Marillion - Radiation (1998)

Nebylo to zrovna příznivé období pro kapelu, její smlouva s Castle Records nebyla plněna ze strany firmy zrovna podle představ kapely, jež se dostala do finanční kryze. Problém byl částečně řešen pomocí fanouškovské základy s její nemalou finanční podporou a za přispění internetu, jež odteď bude v rámci skupiny samotné hrát významnou roli. Nálada uvnitř se odrazila i na písních a celkové tíživé atmosféře a náladě desky, která mezi fanoušky nepatří k až tak oblíbeným a bývá hodnocena spíše zdrženlivě. I samotní hudebníci ji vídí jako takovou odbočku stranou, nejen proto, ji roku 2013 přemixovali, přesto je z ní i nadále cítit snaha po objevování nových horizontů.
Pesimistickou stránku alba osobně však kvituji s povděkem, melancholie zde zastoupena mě tu neuvěřitlně baví, přímo se v ní vyžívám.

Po zvukově chaotickém intru se začíná dvěmi ráznými vcelku slušně odpichnutými skladbami. První Under the Sun-je postavena na rytmických kytarách, bublající base a Hogarthovu do nebes šplhajícím vokálu, její hitovost a pozitivní esprit mě vždy příjemně naladí na následující poslech. The Answering Machine- se zpěvem hnaným přes efekt a jakoby nesourodými rytmy bicích v nervním stylu, nebezpečně útočí na mozkovou soustavu. Od čtvrté se začíná hrát na zcela jinou strunu, mnohem více emotivní a melancholickou, vše zahajuje Three Minute Boy- pomocí piana, Rotheryho klasické kytary a konejšivého Hogahthova vokál, velmi příjemná a oduševnělá věcička. Niterná Now She'll Never Know- navozuje pocit maximálního usmíření a přijmutí nevyhnutelného vkusně použitou kytarou, jemnými samplovými zvuky a vokály unášející nás kamsi na "druhou stranu". I následující These Chains- se nese na velice podobné vlně, tryská z ní pohoda a vnitřní klid, v půli přec nabírá na obrátkách a reprezentativní kytarové sólo je podpořeno zvuky smyčců.
Moorovsky oduševnělá je Born to Run- bluesové cítění a pomalé padání tónů do prostoru dává tolik potřebný pokoj pro snění. Zeď katedrály- se pne do výše pomocí klávesových hradeb, druhého zkresleného vokálu a živelných kytar, jež nás na chvíli vytrhují z depresivna tohoto monolitu. Zprvu meditativní charakter poslední "nejzvláštnější" písně alba se zvukovou koláží a minimalistickým přístupem, postupně přetavuje naše myšlenky do vše naplňující euforie.

Kdysi toto album stálo v osobním hodnocení na předních příčkách, čas ho sice upozadil kousek níže, pořád je to ale nezastupitelná položka bez které by byla sbírka kapely neúplná.
reagovat

Jarda P @ 15.03.2019 14:44:56
Právě poslouchám 2CD verzi, ve které je originál a remix 2018. Zatímco originál má skvělý dynamický zvuk, remix je zmršenina s plochým zvukem bez basů. Že by pro hifisty, kteří poslouchají bez korekcí? Nevím co tím autoři známí svým perfekcionalismem chtěli říct. Zářný příklad toho jak zničit skvělou desku.

Jarda P @ 15.03.2019 15:19:23
Tak to se mi povedlo. Popletl jsem si CD v přehrávačích a označil remix za zmršeninu. Je to přesně naopak. Remix má skvělý zvuk proti originálu. Tímto se omlouvám Marillion i zvukaři Michaelu Hunterovi.

horyna @ 15.03.2019 15:50:43
Jardo takže tvrdíš, že se rozhodně vyplatí koupit nový remaster. Origoš neměl zvuk nijak oslnivý, ale člověk si zvyknul a měl ho naposlouchaný. Neztratila "nová" nahrávka kouzlo původního??
Je to toto?:
>> odkaz

S.C.A.Lytch @ 15.03.2019 20:05:54
Ahoj, toto dvojalbum náhodou vlastnim. Mně Mně osobně se víc líbí původní verze. Ten remix na mě zní moc současně. Třeba taková The Answering Machine se mi v nové verzi vysloveně nelíbí. A v Costa del Slough mi chybí ten úvod před nástupem akustiky.

