Blodwyn Pig - Ahead rings out (1969)

Blodwyn Pig jsem si objevil v r. 1969 přes časopis Pop Music Express. Vyšel tam o nich zajímavý článek a potom mi kamarád u něho doma pustil jejich singl Summer Day a ten mě dostal hned napoprvé. Chvíli trvalo, než jsem na album dosáhl, ale pak jsem si ho užil po všech stránkách...
Mick Abrahams a Ian Anderson dávali dohromady Jethro Tull. Pod dobovým vlivem se pochopitelně i oni dostali k elektrickému blues, kterým je album This Was doslova prodchnuto. Potom ale zahořel boj o pozice a o autorský prostor a vzhledem k tomu, že Anderson svým vlivem převážil, nechal si kapelu a Mick Abrahams odešel založit skupinu, která by elektrické blues nadále dokázala obhajovat. Anderson už na druhém albu Jethro Tull se bluesového zaměření vzdálil (i když občas tam vliv blues zůstal jako odér, ten ale na třetím albu Benefit zcela vyprchal...)
Kapela Blodwyn Pig byla velmi silná muzikantská jednotka a už na prvním albu to bylo více než zřejmé. Vedle Abrahamse byl druhým důležitým členem kapely multiinstrumentalista Jack Lancaster - flétnista, tenor, baryton a sopránsaxofonista, který uměl podobně jako Dick Heckstall-Smith, nebo Roland Kirk hrát naráz na dva dechové instrumenty. Byl famózní

IT´S ONLY LOVE - úvodní skladba má pouze stejný název jako píseň od Beatles (není to žádná coververze). Je to ovšem energické blues se zapojením playbacků saxofonů a hutného soundu rytmiky - bubeník měl dva velké šlapáky a technicky přesný baskytarista držel tu správnou zemitost. Lancasterova hra na saxofony se zde dělí o prostor s výtečnou elektric´kou bluesovou kytarou Abrahamse, který je zároveň i zpěvákem s pořádně přiostřeným hlasem. Emocionálně rozpoutaná hudba od prvního akordu...

DEAR JILL - nádherná skladba ve stylu blues s výtečnou sedmistrunnou slide kytarou (je zde mírně asociace se známou bluesovou skladbou Little Red Rooster). Skladba má stylovou línou až ospalou atmosféru a Lancasterův saxofon prokresluje téma do nejmenšíhol detailu. Abrahams si citlivě pohrává s klouzavými tóny, tak jako Pyleova šestistrunná baskytara má výtečně sázené basy. Klasické téma rozchodů a ztrát v mezilidském vztahu, které je pro blues to správnou živnou půdou. Vynikající skladba!

SING ME A SONG THAT I KNOW - energičtější příspěvek, v němž úderná bicí sopuprava a precizní baskytara hřmí jako o život, zatímco saxofony a Abrahamsův hlas a kytarové vyhrávky odevzdávají výtečnou práci. Rytmické proměny a klouzavé tóny se vzájemně prolínají. Lancaster vloží do skladby svoje saxofonová témata, ale je to hlavně Pyleova baskytara, kterou si nespletete, protože je do struktury skladby velmi pevně vrostlá..

THE MODERN ALCHEMIST - saxofonový úvod a pak už zásadní hudební akcenty posouvající rock směrem k jazzu a baskytarové "šlapání zelí" to jenom potvrzuje, stejně jako swingující, ale přesto úderná Bergova baterie. Odvázaný energerický potenciál na plný plyn. Zatímco Abrahams hraje přesné doprovody, Lacaster rozvíjí svoje téma, poté se ale přihlásí skvěle vystavěné kytarové party, s technickou erudicí a výrazem. Nastává okamžik rozjímavých improvizací na saxofon a kytaru, v němž si hračičkářským způsobem pohrávají se svými nástroji, než ovšem přijde zásadní a razantní nástup dravé údernosti, než skladba skončí...

UP AND COMING - pohrávání si se základním motivem střídají dlouhé saxofonové tóny. A je tady zase klasické bluesové téma. Abrahams bez nějakých exhibicí je jako zpěvák výrazově naprosto čitelný a přesný. V pozadí slyšíme Lancasterovu melancholickou flétnu, spíš jako ozvěnu. Ale jinak se můžeme zaposlouchat do krásně rozlamovaných bluesových tónů... Velmi působivé...

LEAVE IT WITH ME - další skladba je sice z dílny Lancastera, ale pravděpodobně nejvíc upomíná na Abrahamsovu nedávnou minulost v Jethro Tull. Nejen uchopením flétnové hry, ale i celkovou atmosférou. Berg a Pyle jedou svou rytmickou jednotku v jazzovém duchu a to už je ve hře výtečné kytarové sólo typicky abrahamsovské deklarující skvělé spojení jazzou a blues. Pyle si střihne technicky bezchybné basové téma. Vynikající skladba po všech stránkách!

THE CHANGE SONG - podivné jazykově nezařaditelné "šišlání" přináší jako úvod další skladbu hranou na akustickou kytaru. Abrahams je vyvážený na oba typy nástrojů s jemným smyslem pro proporce, zatímco Lancaster dotváří hrou na housle atmosféru. Pohodová skladba s jemnými tónovými nuancemi až do konce...

SEE MY WAY - po líném úvodu se ovšem skladba rozběhne zběsilým způsobem do divokého tempa. Úderné bicí nástroje, technicky výtečná baskytara a ostrá kytara podporovaná saxofonem rozpracovává téma. Abrahams vypálí kytarové sólo a Pyle nezůstává svými basy nikterak pozadu. Další velmi silná hudební záležitost s rozpoutaným proudem emocí. Rytmické proměny v závěru mění strukturu pojetí skladby, ale původní téma se zase vrací zpět až k samotnému vyvrcholení....

