Blossom Toes - If Only for a Moment (1969)

Blossom Toes, moje letmá vzpomínka na Pop Music Express z konce šedesátých let a krátký reportážní článek z jejich pobytu v Praze v r. 1969….
Pamatuji, že už samotný překlad autora reportu v PME – Blossom Toes („Pestíky květin“) mi voněl hippies a psychedelií, aniž bych hudbu už během čtení článku znal….. což jitřilo můj zájem a zvědavost.
Tak odtud vzešel můj první kontakt s touto neznámou a dnes bohužel plošně zapomenutou kapelou. „Zapomenutou“ neprávem, protože je převálcovala vlna jiných komerčně i mediálně více prosazovaných skupin, v jejichž slavě se význam této kapely poněkud vytratil, i když pamětníci a filigránští znalci hudby konce šedesátých let o nich prostě nemohou nevědět…
Mrzí mě, že jsem koncert neviděl (tehdy mi bylo čtrnáct let) a těžko by mě jako školáka někdo vpustil přes trhače lístků, většinou důchodce s ostřížím zrakem… a taky jsem nebydlel v Praze a řada informací logicky ke mně přicházela se zpožděním.
Jejich druhé album If Only For A Moment mám ovšem možnost po letech opět slyšet a tak se zaposlouchám do jejich skladeb a znovu si připomenu dávné časy…

PEACE LOVING MAN – začátek velmi slibný. Psychedelický závan s mírný orientálním kořením a pak náhle dravý rockový nástup, který člověka vytrhne ze snění a pak už máme co dělat s výraznými kytarovými riffy a rozevlátým zpívaným modelem, který je mírně podobný ve vyšších modelech Caravan, ale hudba jde jiným směrem. Experiment s percussion a strašidelným šepotem z levého kanálu se zvolna přelévá do pravého kanálu a navodí atmosféru pozdějších Hawkwind. Ty kytarové akcenty s basovými tóny jsou hodně zemité. Hlasy jsou vedené klasickým britským modelem šedesátých let. Kreativní a strhující a navozující pocit uvolňování. Dvě elektrické kytary si přepouštějí prostor a zatímco jedna kvílí ve výškách druhá drží drsnější spodní fundament až do strašidelného závěru.

KISS OF CONFUSION – další skladba nabídne schematicky se opakující téma. Řada rytmizujích proměn. A vida – máme tu i varhany – které navodí vznešenou atmosféru a zpívající hlad zní jako vypravěčské sdělování dojmů. Nic mimořádného v interpretaci, podobných zpívajících kytaristů bylo v dané době hodně, ale do pojetí hudby hlas výtečně zapadá. Mezihra zní krásně uvolněně s kytarovými předivy, než se opět přihlásí ona deklarovaná dravost, která se občas stahuje do pozadí a navodí se snivá atmosféra s mírným dozvukem. Neděje se zde nic mimořádného, ale ta vzájemná nástrojová kooperace má nádherné kouzlo nechtěného….

LISTEN TO THE SILENCE – živější příspěvek. Belshawova baskytara zde správně pumpuje a k Reevesovým bicí vytváří zajímavý protipól. Kytarové doprovody a kreativní tónové proměny se velmi dobře poslouchají. Vokální stavba nás vzdaluje od pozemské tíže a pohybujeme se v krásném psychedelickém prostoru s náznakem jakési dravější podoby Moody Blues. Goddingova sólující kytara má vypilovaný tón, který občas prošlápne i wah wah a léta v uvolněných harmoniích nad melodickou linkou. Velmi náladotvorné a proměnlivé…

LOVE BOMB – dravý nástup ve vrcholícím mezzoforte pokračuje v přesně šlapajících rytmech a znovu musím chválit výtečné basy, které mnohdy přejímají i melodickou linku. Tajemně šustící a vibrující činely se zvolna propojují s kytarovými rozklady akordů a přitlumenými vokálními party jakoby z mlžného oparu. Hudba zní téměř subtilně, klidně a uvolněně, možná mírně ve stylu Skin Alley, ale nejsou zde nějaké jazzující ambice. Přesto se hudba přelévá a dobře prokresluje interpretační postupy zpěvu a instrumentace. Když si představím potemnělé pódium, nějaké exotické kostýmy, mám tady výtečnou atmosféru, kterou si dokonale prožiji v řadě proměnlivých pasáží. Téma má opět řadu niterných a osobitých sdělení, které korespondují s hudbou a zrovna teď jakoby s přílivem virtuálně zesilujících vokálních partů. Kytarové party jsou zahrány s velkou lehkostí a citlivostí nasazovaných tónů, ale jsou zbaveny nějaké laciné podbízivosti…

