Ashbury - Endless Skies (1983)

Žil byl, na východ od země moravské týpek, jež si říkal hejkal. A ten hejkal tuze miloval stařičkou muziku. Psal a psal, popsal o ní stohy papírů a svým nadšením a bezbřehým zaujetím motivoval zástupy těch, kteří zakrátko kráčeli v jeho stopách. Jedním z mnoha, jež čerpali z jeho odkazu, byl další pisálek a hudební zanícenec horyna.

To díky hejkalovi objevil horyna klenot jménem Ashbury, načež mu patří veliké díky. Prachem století pokrytou americkou jedno-albovou chuťovčičku, vydanou počátkem osmdesátých let, která však svou hudební náplní náleží spíš do epochy předchozí.

Jak už jinde nastínil před-recitátor hejkal, jde o poctivý a vysokooktanový melodický hard rock s jemnou art rockovou příměsí. Z muziky Ashbury je cítit epika (jen mrkněte na ten pěkný obal), výpravná atmosféra i emoce. Vokál Randy Davise vás zalechtá u srdéčka a některé melodie dvojice kytaristů nezapřou školu Marka Knopflera a jeho Dire Straits. Deska má pro svého posluchače připravených několik vrcholů. První dvojice skladeb k nim určitě patří, stejně jako na velice melodickém a příjemném kytarovém rifíku postavená skladba Vengeance. Osobně ji vnímám jako takový derivát Wishbone Ash, z jehož osnov mohli čerpat i první heavy metalové soubory počátku let osmdesátých. Druhá půlka je vyloženě postavená na španělkách a doznává širší epický rozměr. Hned první taková skladba Madman, je ukázkovou citací, jak skloubit melodiku, odpichnutý refrén a prvotní fantasy kouzlo. S Mystery Man jsou tu opět Dire Straits s pohádkově výpravnějším rozměrem v zádech…

Osmdesáté roky hudbě podobné jakou na svém debutu předvedli Ashbury úplně nepřáli. Je určena spíš snílků a fantastům, kteří si tu svoji středozem dovedou vybájit prostřednictvím mýtů a legend. Stačí počkat až se sešeří, zavřít oči a pustit si Endless Skies. To kouzlo připluje vzápětí samo.
reagovat

Voytus @ 09.10.2019 08:20:11
Super začátek recenze :-). Doufám, že sem Hejkal alespoň občas nakoukne a tohle si přečte. Není žádným tajemstvím, že v současné době popisuje stohy webovek na Rockovici.

Ale pokud jde o Ashbury, tak nemám moc co dodat, dlouho, ale opravdu dlouho jsem je neslyšel. Ale díky za připomenutí, mohl bych si je někdy pustit.

EasyRocker @ 09.10.2019 09:21:41
Já myslím, že hejkal tu a tam nakukuje. Práce, leckdy na skoro neznámé kapely tu udělal nesmírně.

hejkal @ 09.10.2019 10:52:15
Nakukujem denne, akurát už nemám veľkú potrebu, ehm, diskutovať. Horyna rád preháňa, ale tak teší ma, že moja skromná práca priviedla viacerých na scestie rockových vykopávok. :) Je to nekonečná púť, stále je čo objavovať. Ashbury milujem v aute, dobre sa pri nich šoféruje.

jirka 7200 @ 09.10.2019 11:12:38
Jsem rád, že se hejkal ozval a že je mezi živými, neboť mě ten úvodní odstavec připadal jako jeho nekrolog :-)

Jinak Ashbury neznám, pustil jsem si proto pár ukázek na YTB a nezní to špatně.

Ashbury sa mi dostalo do povedomia potulkami po internete, vtedy jediný album Endless skies z roku 1983 ma odrádzal práve rokom vydania, čo na tom, že ho často ospevovali archeológovia hardrockovej muziky! Album som držal v ruke v nemenovanom bratislavskom obchode a po chvíľke váhania som sa ho definitívne zriekol. Avšak, nikdy nehovor nikdy, učí nás ľudská podstata podkopávajúca akúkoľvek zásadovosť, a tak aj bolo. Po čase sa zrazu na progboarde zjavil profil i recenzia a jej autor, Borek, má na svedomí to, že som sa do obchodu vrátil a dielo zakúpil. Obavy pred prvým počúvaním sa s prvými tónmi dosky okamžite vytratili za niekým iným, takže môžem bez obáv toto dielko po čase pripomenúť.

