Scorpions - Unbreakable (2004)

Etapu po desce Crazy World, neboli komerčním vrcholu kapely, nemá řada fandů Scorpions už dvakrát v oblibě. Dle mého kluci nevěděli kudy kam, střídali silná alba s mizenými, vydávali blbosti (Unpluged, živák s orchestrem) a vrcholem všeho bylo moderně znějící album Eye II Eye-tolik od běžné podukce kapely lišící se, jež jejich fanoušci zavrhli totálně. Po této anomálii, s níž si úspěch ruce nepodal ni náhodou, byl příští návrat do studia s materiálem jasně kormidlujícím zpátky ke známým břehům Scorpions jasnou, jedinou a zcela logickou volbou. Deska vyšla po pěti letech a k baskytaře si stoupnul nový muž slyšící na jméno Pawel Maciwoda.

Kapela vsadila vše na jednu kartu a tou byl návrat o 180° tam, kde se vždy cítili kluci nejsylnější. Mohutné a jasně zapamatovatelné vyhrávky, silné nosné melodie, pompézní sbory, tvdost a syrovost, tempa těžká jako kobyla čekající paterčata a také masivní a jasně definovatelný moderní zvukovod Erwina Muspera. To vše nahrávka pojmenovaná Unbreakable - tedy nezlomný, nerozbitný - dostala.

Úvodní bomba New Generation je úchvatná. Muskulaturní zvuková stěna vás pohltí od prvních sekund. Mohutný riff, něžné akustiky, předoucí basa a v čele stojí Meine. Deklamuje, recituje, prská i něžně hladí, mohutné nájezdy kytar v refrénu jsou ukázkové. Fantasie. Přesně tohle si fans přáli. Následující Love 'Em Or Leave 'Em je klasická melodická věc alá Scorpions plná slušných vyhrávek. Třetí Deep And Dark zase pro změnu temně riffuje. Pořádně těžká je čtyřka Borderline. Meineho hlas zkresluje efekt, Kottak buší jako kovář do kovadliny a skladba zní zároveň tradičně i moderně. Po standardní speedovce Blood Too Hot přijde první balad Maybe I Maybe You. Osobně mám radši následující živější Someday Is Now plnou pěkných vyhrávek, i pohodovku My City My Town. Následuje další baladice - Through My Eyes, o dost povedenější než Maybe. Výzdobu si vzali na starosti působivé akustiky a Meine artikuluje přesně dle potřeb písně. Refrén je rázný, zapamatovatelný a naléhavý. Can You Feel It nic nepokazí, rovněž This Time a na závěr poslední balada, procítěná She Said znovu potvrzuje, že pomalé písně jsou nejsilnější zbraní kapely.

4*



reagovat

PaloM @ 30.10.2019 11:40:12
Kedysi som mal na napálenom CD akýsi výber hitov, "balady" Scorpions. A samozrejme slávny videoklip Wind Of Change, to sme pozitívne vnímali v kontexte doby Gorbačova a pádu komunizmu.
Čas zavial moje spomienky, ich hudba mi už nič nevraví.
Marku, čo teba, takého skúseného a kvalitného recenzenta (kvalitnej muziky) viedlo, aby si strácal čas s týmto? Asi nostalgia mládí, to by som pochopil :-)

horyna @ 30.10.2019 16:56:04
Ahoj Palo: žádný přehnaný sentiment v případě Scorpions nepociťuji. Ani je neposlouchám příliš dlouho. Zhruba 15 let, zhruba...
Zapomínáš však na jednu důležitou věc, jsem především (hard)-rocker, duší i tělem a řadu rockových souborů miluju jako blázen. Takže nejen progem je horyna živ, ale a hlavně čistým rockem, art-rockem... :-)

Scorpions mám tuze rád v sedmdesátých letech s U. J. Rothem na kytaře (na za mikrofonem:-) a pak je tu pár alb, zhruba na prstech jedné ruky z dob pozdějších, které si také náramně užívám. A tohle je hold jedno z nich. Vím, že řada posluchačů je rádo nemá a zatracuje, tak ať, je mi tu fňuk :-) to je každého věc.
Já zase nesnáším AC/DC, Motorhead, ZZ Top---fůůůj:-)

EasyRocker @ 30.10.2019 17:11:16
Kdysi jsem je měl až po nějakou půli osmdesátek, dneska už jsem nechal jen Taken by Force s pro mě géniem Uli Jon Rothem, po jeho odchodu to šlo do kopru, a Meineho zpěv, stejně jako u Budgie je už pro mě neposlouchatelný.

john l @ 30.10.2019 18:08:46
Za pokřivený pohled na svoji tvorbu si kapela může sama. Balady a balady, už toho bylo moc, což vyvrcholilo se změnou větru.

Predtým, ako som sa pustil do počúvania dosky "Unbreakable", dočítal som sa o nej veľa pomerne smelých vyhlásení rázu "najtvrdšia doska od "Love At First Sting", "návrat ku koreňom" a podobné tvrdenia. Po kritike, ktorú kapela dostala od fanúšikov za album "Eye II Eye" jej však veľa iných možností ako "návrat ku koreňom" ani nezostávalo.