BILLY BOO THE GUNMAN – tak tohle je ten správný model klasického rocku dané doby. Možná zde cítím trochu Jacka Bruce, mírný bluesový odér, ale i rockovou identitu takových Humble Pie. Dobře vymyšlený riff a nádherně pilované basové party s kolovrátkem přesně dusajících bicích a výtečně frázujícího hlasu. Velmi silná záležitost, která se nevzdává melodického podílu, ale dokáže sem vložit zajímavé instrumentální a zpívané ingredience. Práce percussion dokáže rozšířit rytmické spektrum podání a udržovat potřebné napětí od začátku do konce. Velmi přesvědčivé instrumentální můstky s přesnou kytarovou hrou, do které vstupuje z pozadí dosud neslyšený klavír. Myslím, že tenhle kousek patří mezi nejsilnější zážitky na albu s vířivým virblem a ječením zpívaných emocí a se dravými kytarovými party Goddinga a Cregana. Skladba ovšem graduje a nečekaně je useknuta

INDIAN SUMMER – název stejný jako je píseň Doors, ale jedeme trochu jiným směrem. Třebaže vokální pojetí a kytarové téma se k legendárním Američanům může lehce přiblížit, ale pak už jedeme v trochu jiném vlaků. Kytarová přediva zde vykazuje zajímavá spojení obou hráčů, kteří si vzájemně odpovídají, ale i naslouchají a dokáží spolu vytvořit jedinečný hráčský tandem, mnoha proměn. Instrumentální mezihra nabídne mírný opar orientální meditace, což podmiňují timbales a nezvyklé harmonie. Je radost poslouchat kytarové snění, které občas zatrhne ostřejší drápek a vokální proměnlivost. Těžko zařaditelné téma a přiznám se, že bych v mezihře hledal skupinu s úplně odlišného ranku – nebojím se to říci Fairport Convention…

JUST ABOVE MY HOBBY HORSE´S HEAD – zpívaný hlas se výrazně odlišuje od předešlých partů a přináší sem změnu. Ale také instrumentace reaguje na psychedelii použitím sitáru, akustických kytar, percussion pulsujících basů a vzývajících sborových hlasů. Je to v podstatě písničková produkce zabalená do zajímavého aranžmá ve stylu kapel britské psychedelie, kde bych mohl citovat různá jména. Dobře se to poslouchá i bez přemýšlení a dumání a při vnímání to zasahuje svou bezprostředností…

WAIT A MINUTE – ve střední tempu vedený klasický rock s čitelnými akordickými postupy. Sugestivně vedené vokální party. Hit z toho asi nebude, ale přesto je to poměrně silný písňový vklad, který může inspirovat k dalšímu rozvíjení tématu. Goddingova kytara v mezihře opět nabírá ostrý a zemitý sound, k níž Creganovy akordické přiznávky vytvářejí výtečný protipól. Spíš se zde hraje s tónovou stavbou a přesnými unisony, než s nějakými omračujícími kytarovými technikami. Elektrické vibráto se se zpívaným projevem, dobře doplňuje, stejně jako úderný akordický nástup, který získává ve stereu ten správný kaleidoskopický rozměr. Kytarové sólo se pohybuje ve vyšších polohách a úderný, třebaže přitlumený náraz bicích s výbornými basy přivádí skladbu, ale i album k závěru…

Myslím, že album je velmi zdařilým dílem psychedelického rocku, které se nám připomíná svou stylovou proměnlivostí. Domnívám, že hodnotit skupinu vlastně není ani dost dobře možné v nějakých detailních souvislostech, ale vycházet lze jenom z jejich úzké produkce. Nemáme zde jednoznačného frontmana, ale přesto má album svůj energetický potenciál a dost jasný názor, aby dokázalo svého posluchače pohltit. Jak už jsem několikrát zmínil, r. 1969 přinesl řadu vynikajících rockových opusů. Jeden z těch „zapomenutých“ jsem si právě připomněl a trochu se nad ním zamyslel… Čtyři a půl hvězdičky by bylo objektivních, ale dát mohu čtyři.

