Manfred Mann's Earth Band - Watch (1978)

V druhej polovici 70. rokov sa Manfred Mann’s Eart Band vrhla v ústrety úspechu a personálnym zmenám. Album Watch (1978) som si kúpil preto, lebo je čiastočne koncertný, a teda zachytáva prvýkrát kapelu v prostredí, ktoré rockovej muzike svedčí najviac.

Musím skonštatovať, že komerčná alebo popová (ako je vám milšie) tvár muziky na ňom vystupuje do popredia. Miestami je to v podstate progresívny pop rock. Album má dve polohy. Zmienenú popovejšiu, ktorú predstavujú všetky štúdiové skladby, no a takisto popovú, ale koncertnú, reprezentovanú dvomi skladbami (Davy’s On The Road Again, Mighty Quinn). Čo je pozitívne, takmer po celý čas si kapela udržuje istú inštrumentálnu chytľavosť a neuráža poslucháča vyprázdnenou pózou. Inštrumentálne plochy sú štedro široké a je radosť počúvať najmä gitarové sóla. Jediná nepočúvateľná vec je pre mňa slizké disko Chicago Institute, hoci aj tu je skvelé gitarové sólo. Bez tohto kúska by však album vyznel lepšie.

Priehrštie singlov v tvare bonusov nič extra nepridáva, skrátka na disku sú.

Watch je dobrý album, ale tých mainstreamových rádiových prvkov je na ňom na mňa viac ako dosť. V mojej zbierke týmto Manfred Mann končí, ďalšie jeho diela už ku šťastiu nepotrebujem.
reagovat

Milovníkům vrcholných Yes, Pink Floyd, kapely Greenslade, nebo projektu Alana Parsona, by mohla učarovat i hudba tvořená klávesovým profesorem Manfredem Mannem. Desku Watch sestavenou v tandemu opět se zpěvákem Chrisem Thompsonem, řadím mezi nejlepší art-rocková díla jak jeho kapely, tak příslušné sedmé dekády do níž věrně zapadá.

První Circles je díky ladným klávesovým Mannovým přelivům reprezentativní kus, zastávající funkci openera alba. Z podobně křehkého těsta je i druhá Drowning On Dry Land/Fish Soup, ve které Thompsonova artikulace a znásobené sbory vytváří ty pravé artrockové divy. Před půlí přijde ukázkové přemostění nápaditými akustikami, změnou tempa, nálady i nástrojového obsazení. Skladba roztáhne křídla a svými ladnými motivy nad vámi přelétá jako nějaká obrovská okřídlená vážka. Třetí Chicago Institute si natáhne náladu z Lawtonových Uriah Heep, a čtvrtá California patří do ranku smyslných balad aristokratického typu. Koncertní úvod načíná pátou rock n roll-ovou Davy's On The Road Again a krom závěrečného Dylanovského coveru Mighty Queen, nás čeká ještě Mannem dokonale ovládaná pecka Martha's Madman.

Tvorbu klávesového guru Manfreda Manna už dávno pokryl prach zapomnění. Pokud na něj a jeho nahrávky někde narazíte dejte jim šanci, svou vitalitou a schopností nenudit si o to řeknou sami.

reagovat

steve @ 18.08.2019 12:16:13
Pane horyno klaním se Vám. Během tří dnů ze sebe vypudit pětici! recenzí,hm........ tomu říkám potenciál. To se jen tak nevidí. Celkem by mě zajímalo, jak velké úsilí(v hodinách) musíš denně vynaložit k uspokojení svých pisatelských choutek?

pinkman @ 18.08.2019 13:34:39
Horyna není člověk, to je jediné přijatelné vysvětlení. Jde o nějaký blíže nespecifikovaný druh recenzentského kyberrobota.
Chlape ty musíš být bezmezně oddaný hudbě, jinak bys to v takové míře nemohl dělat.

Jarda P @ 19.08.2019 05:30:21
"Tvorbu klávesového guru Manfreda Manna už dávno pokryl prach zapomnění". Tak u mě to rozhodně neplatí. Desky od Messin po Chance patří mezi favority v mé diskotéce.

horyna @ 26.08.2019 08:01:12
steve: "Během tří dnů ze sebe vypudit pětici!" - to nic není:-) :-) -nemám problém tu pětku napsat třeba i během jediného dne, ale to už je extrém:-) to se musí člověku sakra chtít.

pinkman: "Horyna není člověk, to je jediné přijatelné vysvětlení" - ale je, ale je. To jsou hold ti strdcaři:-)

JardaP: mám to úplně stejně, Manna sbírám také od Messin (ta mi přijde ještě krapet nedotažená) po Chance