metalcore, ale vnímavý posluchač jistě přijde i na mnoho dalších vlivů – death metalu, thrashe i jazzu. V „měkčích“ vodách s žánry podobně laborují i takoví The Mars Volta, kteří využívají postupy nepříliš odlišné od Between the Buried and Me, a do své hudby začleňují velmi výrazné alternative/mathrockové elementy.

Between the Buried and Me na tomto albu ukazují, že to se sebou myslí naprosto vážně. Prezentují zde naprosto unikátní mix tvrdých pasáží s překrásnými dlouhými kompozicemi, kterými na sebe vrhají stále nové světlo. Už jen proto je mým osobním favoritem bezmála jedenáctiminutová skladba Sun of Nothing, která z tvrdého jádra, silně ovlivněného death metalem, dokáže vyčarovat půvabnou směsici nádherných harmonických změn a emocemi nabitých melodií. Gradace zde hraje obzvláště důležitou roli, a proto si také já jako posluchač na konci skladby vždy odnáším velmi intenzivní emocionální zážitky. To je jistě věc, kterou mnozí milovníci progu záměrně vyhledávají, proto se i tento fakt sluší zmínit. Hudba zde cílí jak na smysly, tak i na jistou racionální složku našeho vnímání; a já jsem si jistá, že po poslechu Colors budete s touto kombinací více než spokojeni.

Tato nahrávka si jednoznačně zaslouží červené výstražné světlo a zvýšenou pozornost posluchačské veřejnosti. Svou soudržností a také jistým nákresem hrubého konceptu se jedná o vyjímečné dílo novodobé progresivní hudby, která na jedné straně čerpá ze starých odkazů, ale na straně druhé si vytváří svůj vlastní snový a unikátní svět. Při poslechu Colors budete jako v jiném vesmíru. Silně doporučuji.
reagovat

alienshore @ 22.03.2014 21:11:43
Kristýna s prvou vetou si to vystihla :-). Skutočne Between The Buried And Me nie je typickým príkladom prog-rocku či prog-metalu. Ja som ich začal brať vážne a aj vnímať práve pri albume Colors. Najviac sa mi páčia tie melodické úseky, celkove je to veľmi prepracované. Dal som si tú námahu a pozrel som si aj DVD Colors Live, kde je vidieť že chlapci si naložili poriadne ťažké bremeno, ale funguje im to spolu výborne. Má to neskutočný drive a kopec krkolomných zmien. V rámci štýlu je Colors za päť hviezd.

Mayak @ 23.03.2014 10:43:32
Colors je v podstate tradičná, progmetalová placka (na druhej strane, iste hodne invenčná a zásadná pre smerovanie BTBAM), ja však považujem za vrchol tvorby album "The Parallax II: Future Sequence" (2012), ktorý otvoril ešte interesantnejšie teritória dnes už hodne širokej "škatulky" progresívny metal.
Album "The Parallax II: Future Sequence" ma očarilo natoľko, že keď v jeden deň hrali súbežne v jednej budove svoje koncerty The Flower Kings (v bratislavskom MMC) a BTBAM, spolu s Periphery a Safety Fire (bratislavský Randal), dal som na rozdiel od všetkých mojich kámošov prednosť američanom, pred švédmi a šiel som na BTBAM (TFK som stejne predtým videl už 3x). Úžasná energia a zážitok...
Poznám celú diskografiu BTBAM a považujem ich spolu s OPETH za najvýraznejšie kapely tohoto sveta, čo dokážu najtrefnejšie a relatívne najideálnejšie spájať progresívny rock a extrémnejšie formy metalu.

Kristýna @ 24.03.2014 17:57:27
Nesouhlasím s tvrzením, že Colors je tradiční progmetalová deska. Já osobně si při vyřknutí pojmu progresivní metal nevybavím album s neskutečně vynalézavou kombinací klasického progu, (post)metalu, hardcoru, death metalu a v malé míře dost možná i thrashe. Ale samozřejmě nevím, jak je to u tebe.

Mayak @ 24.03.2014 18:52:34
O.K., Kristýna, môžeme tu filozofovať a prekárať sa/ presviedčať sa kľudne aj do súdneho dňa :-) Nemusíš s ničím súhlasiť, je to Tvoja voľba a právo a je to celkom prirodzené...
Aj tak posledná veta vrámci nejakého vzájomného presviedčania sa, končí epilógom " "hudba je striktne pocitová záležitosť" .
Pre mňa je Colors dobrá /veľmi dobrá placka. Ale nie je ani zďaleka najlepšia v globálnej tvorbe BTBAM, teda nemusí byť zďaleka ani najlepšia vrámci fúzie progresívnej hudby a variabilných foriem metalovej (resp. hardcoreovej) hudby. Všetko je subjektívne a ja to (aj Teba) rešpektujem :-)
Aj Tvoje nadšenie z Colors (rovnako, ako Tvoj nie práve prívetivý vzťah k Pendragon). Je to v pohode, rozličné názory z nás robia individuality.
.. aj "The Great Misdirect", aj obe časti "The Parallax" sú pre mňa subjektívne ...proste lepšie a sú ešte invenčnejším posunom BTBAM ...
Tebe neostáva, len tento názor ...akceptovať :-)