Pokud budete mít možnost získat tgohle album na evropském trhu, neváhejte, protože japonský import je cenově pro většinového rockera nedostupný (skoro 1 300 Kč) a tak zůstává tahle hudba v jakési nedosažitelnosti......




reagovat

hejkal @ 24.02.2013 07:51:28
Pekné zamyslenie, Blossom Toes vyšli na CD v roku 2007 na britskej značke Sunbeam aj s bonusmi a tým vyriešili japonskú dilemu (sám mám práve túto drahú alternatívu) raz a navždy (načas).

zdenek2512 @ 25.02.2013 05:41:14
Petře díky za dokonalý rozbor alba. Já jsem o Blossom Toes četl poprvé v Pop Music Expresu a když jsem sháněl nějakou nahrávku tak je nikdo neměl. Po čtzřiceti letech vyšel v Rocku a Popu článek od Vojty Lindaura v seriálu Zapomenutí nezapomenutelní článek právě o Blossom Toes. Ptal jsem se svého dodavatele tehdy jsem kupoval CD a on mi sdělil, že jsou , ale pouze japan mini LP replica a tak jsem si pořídil. Nelituji toho i když nyní jsou k mání i na vinylech ( 180 g). Obě desky jako originál LP a bonusy na druhém vinylu. Tahle deska je skvělou ukázkou britské psychedelie s vlivem raných Pink Floyd.

Petr Gratias @ 25.02.2013 20:49:53
Zdravím Vás oba, pánové a děkuji za Vaše postřehy a postoje.....

Jsem zvědav, co se bude postupně měnit po
13.3. 2013 - pro sběratele hudebních nosičů na CD
to bude "magické" datum.
Od tohoto dne gigant SONY má přestat lisovat a vydávat CD.....
Nevím přesně jak to bude s výžnou hudbou a jazzem,
ale populární hudba, do které spadne i rock, folk, country a další odnože už prostě na těch velebených i proklínaných "kolečkách" s jejich logem nebude....
Jak zareagují EMI,BMG... zatím nikdo neví.
Nedělám žádnou paniku, ale myslím, že po vyprázdnění skladů bude asi hodně věcí jinak.
Možná rapidně klesnouz ceny CD, ale možná že také výrazně stoupnou.
Necháme se překvapit!
Zdravím!

Už neviem, kedy presne sa ku mne dostalo CD s týmto albumom. Bolo to požičané plastové japonské vydanie. Album som si napálil a následne som po čase s nadšením zainvestoval do ďalšieho japonského vydania v mini LP replike. Cena bola premrštená, ale druhý takýto album nepoznám, nuž je jeho hodnota nevyčísliteľná. Kto mohol tušiť, že o chvíľku sa zjaví vydanie od Sunbeam s bonusmi. Nevadí.

Nikdy som nevnímal intenzívnejšiu silu hrôzy vojny (resp. náboru do Vietnamu) ako pri skladbe Peace loving man. Psychedélia, hrôzostrašný rock, veselé pasáže v kontraste s chmúrnym spievaným posolstvom, strašná kvílivá gitara, dokonalé. Pamätám si, že kvôli tejto veci som si dal tú námahu a opočúval som si aj text. Skvelá naliehavá skladba Kiss of confusion opätovne strieda nálady, tu zdvojene vyhráva, tam rifuje, inde sa baladicky zdvíha do výšin ako záplavová vlna, je to také poznávacie znamenie skupiny. Rýchlejšia záležitosť Listen to the silence stojí na base, Love bomb na brutálnom psychedelickom nástupe a svižnej hard rockovej zábave, ktorá sa neprekvapivo pár ráz zmení v niečo úplne iné. Svieža rytmizovaná záležitosť Billy Boo The Gunman má v sebe dosť z Cream, Indian Summer je spevná, ale tiež nepriamočiara pesnička, psychedelicky zošesťdesiatkovaná vec Just above my hobby horse’s head je vhodná do rádií a album uzatvára Wait a minute, klasická „blossomtoesovina“ plná striedania nálad.

Neskutočný album, ktorý odporúčam každému, kto to s rockovou hudbou z prelomu 70. rokov myslí vážne.
reagovat

alienshore @ 29.10.2012 17:01:15
Albumy Blossom Toes kedysi púšťal vo vtedajšom rock FM rádiu Laco Lučenič, ktorý tam mal takú špeciálnu reláciu zameranú práve na 60-té roky a veľmi rád som to počúval, lebo tam predstavoval ozajstné rarity ..... konkrétne Blossom Toes bol zaujímavým počúvaním a je to naozaj výborný album.

hejkal @ 29.10.2012 18:05:23
Pamätám si tú reláciu. Lučenič je na 60. roky macher.