AIN´T YA COMIN´ HOME, BABE? - údernost se neztrácí ani v poslední skladbě na albu. Berg rozjíždí divoké breaky na baterii a kytarové a saxofonové unisona společně s baskytarou dodávají patřičné napětí. Abrahams zahraje výtečně pojednané kytarové sólo. Úderná a dravá hudba. Žádné nudné a omílané téma, ale pořádně plnotučný hudební nářez, tak jak bylo zvykem v době do které se album urodilo, hrát...

Výtečné album. Fascinoval mě i výtvarně zajímavě pojednaný obal. Prasečí hlava s černými brýlemi, s cigaretou v koutku tlamy a se sluchátky na uších...
Tohle album je na plný počet hvězd bez sebemenšího zaváhání!
reagovat

Jarda P @ 08.06.2011 07:54:02
Souhlasím, je to vynikající album. Mi se však ještě víc líbí jejich další album Getting To This. Možná proto, že jsem ho měl první.

Filozof @ 08.06.2011 09:53:09
Jarda
"Mi se však..." - to "Mi" je místo "Mně"?

Jarda P @ 08.06.2011 10:55:39
Filozof:
3. pád od já = mi. Aspoň u nás.

Cossack @ 08.06.2011 14:19:18
Filozofe, „opraš” mateřštinu! ;-)
Samozřejmě, že „mi” a „mně” je totéž, stejně jako „mne” a ”mě”.
Neříkej MI, že to nevíš! Nebo to radši neříkej MNĚ!

Filozof @ 09.06.2011 09:29:38
?? Jste se zbláznili?
"mi" ve smyslu "mně" nesmí nikdy stát na 1. místě ve větě!! Že Vám to nedá aspoň cit!?! Barbaři!

jiří schwarz @ 02.01.2017 22:47:07
Ten singl Summer Day, který Petře zmiňujete, je na reedici tohoto alba z r. 2006 (přičemž tento původně singl není na hodnoceném LP), jakož i další materiál (celkem 7 dalších věcí), který není o nic horší, než skvělé 1. LP Blodwyn Pig. Summer Day je pro mě nádherná věc, miluju ty blues-rockové věci, které mají jako "leitmotif" úderný rockový riff (též odtud má láska k Led Zep, TYA, Taste, Jimimu H. atd).

Abrahams sa trhol od Jethro Tull v pozícii, kedy ho vcelku uznávali ako gitarovú osobnosť. Pre mňa, neskôr narodeného, to veľkú rolu nehrá, ale aj mne je jasné, že pri Andersonovi sa čisto bluesový gitarista nemohol dlhodobo uživiť.

Ahead rings out je album, ktorý má v sebe zvláštnu mágiu. Energia z reprákov priam prýšti. A napomáha tomu aj dvojsaxofónový hráč Lancaster. Je to ďalšia zaujímavosť, Abrahams akoby musel mať pri sebe ešte jednu výraznú osobnosť. It’s only love sa vybúri v dychovo-gitarových orgiách. Krásna poloakustická bluesovka Dear Jill patrí k najlepším momentom na albume a mne z nej vlhne v očiach, občas dokonca aj vtedy, keď nelúpem cibuľu. Zdžezovaná colosseumovka Sing me a song that I know patrí k tomu najlepšiemu, čo tento štýl môže ponúknuť. Džezrocková smršť The modern alechemist je ešte o chlp lepšia než tá predošlá, paradoxne, Abrahams, stelesnenie bluesového gitaristu, si na debute svojej skupiny až pričasto odbehol niekam inam. Osobne mi to sekne. Mohutný blues Up and coming je dýchavičný, ale nie v medicínskom žargóne. Svižný džezíček barového typu v podobe Leave it with me obsahuje aj flautové sóla v podaní Lancastera, čo z tejto skladby robí úplný Jethro Tull. Ak ma pamäť neklame, na nejakom podivnom výbere od Jethro Tull bola táto skladba zaradená ako nevydaná rarita Andersona a spol.! Zopár kecov uvedie nádhernú akustickú skladbu The change song. Krátky dovetok Backwash vystrieda neskutočne nadupaná Ain’t ya comin’ home, babe? A to aj v tichých polohách. Džez, blues, rock, zvuk vypĺňa priestor ako tucet nadpriemerne vyvinutých Američanov. A aj toľko váži. Až sa mi chce zrevať: „Ešte!“ Ale je tu koniec...

Energia a výkony obidvoch lídrov robia z tohto diela jedno z najlepších, ak ide o to, nechať sa unášať blues a džezom. A možno je dobre, že Abrahams následne tento smer postupne opustil. Aspoň je tu album, ktorý má neopakovateľnú atmosféru, ktorá ma unáša niekam do abstraktnej fantázie. To sa už dnešným skupinám nedarí, pri nich emócie žmýkam naozaj už len za pomoci tej cibule. Blodwyn Pig nemá chybu.

reagovat

Zdeněk @ 11.10.2009 13:00:51
Zrovna jsem doposlouchal tohle album a musím Ti dát za pravdu

honanek.@seznam.cz @ 19.07.2010 08:35:50
Další poklad ke kterému není potřeba komentář!Mlasknul jsem si to na nové aparatuře-"co to šlo"padal barák,nádhera!

Filozof @ 19.07.2010 11:55:33
honanek
no jo - víme svý... :-))) Když jsem ho slyšel poprvé, skákal jsem po místnosti jako šašek... :-)

Balů @ 05.09.2016 10:56:02
Od srdce napsaná recenze-Wow!

Další moje srdcovka.