Rutherford, Mike - Smallcreep's Day (1980)

CD Virgin - 0077778748526, Charisma - CASCD 1149 /2004/ Compact Price Series

Voní to jako Genesis, chutná to jako Genesis, ale Genesis to nejsou...

Mika Rutherforda jistě není třeba zvlášť představovat, vždyť už jen jako dlouholetá opora Genesis si získal značné renomé. Ne každý však bude vědět, že to v osmdesátých letech zkusil i na sólové dráze a že pod svým jménem vydal dvě plnohodnotná alba. Acting Very Strange z roku 1982 sice dopadlo práchbídně, ale debut Smallcreep's Day se dodnes těší oblibě a dobré pověsti. Pojďme si ho nyní v krátkosti představit :

Album Smallcreep's Day je koncepční a předlohou mu byla stejnojmenná kniha Petera Currella Browna z roku 1965. Titulní suita je rozporcovaná do sedmi skladeb a zabírala celou první stranu původního vinylového vydání. Již od úvodních tónů vzrušující předehry Between The Tick & The Tock větřím, že to bude ono. A přitom k tomu stačí jenom tak málo, pouze klávesy a emocemi nabitý zpěv. Ale už tady cítím ony známé vibrace, které se mě "zmermomocní" vždy při poslechu něčeho nevšedního. Slyším tady ozvěny Genesis, ale i inspiraci pro kapely teprve se formujícího neoprogrockového hnutí v čele s Marillion. Working In Line je svižná a melodická píseň s krásnou instrumentální "dohrou" (ach, zase ti Genesis) , která vyústí v necelé dvě minutky dlouhý klávesový předěl After Hours. Z elektronického efektu bicích v jinak vynikající Cats And Rats (In This Neighbourhood) vystrkují růžky nastupující osmdesátá léta a po ní následuje další klávesová vsuvka Smallcreep Alone. Za vrchol alba bych označil instrumentálku Out Into The Daylight, aka parádní progrockovou exhibici s živelnými bicími Simona Phillipse v čele. Nu, a tečku za celou sedmidílnou suitou pak dělá posmutnělá At The End Of The Day.

Druhou povinu alba tvořilo pět "samostatných" skladeb. Z hybné, chytlavé a kaskádami kláves přetékající Moonshine opět cítím nastupující osmdesátky, ale nemyslím to jako výtku. Skladba má výborný refrén a svou bombastičností se mi líbí. Výhrady bych měl teprve k následující, poněkud slabší a trochu utahané baladě Time And Time Again. Desátá Romani už je zaplaťpánbu daleko rychlejší, nabízí několik překvapivých zvratů a pěknou melodii. Předposlední písní na desce je semiakustická balada Every Road a skutečným vyvrcholením pak závěrečná, ducha Genesis vyvolávající Overnight Job.

Co dodat ? Titulní suita je vynikající a už jen kvůli ní jsem rád, že album mám. Jedním dechem však musím dodat, že druhá polovina desky je slabší té první a zejména u skladeb 9 - 11 trochu ztrácím koncentraci. Fanoušci tvorby Genesis z konce sedmdesátých let by si album měli minimálně poslechnout, možná budou příjemně překvapeni.

Dávám čtyři (slabší) hvězdičky.



reagovat