@ 29.10.2012 19:28:32
Ja som Lučeniča stretol na koncerte LMFAO, bol som tam s dcérou ako dohliadajúci rodič. Dosť ma to prekvapilo a chvíľu som si myslel niečo zlé o ňom, ale potom som si uvedomil, že nepriateľa(LMFAO) je dobré poznať, všakže ...

hejkal @ 30.10.2012 05:40:49
Musel som si vygúgliť, čo to vlastne je a hoci je to v mnohom pravdivý výrok, niektorých nepriateľov v pohode oželiem a som rád, že o sebe nevieme. :)

Petr Gratias @ 30.10.2012 16:40:01
Zdravím, Hejkale!
Osobně jsem Ti chtěl moc poděkovat, že jsi
BLOSSOM TOES zavěsil na Progboard!
Tuhle kapelu znám od konce šedesátých let, ale
bohužel si pamatuji jenom jejich skladby z magnetofonového pásku. Nikdo jejich reálné album kolem mě neměl ani tehdy, ani v pozdějších letech.
Pikantní na tom je, že tahle kapela hrála v r. 1969 jediné vystoupení v Praze.
Byla ubytovaná tuším v hotelu Kriváň na Vinohradech
a poměrně obšírnou zprávu na tohle téma přoinesl tehdy výtečný POP MUSIC EXPRESS, který velebil jako nejlepšího hráče BRIANA GODDINGA.
Tuhle kapelu ve své sbírce postrádám a budu to muset napravit. Protože moje tehdejší více než čtyřicet let staré vzpomínky jsou hodně roztříštěné, zeptám se Tě rovnou, které album od nich by jsi mi doporučil TY?
Zdraím a ještě jednou moc děkuji.
BLOSSOM TOES to je báječný pozdrav z daleké minulosti!!!!

Petr Gratias @ 30.10.2012 16:42:00
Já tady mám doma připravenou recenzi
"zapomenutých" holandských bluesmanů
CUBY AND BLIZZARDS, ale když vidím, jak se mnohdy obtížně pracuje s těmi přílohami a obrázky, nechci dělat zmatky a přidělávat práci a počkám, až se zde objeví....
Také hráli v r. 1969 v Praze!

hejkal @ 30.10.2012 17:11:53
Petr - Jednoznačne tento album, teraz je už dostať aj normálne európske CD vydanie s bonusmi, neváhaj. Prvý album je viac sixtýsový a mäkší, hoci zaujímavý.

Cuby and Blizzards mám niekoľko albumov a nejaký výber, fajn veci, avšak "prekážkou" je bohatá diskografia, niet času a síl na kompletné spracovanie. Ale v budúcnosti nevylučujem, že ich doplním.

hejkal @ 30.10.2012 17:13:35
A ešte jeden tip ti dám - B. B. Blunder, pokračovanie tohto zoskupenia, na jedinom albume hosťovala Juliška Driscollová a Brian Auger, má na progboarde profil: >> odkaz

nowhere_man @ 30.10.2012 17:16:14
Ja len doplním, že spomínaný koncert v Československu konferoval osobne Dežo Ursiny.

luk63 @ 19.01.2013 20:22:50
Nechal jsem hejkalem se přesvědčit a CD už mám několik týdnů doma. Má pravdu, If Only for a Moment je vynikající album. Díky za jeho recenzi

@ 27.01.2013 17:54:03
Iba doplnim. V roku 1969 mali koncert aj v Kosiciach.

Ivko @ 17.02.2013 14:24:14
Blossom Toes v Bratislave.
Blossom Toes hrali v r. 1969 v bratislavskom PKO. Koncertu prechádzal krátky a neverejný jam s Dežom Ursínym. Ten ich aj potom uviedol na pódium.
Pozdravujem dvoch učastníkov koncertu, ktorých si dobre pamätám - Fera Ambru a Juraja Haydu. Dúfam, že ešte žijú a sem-tam počúvajú bigbít. Zdá sa mi, že tam boli aj Peter Michalovič a Fero Griglák. O iných koncertoch Blossom Toes v bývalej ČSSR neviem.

zdenek2512 @ 17.02.2013 14:51:12
Ivko: Hrali v Bratislavě v Praze ( viz reportáž v Pop Music Expresu) a překvapivě i v Jihlavě , kde obecenstvo naprosto nepochopilo muziku, kterou produkovali. Na tomto koncertě byl můj spolužák ze střední.