Between the buried and me..poprve sem se o teto skupine docetl v casopise spark kde recenzovali album Alaska.Abych se dovedel co je na teto skupine tak skveleho stahl jsem si z jejich myspace song All Bodies a ten poslouchal asi dva tydny.Prvni dva dny jsem si na ty brutalni zmeny riffu,temp, melodii nemohl zvyknout..proste sem na takovej bordel nebyl zvyklej a to mi nevadi..the chariot,norma jean,dillinger escape plan..v kazdym pripade po dvou dnech sem do toho vniknul zjistil jak je mam poslouchat a od ty doby uz sem je nepustil.Alaska bylo a je v mnoha ohledech mistrovskym dilem tohoto zanru v kazdym pripade tady je rec o album Colors.Myslim ze ve vsech recenzich uz bylo vse podstatne napsano.Jejich nejlepsi album opravdove mistrovske dilo a kdyby to slo pral bych si aby skladba white walls byla na prvnim miste v zebricku muzikantskeho umu protoze pri solech na konci mam husi kuzi vetsi nez pri poslechu pink floyd maidenu metaliky ...Tahle skupina mi dava silu byt normalni v tomhle silenem svete)genialita se ceni 10 hvezdicek
reagovat

Je zcela nelogické začínat od posledního alba, jenže nemohu si pomoci - kdyby nebylo Colors, tak zřejmě BTBAM dnes neposlouchám a nebyl bych schopen se dostat do takového specifického stylu, jakým je bezpochyby progresivní metalcore.

Kdo BTBAM nezná lépe, tak vězte, že z původně straight-metalcorové skupiny, ovšem vyznačující se brutálními změnami temp a melodií, stejně jako nástrojovou virtuozitou, se nám v roce 2007 zjevil progresivní gigant a to právě uvedením Colors.

Alaska byla skvělá, ale stále se spíše přikláněla k přímočarosti mathcoru než k melodiím metalu. Nápad vystavět Colors jako monolitní konceptuální desku byl opravdu výborný a myslím, že k němu kapela bude sahat i v příštích letech, jelikož se to osvědčilo a to nejen skvělou odezvou kritik, ale i komerčním "úspěchem" (ten úspěch se opravdu musí brát s rezervou).

64-minutový epos nás navnadí jak z baru klavírním intrem, který po pár minutách přejde v brutální metalcorovou řež. Album se dá popsat jako sinusoida, jelikož z velice tvrdých poloh se kapela dostane najednou do ambientního klidu a poté za použití akordeonu (např. Prequel To Sequel), či bandja do naprosto netušených poloh. Album vás dokáže rozdrtit masivními riffy (White Walls) a zběsilými sóly, stejně jako umí uklidnit improvizovaným jazzíkem (Virdian) a přidají i ethno (začátek Informal Gluttony). Umění všech členů je neuvěřitelné Blake Richardson je velkou bubenickou nadějí, Dan Briggs umí zahrát snad cokoliv, Dustie Waring drtí krk svojí kytary a o Paulu Waggonerovi ani nemluvě - jeho prsty se komíhají po strunách tak rychle, že téměř nejdou zahlédnout. Tommy Rogers zase dokáže dobře zkombinovat growly s čistým zpěvem, i když si myslím, že na dalších deskách by měl spíše zpívat, jelikož to je velice slušný zpěvák.

Co dodat? Nic jiného mě letos nezaujalo tak, jako právě Between The Buried And Me s jejich velkou epikou v podobě Colors. Přes Colors jsem se dokázal dostat i k pozdějším deskám, ba co víc, dokonce jsem si je oblíbil. Avšak Colors stále stojí na pomyslném piedestalu - opravdu jsem nedočkavý s čím chlapci příjdou příště, jelikož toto dílo je čistě geniální.

Jasných pět hvězd - *****

Jakub Križan 02.12.2008
reagovat

cantona @ 03.12.2008 11:15:00
Ja len, ze ked chces vediet, s cim prijde kapela nabuduce, tak prave vydali zivak COLORS LIVE (je to cd/dvd).

A co sa tyka cisteho spevu a growlingu - aj ked sa to "starym rockerom" nie moc paci, dobry growling je tiez narocny na interpretaciu. Navyse s len cistym spevom by kapela stratila svoje caro. Predsa len sa nejedna o progrockovu kapelu, ale o kapelu uchytenu v extremnejsich metalovych zanroch.

Kazdopadne kapela potvrdila svoj status a po obrovskom sklamani z dielne OPETH, ktori opat raz dokazali, ze uz len stoja a nemaju sa kam pohnut (co nezachrani ani ich obrovska nadprodukcia), je tento album dokazom, ze ked sa chce, tak sa da.

kubys @ 03.12.2008 11:57:15
To DVD mám doma a interpretace naživo je opravdu skvělá. Mohu to posoudit i podle červnového koncertu v Roxy.

Jinak Opeth byli pro mě lehkým zklamáním - zdá se mi, že se snažili dosáhnout víceméně mainstreamového zvuku, ale na druhou stranu podle mě je na Watershed stále hodně nápadů, i když nový Blackwater Park už asi nenahrají.

kubys @ 03.12.2008 11:58:38
Ještě dodatek ke growlingu - nemyslel jsem to tak, že by měl pouze čistě zpívat, ale že by poměr growling:zpěv mohl být na novém albu tak 70:30.