Demon - Night Of The Demon (1981)
1. Full Moon - 01:35
2. Night of the Demon - 03:17
3. Into the Nightmare - 03:57
4. Father of Time - 04:20
5. Decisions - 03:40
6. Liar - 03:14
7. Big Love - 04:15
8. Ride the Wind - 02:48
9. Fool to Play the Hard Way - 04:01
10. One Helluva Night - 04:00
Obsazení:
Dave Hill - Vocals
John Wright - Drums
Mal Spooner - Guitars
Les Hunt - Bass, Guitars
Chris Ellis - Bass
Smazano na prani autora
reagovat
@ 15.04.2009 23:21:47
Palo: Jsem velmi rád, že dáváš Demon. :-) A jsem hodně zvědav, co řekneš na jejich alba The Plague (1983) a British Standard Approved (1985), kde se přiklonili k art rocku či prog rocku (nebo jak by se to dalo nazvat). Tipuju, že budeš hodně překvapený. A doufám, že mile.
PS: Jen krátce k obalu atd: Tohle přece rozumný člověk musí brát s určitým nadhledem... Vypadají snad Demon, že to s nadhledem neberou? :-)
@ 16.04.2009 09:48:45
Všude se v souvislosti s Demon píše "most underrated band" apod, takže podceňovaní do jisté míry asi jsou, ale řekl bych, že spíš ze strany posluchačů než kritiky. Vezmi si, že třeba kritik Merhaut považuje album The Plague za "kultovní počin a dokonalý celek" (snad jsem ho citoval poměrně věrně). :-) Já jsem se rockovou kritikou několik let také přiživoval (psal jsem články a recenze pro tři rockové časopisy) a můj názor je myslím jasný. No a takový Tom Pakosta, který působil jako zástupce šéfredaktora Sparku, chvíli šéfoval Classic Rocku a vlastnil ToP Rock, je dokonce jejich takřka fanatickým příznivcem. :-) Myslím, že ani větší zvířata z oblasti světové rockové kritiky nemají zrovna důvod na Demon nadávat.
Problém je, že ta kapela se nikdy doopravdy komerčně neprosadila, takže na ně není tak vidět a spousta lidí se k nim jednoduše nedostane. Když chce někdo něco z NWOBHM nebo britského metalu vůbec, tak sáhne po těch, které je vidět a o kterých je pořád slyšet (Iron Maiden, Judas Priest), když chce někdo objevovat staré rockové klenoty spojené se sci-fi, fantasy a horrorovou tématikou, sáhne po Blue Oyster Cult. No a když chce někdo metal křížený s art rockem, najde si dejme tomu Queensryche. A tak Demon pořád zůstává poněkud přehlíženým artefaktem.
Co se týče "sprievodných znaků takéto hudby", jsou pro mě, jakožto celoživotního příznivce horroru a fantastiky jenom plusem.
To víš, pro někoho jsou tyto věci brak, pro někoho jde o velice zábavné umění, a v případě horroru dokonce s dlouhou a vpravdě aristokratickou tradicí. Nebudu tady zabíhat do nějakých rozborů a podrobností - kdo má zájem, ať si zde >> odkaz
přečte, co jsem napsal pro jistý blog jako odpověď na otázku, zda "Je horror podřadný žánr?".
A teď, Palo, dovol ještě malý dovětek stran tvého vidění jistých věcí, coby věřícího.
Věř, že i já jsem věřící.
Nikdy se to nebilo s mou vášní pro horrorový žánr, nikdy jsem s tím neměl problém jako obdivovatel comicsové estetiky, nikdy to neohrozilo můj vztah k mému oblíbenému surrealismu či k umění všeobecně.
Ostatně, ani nevím, proč by mělo.
martin @ 16.04.2009 12:28:26
Apache : díky Tomu Pakostovi jsem se k Demon dostal a nejen k nim .
- hodnoceno 2x
- hodnoceno 0x