Diamond Reo - Diamond Reo (1975)

Na kapelu Diamond Reo jsem nedávno narazil tady na Progboardu v jedné z diskusí. Nedalo mi to a jedno album téhle pozapomenuté partičky z Pittsburghu jsem si sehnal.

Hned první skladba Rock & Roll Till I Die mě utvrdila v přesvědčení, že se u téhle desky budu všechno, jen ne nudit. Svižný rock ve spojení s klavírem, tohle můžu znovu a znovu. Jízda pokračuje s I Want You, jakoby "rozporcovanou" písničkou, která pak na konci skvěle vygraduje a závěrečným kytarovým sólem uvolní cestu další pecce - Work Hard Labor. Skladba č.3 je na tomto albu jedna z mých nejoblíbenějších, hlavně kvůli pro mě naprosto neoposlouchatelné melodii. Následuje nabroušená kytarovka Thing For You, kde mě dostává hlavně správně kvílící kytara při různých vyhrávkách. Nowhere To Run je pak další kytarová věcička, která nijak neurazí. Do druhé poloviny desky se přehoupáváme s písní Ain´t That Peculiar, přesněji řečeno s její velmi zdařilou coververzí, kterou ještě víc ozvláštňuje použítí talk boxu (nebo jak se ta věcička jmenuje) na začátku a ke konci songu. Lover In The Sky je poměrně rychlá líbivá skladba, ale už se zde trošku opakuje styl předchozích písniček (hlavně Thing For You a Nowhere To Run). Zajetý kolotoč ale ihned narušuje násedující It's Gonna Be Alright, rytmická pohodová skladba, navozující (aspoň u mě) pocit naprosté pohody a bezpečí. Sittin' on Top of the Blues je pro mě předehrou před mou další oblíbeňkyní I'm Movin' On - závěrečná, trošku až taneční skladba.

Kompozice na desce celkově nejsou nijak složité, vlastně jsou obvykle založené na jednom kytarovém riffu obaleném zbytkem instrumentů a vokálem. Všechno zde do sebe ale zapadá tak geniálně, že žádné kudrlinky nejsou potřeba. Diamond Reo může být ranní pozitivní nakopávačkou do nového dne nebo třeba večerní ukolébavkou po perné šichtě, záleží na chuti. Pro mě je to jedno z nejvyrovnanějších alb, co jsem kdy slyšel, celkem bez jakéhokoliv slabého místa, takže po zásluze *****
reagovat