Helloween - Keeper of the Seven Keys (Part 1) (1987)

Tak co dámy (ty tady žel bohu zřejmě žádné nebudou) a pánové, najde se mezi vámi ještě někdo, kdo nemá problémy přiznat se, že jako patnáctiletý (a možná i mladší) puboš, načínal své první hudební krůčky ve společnosti metalu?

Já se s podobnými výroky dnes sic už příliš nechlubím, ale nezkušenost a krásu mládí vám nikdo nikdy neodpáře, takže... a u většiny z nás to byla jistě léta krásná, léta nesmělá, doba, ve které bylo dost věcí "poprvé".

Helloween-ský dlouhohrající debut Walls of Jericho, patřil mezi mou první trojici zahraničních průvodkyň/nahrávek, jež jsem měl možnost už v nějakých třinácti letech spoznat. Ta muzika si mne totálně podmanila a získala na strašně dlouhou dobu. Zdi Jericha jsem točil pravidelně a pořád dokola. Zakrátko byl doma i strážce, a i když jsme byli úplní mladící cítili jsme, jak a o kolik se ta kapela rázem zvedla. Přišel zkušený zpěvák, jehož podmanivě vysoký hlásek tenkrát odrovnal každého. Výrazně se zlepšil zvuk, i stavba jednotlivých kompozic. Kapela nabrala čerstvý vítr do plachet. Definovala celý nový hudební styl, kterému se posléze začalo říkat Speed Metal. Z dnešního pohledu se dá tvrdit, že byla kapela určitým způsobem velmi novátorská, tudíž progresivní. V oboru, kterému jako první vtiskla jasně definované poznávací znaky rozhodně.

Soubor tenkrát tvořila pětice hudebníků s třemi výraznými osobnostmi v čele:
Michael Kiske – roztomilý mladíček a premiant, s nadpozemsky čistým hlasem, často operující ve vysokých patrech.
Kai Hansen - zpěvák z Jericha, tentokrát přešel pouze ke kytaře což byl krok více než záslužný. Kapela se jeho malým rozsahem a nepříliš vzhlednou barvou cítila velice rychle limitována, což mělo za následek právě takovýto přesun a konkurz na nového shoutera. Kai zde napsal naprostou většinu zásadních kompozic.
Michael Weikath – šéf, kytarista a skladatel s hvězdými manýry, držící dodnes kapelu u chodu.


Oku příjemný tajemný obal přinesl osmero kompozic, s jednou předehrou-Initiation , outrem-Follow the Sign v závěru, Weikathovým baladickým hitem A Tale That Wasn't Right a nejvěší hymnou kapely dodnes, skladbou Future World.
Zbylé čtyři položky zabírají léty ověření tahouni alba. Písně I'm Alive, A Little Time, Twilight of the Gods (osobní favorit recenzenta) a třináctiminutový (Queensrycheovský) epos Halloween, osobně (a určitě nejsem sám) řadím na přední příčky v jejich písňovém katalogu.

Jedničká Keeper, jak každý desce říkával, změnila spoustě mladých teenagerů život. Po Helloween přišlo spousty kapel hrajících spídek. Ale žádná další se jim v melodice nevyrovnala a hlavně, nebyla už první. Pět * za kvalitu, mládí a úžasné vzpomínky. To je hold ten sentiment.
reagovat

pinkman @ 12.08.2019 07:30:45
Nemám se k čemu přiznávat. Nikdy jsem žádný metalista nebyl a už nikdy nebudu. Tento směr mě ničím neimponuje. Možná bych v něm našel hrstku kapel co za něco stojí, ale to je tak všechno. Podle mě je to dost často jen póza. Helloween nevyjímaje. Recenze na podobný živočišný druh mě nevadí, ale nikdo mě nedonutí to poslouchat.

john l @ 12.08.2019 07:45:34
Horyno musím ti vyseknout velikou poklonu. Už dlouho mě nebavilo žádná recenze jako ta tvoje na Helloween. Je v ní všechno. Sentiment, vzpomínky, fakta, vlastní pohled i originální zúčtování autora při konečném hodnocení.
Do puntíku s tebou souhlasím. Kípři poznamenali celou generaci mladých. Je jedno jestli rokerů, nebo metlošů. Vždyť jsme to tehdá poslouchali úplně všichni. Stačí si vzpomenout na džísky s nášivkami kapely. Každý kdo nosil riflovku, měl na ní logo téhle skupiny.
Oba díly Keeper byli zjevením. Lepší desky už kapela nikdy nevydala. To ti řekne každej. Jo, vlastně to byla určitá revoluce, zrodil se speed.
Díky za návrat do mé mladické minulosti.

jirka 7200 @ 12.08.2019 08:42:05
Jediné, co od Helloween snesu, je jejich debut Walls of Jericho. Tuto desku jsem si nedávno po dlouhých desetiletích připomenul a znova mě při poslechu pobavila právě ta jednoduchá kompozice, inspirace u I. Maiden a větší údernost i přirozenost.

