Meshuggah - obZen (2008)

Propadák.
Když jsem dostal na ochutnávku asi tři songy, byl jsem v šoku z luxusního zvuku, který se na mě vyvalil, ze sofistikovaných melodií a složitých postupů v hitech balení. Jako patnáctiletý onan, který se celý natěšený vydal na rozlučkovou párty ze základky, tak jsem i já celý opocený, roztřesený vyhledal svůj oblíbený obchůdek s hudebními nosiči. Domu jsem si odnesl výpravně vyvedenou krabičku se zakrváceným individuem a těšil se až vytočím knoflíky své letité Yamahy na max a zlikviduju nově instalované reproduktory...nestalo se tak. Po třetím poslechu jsem album daroval svému sousedovi.

Ono, projížďka rallyovým speciálem nadchne...dvoulitr a čtyřista koní jsou facka běžným standartům, ale po nějaké době člověk zjistí, že je z řízení vyčerpaný, že se to ovládá složitě, má to jízdní vlastnosti na hony vzdálené běžné zkušenosti. Stejně tak obzen. To je pomník producentům, zvukovým inženýrům, muzikantům (ti tady předvedli, kdo vládne mezi hudebními styly složitosti...), ale bohužel tomu chybí lidský rozměr. Z repráku se vyvyalil takový tlak, až se mi málem udělalo šoufl. Pořád dokola jenom zuřivý útok, útok, zteč na posluchačův mozek a uši. Bohužel tohle časem otráví.

Hodně lidí nechápe Meshuggah v druhé půlce kariéry. Já je zastávám. Třeba nothing bylo výborné hypnotické album plné ukolébavek, při kterých si mozek vrněl na stejných frekvencích s hudbou. Záležitost pro fajnšmekry a ty, co rádi meditují. Vím, že Merhaut by mi nedal za pravdu...že nejlépe se medituje u krásného něžného art-rocku z roku 1969, ale já jsem si u Nothingu nesčetněkrát dobře odpočinul a pospal.

Bohužel ObZen mě spíš vylekal...a z šoku se stala nuda. Neustály kravál časem otupí...člověk si zvykne. Jinak ale maximální hold technologii...lépe už to nejde.
reagovat

Judith @ 16.10.2022 15:24:18
Taky na mě Meshuggah působí meditačně - ale je to asi tím, že jsem do jejich hudby zatím vůbec nepronikla, vnímám ji prostě jako white noise (temně antracitový ovšem). Připadá mi hrozně čisťounká a jemná, jako popel. Když máte hřebíky dost natěsno, taky si na nich můžete pohovět, že jo. Tuším, že pod hladinou je kakofonie a v ní precizní řád, ale zatím od té hladiny odskakuju jako oblázek. Amélie z Montmartru se chodila uklidňovat házením žabek, já poslouchám Meshuggah a doufám, že si moc nenaberu, až se to povrchové napětí jednou změní. Tomas Haake na mě dělá dojem, že za ten risk stojí.

Tak a máme tady zatím poslední počin švédských experimentátorů Meshuggah a nutno říci, že vydařený. Od prvních tónů Combustion až po fade out Dancers of Discordant System se na vás valí jedná hutná kompozice za druhou.

Meshuggah lze považovat za definátora svého stylu, který se snaží následovat kapely typu Textures, či Mnemic. Až hypnotické riffy podladěné osmistrunné kytary, záměrně jevící se zmatená sóla inspirována free jazzem, drsně bručící basa, polyrytmie a frenetický až growlový zpěv jsou hlavními poznávacími znameními této sympatické partičky ze Švédska a právě na obZen dosáhli prozatím dokonalosti, protože kdo ví, kudy se bude ubírat příští deska.

Album se dá nazvat koncepční, ovšem pouze texty, nikoliv hudbou a návazností jednotlivých písní, takže nelze očekávat nějakou novou Zeď, případně nové Colors. Využití výrazné polyrytmie lze slyšet hlavně v Bleed, kde Thomas Haake jakoby si dával záležet, aby kopák a tomtom měl zcela odlišný rytmus od činelů. Dalšími výbornými songy jsou úvodní Combustion, která na vás opravdu vyletí a Lethargica s This Spiteful Snake. Smůla je, že album je trošku špatně poskládáno, jelikož vrchol v podobě Bleed je hned jako třetí (což naštěstí v době, kdy si poprvé album pustíme nemůžeme tušit, takže se těšíme, co příjde dále:) ).

Na závěr bych řekl, že hudba Meshuggah mě v poslední době natolik upoutala, přestože jsem k ní měl počáteční odpor - opravdu mi kakofonní nesouzvuk, jakoby jednotvárné riffy a až moc ostré vokály neseděly, ovšem s přibývajícím časem a zároveň poslechy jsem v jejich hudbě nacházel stále nové a nové prvky, až mě to samotného překvapilo. ovšem má to jeden háček - takovouto hudbu opravdu nevydrží poslouchat všichni, takže je spíše určená pro jednotlivce, kteří holdují spíše extrémním odnožím hard&heavy, tím ale nechci odradit i ostatní, aby si toto album poslechli a mohli jej případně ohodnotit. Přeji pěkný poslech.

Hodnocení z mého chvalozpěvu výše musí být nadmíru jasné - 5 stars.

Jakub Križan 18.12.2008
reagovat

kubys @ 18.12.2008 18:17:44
Sakra - double, tudíž prosím o smazání "recenze", pod kterou není tento komentář. A ještě bych prosil fotku k profilu interpreta, díky.:D

Óin @ 18.12.2008 20:38:56
Fotka přidána, "recenzi" asi smazal už někdo přede mnou :-)

kubys @ 18.12.2008 20:44:25
Dík, přeci jen tenhle profil je tak trocho moje dítko;) A během svátků tady vychrlím víc recenzí a profilů (snad):D