Gitarový melodický hardrock doplnený relatívne striedmou rytmikou a nie príliš výrazným spevom (hoci k dielu pasuje lepšie ako socha ľubovoľného komunistického pohlavára k jeho rodisku) je hlavnou náplňou deviatich skladieb muzikantskej rockovej svätej trojice (bicie, basa, gitara). Väčšina skladieb sa neponáhľa, ale ani nezaostáva, už úvodná pecka The warning dáva na obdiv živočíšnu radosť z hrania, mierne posmutnená nálada je korunovaná priam "jethrotullovskou" mini-vsuvkou bez rytmiky. Zvuk nahrávky je pomerne vzdušný, uberá to na drsnosti, zato pridáva na akejsi zamatovej atmosfére, ktorá prestupuje celé dielo. Dokonca aj vo chvíľach, kedy tempo naberie na obrátkach a trieli kamsi k svetlým zajtrajškom na včerajších cintorínoch, ako je tomu v prípade skladby Take your love away. Keď je potrebné vytiahnuť dajakú akustickú melancholickú gitarovku, chalani z Ashbury neváhajú ani sekundu a vypustia do éteru skladbu ako Twilight. Tá tvorí akýsi úvod k absolútne nedostihnuteľnej bombe Vengeance. Ide o posadený hard rock, kde gitarové vyhrávky znejú ako niečo, čo snúbi rozum so srdcom a výsledkom nie je rádioaktivitou poznačený mutant, ale synergia umenia a šťastia. Aspoň ja som šťastný ako blcha v kožuchu nedotknutom ochrancami zvierat. A tento stav pretrváva ako v Madmanovi, tak v Hard fight. Sólová gitara v jednom kuse dobiedza s vervou oscarového tragéda farebnej pleti, na rozdiel od neho však dokáže osloviť aj po ďalšom ročníku. Ono celý album znie ako jedna skladba, takže i najkratší príspevok na albume, inštrumentálka No mourning, vsádza na to, že poslucháč sa dokáže utopiť v gitarových cukrových polevách bez obavy z diabetes. Ako sa album blíži ku koncu, nasadzuje do boja melodramatický kúsok Mystery man a najmä titulný song Endless skies. Sprvoti sa tvári ako snová dumka pre gitaru, ale napokon sa cez baladické lkanie dopracuje až k čistej hardrockovej lavíne. Po jej odznení poslucháč nehľadá preživšie obete živlu, naopak, uteká za strácajúcim sa pocitom extázy, ktorý, ako sa píše v Borkovej recenzii, navracia stisnutie tlačidla "repeat".

Priznávam, bál som sa roku vydania, ale vždy existuje výnimka potvrdzujúca pravidlo a Endless skies je výborná hudba, ktorú si vždy rád vypočujem. A viete čo? Nasolím tomu plný počet nič nehovoriacich hviezd, aby bolo jasné, že tento album je jednoducho nádherný. Krehký a nepoddajný zároveň, málokedy sa táto kombinácia nachádza v dokonalejšej harmónii.
reagovat

Jardo @ 03.03.2015 17:00:57
...snúbi rozum so srdcom...
...synergia umenia a šťastia...
Všetky chvály sú úplne zaslúžené a opodstatnené. Album je právom považovaný za výnimočný. Posledná veta je super...výstižná.
Dík hejkal za tvoj pohľad na toto umelecké dielo.

pito63 @ 03.03.2015 17:50:04
Neodolal som, vyberám CD z police a študujem nové riadky...
Skvelá hudba a pekná recenzia - vďaka za pripomienku!

hejkal @ 04.03.2015 06:30:20
Som rád, že sa Ashbury teší toľkej priazni, vďaka za reakcie.