A ako teda dopadla doska? Po jej počúvaní som ostal... sklamaný. Prvých 5 skladieb sa nesie v duchu spomínanej tvrdosti, ktorá mi ale príde taká nejaká veľmi umelá. Pre mňa osobne neplatí, že čím tvrdšie, tým lepšie... Ďalších 7 songov je na oplátku zase prehliadka romantických balád, ktoré sú miestami ale už nad únosnú mieru.
Ale aby som len nekritizoval, tak sa na placke nájde aj pár dobrých kúskov. Z "hard" časti by som vyzdvihol zaujímavú "New Generation" a rockáreň "Deep and Dark" a z baladickej časti je jedna z tých počúvatelnejších "Throught My Eyes". Na závere sa nachádza podľa mňa najlepšia pieseň - "Remember The Good Times", ktorá zachraňuje česť albumu, ako jediná ma dokázala naozaj zaujať, melodický hard rock s chytľavým refrénom.

Podľa môjho skromného názoru by doska potrebovala skrátiť minutáž, lebo väčšina ostatných piesní pôsobí ako vata. Keby si jednu, alebo dve z balád nechali ako bonusové napr. na japonské vydanie, album by pôsobil omnoho lepším dojmom. Ale v tomto prípade... no čo už.
Pozitívom ale je, že táto doska určila smer, akým sa budú Scorpions uberať v najbližších rokoch a napriek všetkému sa je podarilo dokázať, že ešte s nimi treba počítať a že sa len tak ľahko nezlomia:)
Najmä kvôli tomu, že nasledujúce dve dosky sú proste lepšie, sa musím v tomto prípade prikloniť ku **
reagovat

Apache @ 06.04.2010 18:04:14
Poslední album Scorpions, které se ještě dá jako celek nazvat dobrým, je Face the Heat. Pak už je to buďto parodie sebe sama (Pure Instinct, Unbreakable) nebo prostě jiná kapela (Eye II Eye, Humanity: Hour I).

miguel12 @ 07.04.2010 13:17:52
to Apache:
-možno som len nechápavý, ale mohol by si mi vysvetliť, čo myslíš pod pojmom paródia?
- a len zo zvedavosti - Humanity: Hour I sa ti nepáči, resp. aký máš na tento album názor ?

Apache @ 07.04.2010 15:43:31
Parodie = 1. žertovně a posměšně pozměněný obsah vážného díla, s ponecháním původní formy 2. něco směšně podobného něčemu
(Slovník cizích slov)
Dodal bych jen, že ty desky jsou samozřejmě n e c h t ě n o u parodií (sebe sama). Alespoň na mě tak působí. A nemám z toho žádnou radost.
Naštěstí jsou Scorpions kapela, která měla v době svého úpadku za sebou téměř čtvrtstoletí (většinou) kvalitní (a místy dokonce vysoce kvalitní) hard rockové tvorby, takže bych v tom neviděl až takovou tragédii. Jsem jejich starý fanoušek a chápu, že každý umělec se časem vyčerpá, ať už je to hudebník, spisovatel nebo filmař. Pro to, co dokázali v minulosti (zvláště v 70. a 80. letech) budu Scorpions mít pořád rád a jejich jméno bude pro mě i nadále synonymem kvalitní rock 'n' rollové zábavy.
A Humanity Hour? Pro mě jedna velká (sice pěkně zabalená, ale pořád) nuda. Sorry.
Já mám v rockové muzice rád "šťávu", určitou animální syrovost a energii, případně (těžce definovatelnou) hloubku - z Humanity na mě čiší sice monumentální, ale vykalkulovaný, povrchní a uhlazený chlad.
Chápu ale, že někomu se to album může zdát působivé, svým způsobem vznešené a může se mu to i hodně líbit. A respektuju to. Umím si představit, že jím k sobě mohli Scorpions přilákat nové fanoušky, nezávislé na jejich staré tvorbě. Já jsem ale evidentně nebyl cílový posluchač.

miguel12 @ 07.04.2010 21:10:26
to Apache:
Ďakujem za odpoveď, už mi je tvoj postoj jasný;)
Samozrejme, že väčšina toho kvalitného, čo vytvorili bolo najmä v 70-tych a 80-tych, v novom tisícročí im už dochádza trocha dych, na každom ich albume sa ale nájde aspoň jedna počúvateľná pieseň(podľa mňa).
Ja v súčastnosti tiež "fičím" skôr na staršej tvorbe, Fly to the Rainbow a Virgin Killer sú geniálne diela..:)
A trocha od veci - neuvažoval si náhodou o napísaní recenzií na ich albumy z 80-tych rokov? Bol by som zvedavý na tvoj názor ako človeka, ktorý tie dosky zažil v tej dobe.

Mohyla @ 11.06.2011 17:03:57
No tu sa s recenzentom nezhodnem. Nie je to síce žiadna prevratná vec, ale hodnotil by som to ako slušný priemer, počúva sa príjemnne.