Jarda P @ 18.03.2019 05:42:31
Horyna: ano je to ono. Marillion asi věděli proč původní verzi přemíchat. Jelikož jsem originál předtím moc neznal, nevadí mi že zní remix "příliš současně". V mých uších zní dokonale. Jako podobný příklad bych uvedl Aqualung. Měl jsem několik verzí a až 40th Anniversary (2CD) zní tak, jak si představuji.

...aj toto sa stáva, aj o takýchto veciach je potrebné sa vyjadriť...
Kultovej kapele, akou MARILLION jednoznačne na poli progresívneho rocku je (jasné, že v podstate hlavne éra FISHa) sa to ?podarilo? na tomto albume takmer ?dokonale?...totiž trapas, prešľap, prepadák, nepodarok ? termínov v slovnej zásobe ľubovoľného jazyku je na to dosť...
?Radiation? je ukážkou najhlbšej muzikantskej krízy, akou vo svojom vývoji skupina (na regulérnom štúdiovom albume) dosiaľ prešla. Album, po vydaní ktorého ich definitívne (alebo aspoň na dlhší čas) zavrhla veľká časť ortodoxných fanúšikov.
Už úvodné intro ?Costa del Slough? pôsobí chaoticky, až nepochopiteľne a po ňom, na skladbách ?Under the Sun? a ?The Answering Machine? zaznie bezduchý, nenápaditý popík. Nasledujúca ?Three Minute Boy? aspoň trochu znie, ako keby si spomenuli, čo majú približne hrať, aby poslucháč nezabudol, koho to vlastne počúva, ale hneď ďalšia ?Now she'll never know? je opäť žalostná, ?These Chains? je zase len záblesk nápaditosti, ktorou kapela kedysi tak sršala... ?Born to Run? je úplne tuctová bluesová skladba, akých sú vo svete hudby celé tony...
Aký - taký ?vrchol? albumu predstavuje výraznešia a dramatickejšia sedemminútovka ?Cathedral Wall?a doska končí (konečne!) vyše 10 minútovým ?eposom? ?A Few Words for the Dead?, ktorý aspoň vo svojej druhej polovici graduje tak, že sa to podobá na ?Marillos?... Vykúpenie...
Čo k tomu dodať ? Tento produkt je určený len pre skutočne zarytých (zaslepených) Marillion fans, poslucháčov bežných, strednoprúdových nahrávok, alebo pre tých, čo album dostanú zdarma od zaskočených progrockerov, ktorí sa práve zbavili nepotrebného cédéčka vo svojej vytríbenej zbierke...
...aj toto sa stáva, snáď sa to už nebude opakovať... druhý krát pošramotená povesť sa totiž už napráva mimoriadne ťažko...

reagovat

PiKey @ 19.02.2009 09:56:48
No vidite, a mne sa Radiation paci a velmi! A nie som ani zaslepeny fan ani zaskoceny progrocker :) Under the Sun je vyborny song, s vybornym solom a zaujimavo obratenym rytmom bicich, cize o bezduchodm popiku je hovorit nezmysel, ale nemam v umysle obhajovat jednotlive piesne, kto Marillion pozna vie, ze nemoze na nich mat rad jednu polohu a tu donekonecna vyhladavat na dalsich albumoch, Radiation je skvely album a ze je iny?... ved ako kazdy album Marillion.

Fugazi @ 26.09.2012 18:51:43
S tímto absolutně nemohu souhlasit. Deska má svoji jedinečnou atmosféru, která se nenachází na jejich žádné desce až doposud (2012). Nálada je zde opravdu zvláštní, už obal alba napovídá cosi co komunikuje s celým obsahem uvnitř. Deska je pro mne jedním ze základních kamenů co tvoří celou mozaiku jejich alb, které by bez ní nedávaly smysl.