Keeper I mě osobně od dalšího zkoumání kapely definitivně odradil. Helloween se vydali cestou k masám a to již nebylo nic pro mne.

Jinak všeobecně souhlasím s faktem, že to byla asi nejslavnější deska v očích jejich fans a přivedla na scénu spoustu následovníků.

Hornyno myslím si, že se stále nemusíš omlouvat za to, že jsi v mládí poslouchal metal. Není to první recenze, kde to uvádíš.

Je to stejné, jako by jsi na filmovém serveru při recenzi na drama neustále s uzarděním připomínal, že jsi kdysi v mládí koukal na komedie.

Tento příměr platí i na hudební styly - třeba na metal. V něm vzniklo spoustu pozoruhodných děl, zrovna tak jako v art rocku, takže já nemám problém sáhnout do obou žánrů (nebo kamkoliv jinam).

Jen je nelze mezi sebou poměřovat a hodnotit.

EasyRocker @ 12.08.2019 09:25:49
Měl jsem kdysi oba Keepery, ale ta německá speedová větev mi zkrátka (až na geniální Blind Guardian, ti jsou ale trochu jinde) nesedla. Ty kastrátské ječáky už nesnesu - jedinou výjimkou je Rob Halford.

longjohn @ 12.08.2019 09:46:40
Keeper... byla první metalová deska ze zahraničí, kterou jsem ve třinácti letech slyšel a byla to bomba! Do té doby jsem se plácal v československé populární produkci a vrcholem všeho byli Depešáci. Helloween mě nasměrovali úplně jinam, a přestože je dnes už neposlouchám tak často a s takovým zaujetím, zásluhy jim nezapomenu asi nikdy. Díky za připomenutí touto pěknou recenzí.

terka @ 12.08.2019 09:59:42
Když jsem na Progboard začala před časem psát, jedna z prvních recenzí se týkala právě Helloween. Vybrala jsem si desku Chameleon. Podle mě převyšuje vše, co do té doby skupina natočila. Ty starší zní dost fádně. Pro mě je pěkná pruda poslouchat, jak se drhnou struny co nejrychlej to jde. Za chvilku mě to strašně nudí. A jestli šlo o revoluci jakou byl třeba punk to nemůžu posoudit, protože jsem tou dobou byla ještě na houbách. Ale moc tomu nevěřím.

pinkman @ 12.08.2019 11:36:20
Punk zasáhl všechny kontinenty a vydavatelské společnosti. Speed metal je okrajový žánr, který vyplodili němci až je všechny postupně sežral.

PaloM @ 12.08.2019 11:51:59
Marek: formovala ma hudba v 70.rokoch, metal som začal vážnejšie počúvať o 30 rokov neskôr. Bral som to ako rozšírenie spektra žánrov. Dnes som v stave, že prevažná väčšina metalových CD v mojej zbierke ma necháva chladným a v krátkom čase ich vyradím. Akurát premýšľam akou formou. A možno si nechám čierny album Metallica. No dobre, pár CD Nightwish a Within Temptation nechám :-)
Možno som podobne ako ty, akurát posunutý v čase.
Keeper of the Seven Keys som párkrát počul z nahratej MC kazety a ani netúžim si to zopakovať, proste tento druh hudby ma prestal zaujímať.
Ale ďakujem za diskusiu.

EasyRocker @ 12.08.2019 12:04:37
PaloM: a doufám, že neprovedeš prodej Death;-) !

john l @ 12.08.2019 12:05:54
Terko spídek není pro holky. Ten poslouchají jen mlaďoši a převážně mužského pokolení. Dokážu pochopit tvůj přístup v odmítání této rychlé hudební větve, ale šmahem odsoudit desky, které formovali metalové hnutí během osmdesátých let jsi tak tvrdě nemusela.

PaloM @ 13.08.2019 07:00:08
EasyRocker, Death som rád počúval pre ich technicky bravúrnu hru. Nemám na CD, len v elektronickom formáte.

horyna @ 13.08.2019 11:42:16
Díky všem za vaše komentáře a pochvalné ódy. O srdcovkách se vždy píše snadněji a s pořádnou dávkou zaujetí.

