Between The Buried And Me / Colors (2007)

Američtí Between the Buried and Me jistě nepatří mezi ty nejoblíbenější a nejposlouchanější interprety ortodoxních progresivistů (rozuměj posluchačů progresivní hudby), je ovšem výborným příkladem toho, že i v dnešní době se dají najít skutečné hudební skvosty, a že se dají stále nacházet nové a neotřelé hudební postupy. Album Colors je všeobecně přijímáno jako absolutní vrchol tvorby Between the Buried and Me a jako jedno z nejzásadnějších děl stále v bolestech vznikajícího progresivního metalcoru. Proč v bolestech, ptáte se? Inu, jednoduše proto, že vše, co má přídomek progresivní a zároveň se pyšní i corovou složkou, musí zákonitě stavět na absolutních protikladech a ty pak rozvíjet. Všechnu úctu interpretům, kteří se do těchto vod pouští.

Colors je jedna z vůbec nejsoudržnějších desek, které znám. Kapela na něm působí velmi sebejistě, až svérázně, což člověku dá pocit naprosté hudební vyspělosti. Když se však odprostím od složky interpretační, musím také uznat, že kromě ní je v hudbě na tomto albu přítomný obrovský přehršel nápadů, které pak způsobují to, že jsou jednotlivé motivy zasazovány do lichých taktů a objeví se třeba jen jednou, bez potřeby následného rozvinutí. I takto se pozná kapela, která má posluchači co nabídnout – je tedy jasné, že v době vzniku tohoto materiálu byla kapela na vrcholu svých kompozičních sil. Progresivní postupy zde vnímám velmi intenzivně a – jak už jsem naznačila v předchozím odstavci – velmi vkusně se na tomto albu doplňují s přímočarejším (math)corovým jádrem. Fúzování stylů je zde provedeno opravdu elegantně, a to má na výslednou podobu alba obrovský vliv. Kapela si tak vytvořila vlastní specifickou škatulku, které pro potřeby recenze říkejme třeba právě progresivní metalcore, ale vnímavý posluchač jistě přijde i na mnoho dalších vlivů – death metalu, thrashe i jazzu. V „měkčích“ vodách s žánry podobně laborují i takoví The Mars Volta, kteří využívají postupy nepříliš odlišné od Between the Buried and Me, a do své hudby začleňují velmi výrazné alternative/mathrockové elementy.

Between the Buried and Me na tomto albu ukazují, že to se sebou myslí naprosto vážně. Prezentují zde naprosto unikátní mix tvrdých pasáží s překrásnými dlouhými kompozicemi, kterými na sebe vrhají stále nové světlo. Už jen proto je mým osobním favoritem bezmála jedenáctiminutová skladba Sun of Nothing, která z tvrdého jádra, silně ovlivněného death metalem, dokáže vyčarovat půvabnou směsici nádherných harmonických změn a emocemi nabitých melodií. Gradace zde hraje obzvláště důležitou roli, a proto si také já jako posluchač na konci skladby vždy odnáším velmi intenzivní emocionální zážitky. To je jistě věc, kterou mnozí milovníci progu záměrně vyhledávají, proto se i tento fakt sluší zmínit. Hudba zde cílí jak na smysly, tak i na jistou racionální složku našeho vnímání; a já jsem si jistá, že po poslechu Colors budete s touto kombinací více než spokojeni.

Tato nahrávka si jednoznačně zaslouží červené výstražné světlo a zvýšenou pozornost posluchačské veřejnosti. Svou soudržností a také jistým nákresem hrubého konceptu se jedná o vyjímečné dílo novodobé progresivní hudby, která na jedné straně čerpá ze starých odkazů, ale na straně druhé si vytváří svůj vlastní snový a unikátní svět. Při poslechu Colors budete jako v jiném vesmíru. Silně doporučuji.

» ostatní recenze alba Between The Buried And Me - Colors
» popis a diskografie skupiny Between The Buried And Me