Gallagher, Rory - Top priority (1979)

Ak niečo dokážem oceniť, tak je to schopnosť nájsť svoj štýl a držať sa ho bez toho, aby sa človek okato vykrádal. Rory to dokazoval od začiatku svojej kariéry a aj na sklonku 70. rokov tomu nebolo inak. V roku 1979 sa stalo niekoľko významných činov, ktoré ma ovplyvnili. Okrem banálneho činu mojich rodičov, vďaka ktorému som uzrel svetlo sveta (a horko zaplakal, ako každé bábätko) sa udiala aj podstatnejšia vec. Rory sa pustil do Top priority.

Úvodná skladba Follow me je neskutočná pecka. Refrén má mňamkovú melódiu, celá vec je živá ako zástup batoliat obklopených hračkami. Slovom, nádhera. Avšak nasledujúca Philby, to je vec z kategórie absolutórií. Gitarový rif jak sviňa, Roryho naliehavý vokál (jéjéjé nikdy neznelo tak presvedčivo), čo dodať. Chcel by som mať tisícinu jeho talentu na skladanie skladieb. Vec takpovediac hitová, to je Wayward child. Opäť je to rýchla rocková záležitosť s výrazným melodickým vkladom. Po toľkej jazde dobre padne ťažký blues Keychain. Svižná At the depot dá vyniknúť Roryho hre slideom. Čo sa dá povedať o geniálnej Bad Penny? Je to moja najobľúbenejšia skladba od Roryho (nič si z toho nerobte, že ste to už párkrát čítali) a viac už nenapíšem, pretože ani tisíc superlatívov sa nevyrovná skutočnosti. Mohutná naháňačka s menom Just hit town nenechá nikoho vydýchnuť ani na sekundu. Úplne z toho cítiť Roryho uponáhľané presuny z koncertu na koncert. Posadený ťažkotonážny blues Off the handle nemá, ako vždy, chybu. Záverečná Public enemy no.1 trošku funkuje a je zaujímavou bodkou za veľkým dielom.

Bonusovky sú v znamení ráznej rockovice. Hell cat je pohodová skladba, v origináli sa nachádzala aj na platni Jinx. Vynikajúca naliehavá pecka je The watcher. Má výrazné melodické motívy a už tradične plechový bonusový zvuk.

Hviezdami sa šetriť nedá.

reagovat

gunslinger @ 10.02.2012 13:42:17
raz sa Jimiho Hendrixa spýtali aký je to pocit byť najlepším gitaristom na svete... on na to odpovedal: neviem opýtajte sa Roryho Gallaghera..

Petr Gratias @ 10.02.2012 17:25:37
Zdravím, Gunslingere....
Tak tohle je krásná odpověď.
Už hrozně dlouho jsem nečetl nic úderného
a vnitřně svazujícího.
Mohl by to být epitaf.
A mohl by být napsán na Roryho náhrobku v Irsku,
kde je pochován.
Myslím, že pro skromného Roryho je tohle prohlášení tím nejlepším výrazem uznání, jakého se mu mohlo v jeho hudební kariéře dostat.
Suverénně to nechává za sebou i hodnocení
New Musival Expressu, kdy za rok 1972 byl Rory vyhodnocen jako nejlepší kytarista...
Díky, Gunslingere!

Jarda P @ 10.02.2012 20:12:37
Když jsem se v 9. třídě ZŠ dočetl v Melodii, že se dle hodnocení Malody Makeru stal Rory nejlepším kytaristou světa, začal jsem se o toto jméno zajímat. Vzhledem k omezené možnosti přístupu k zahraničním deskám jsem měl to štěstí, že kamarád dostal zrovna z Anglie Live In Europe a stala se z toho láska na celý život. Postupně jsem se dostal k jeho kompletní diskografii včetně Taste a i když ne všechny desky bych ohodnotil 5 hvězdami, nezapomenutelným zážitkem pro mě byl jeho koncert někdy v roce 1974 v Katowicích, zrovna v době vydání Irish Tour. Byl to můj první koncert zahraniční kapely a zrovna taková bomba. O to sklíčeněji jsem pak sledoval jeho DVD Live At Montreaux, které zachycuje koncerty z let 1975-85, kdy se ze štíhlého dynamického mladíka stává obtloustlá troska, i když ze svého umění nic neztratil.Nedivím se, že se stal irským národním hrdinou.