Co se týče sporu Keeper kontra Chameleon - nesrovnával bych. Chameleon jak kdyby nahrála jiná (hráčsky určitě vyspělejší) kapela.

lenzi @ 20.08.2019 13:34:45
JJ, Helloween, u mna Keeper I a II ostanu nostalgicky najlepsie veci (dalsie uz ani nepoznam). :-)
Prave minuly rok som si na nich spomenul aj vybornym koncertom v Blave, na ktorom boli aj Kiske aj Hansen, a na ktory som zobral aj dceru, ktoru som, myslim, uz celkom uspesne, zasvatil do rockovej muziky. -)

Nebýt Kaie, asi bych ani neposlouchal Helloween, nebyla by Gamma Ray, Stratovarius by zněli jako Iron Maiden nebo Accept, Valhala od Blind Guardian by nebyla Valhalou která burcuje kotle a já bych teď psal o něčem jiném a nebo dělal něco úplně jiného. Dle mého názoru je to největší "palice" na evropské heavymetalové scéně a to co vychrlil během 15 let (od prvních tónů Helloween až po Powerplant s Gamma Ray), z toho by mohla těžit, a taky že těží většina heavy kapel.
Bohužel když propukala mánie kolem Keeperů, poslouchal jsem ještě zpívánky, ale kdykoliv potkám někoho v hospodě a vidím jak háže do jukeboxu A Tale That Wasn't Right ne I Want Out, tak mu je většinou kolem 40 a dám si s ním pivo a vyprávění těchto týpků se většinou shoduje (byl jsem na vojně a furt jsme to jeli na pásce, s kazeťákem na rameni po ulici, na intru mi to pustil kámoš a já to již nevrátil...) a věru není se čemu divit. Oslovilo to nejen tuto generaci, ale i mou a tak i já si rád přihodím pak do jukeboxu mé oblíbené kousky. Tím je hlavně nářez Halloween, kterého upřednostňuji před mladším bratříčkem z dvojky, a to díky tomu že má zkrátka větší švih a tah na branku, s ničím se neprdí a je pořád co poslouchat (sóla, refrén, přechody, zlověstné zvuky a pekelnou rychlost). Píseň doplňuje povedený klip, i na ten se dodnes snaží navázat skupiny podobného ražení, ale jsou spíš směšné až trapné a nemají kouelně pohádkovou až hororovou atmosféru jako video z 87.
Před Halloween stojí čtyři svižnější skladby, jedna chytlavější než druhá (A Little Time a Future World-chytlavější písně se jim už snad ani nepodařilo složit po roce 88) a balada A Tale That Wasn't Right, u které jsem si nejednou poplakal v mých pubertálních letech. Ačkoliv uznávám Kaie jako hlavního mozka Helloween, Weikath se zde překonal a podle tohoto mustru jedou balady Stratovarius...jen si je poslechněte a dáte mi za pravdu.
Nebýt ale Kaie, nebyl by Weikath vyhecován k tomu, s čím se předvedl na dvojce a já bych ji teď nedával do přehrávače
reagovat

Apache @ 19.12.2010 19:52:59
Mě třeba v té době Keeper moc nebral - chválil jsem hlavně Walls of Jericho a tohle už mi nepřipadalo jako to pravé ořechové.
Ale I Want Out, Tale That Wasn't Right (nikdy jsem teda u žádné metalové balady nebrečel, na to už asi musí být povaha :-) nebo Rise and Fall (pro tu jsem měl vždycky velkou slabost) jsem bral jako pecky.
Ale radši už jsem tehdy hledal jiné koně spíš v USA a evropský metal mě přestával zajímat.
Až o mnoho let později jsem se rozhodl to brát s větším nadhledem a Helloween jsem si docela oblíbil jako celek. (Dodnes si myslím, že ta kapela se bez jistého nadhledu snad ani brát nedá. ;-) I některé jejich věci z 90. let se mi zamlouvají. Věcem po albu Better than Raw jsem už ale na chuť moc nepřišel.
Chápu fanoušky Helloween a podobných záležitostí, ale pokud jedou jen v tomhle stylu, tak mi připadají poněkud nezajímaví.

PaloM @ 20.12.2010 08:39:24
Helloween a Keeeper - u mňa môže byť, ale zriedka. V rámci ich tvorby 5 hviezd a v rámci metalu, čo počúvam tak na 3,5.

miguel7 @ 20.12.2010 15:05:09
Já si vážím prvních tří desek, Chameleon ještě beru jako slušnou rockovou desku a s Derrisem se mi zamlouvá snad jen Master of the Ring, jinak jsem spíše tíhnul ke Gamma Ray, kteří mají tvorbu mnohem vyrovnanější...a taky že se chystám až budu mít více času je sem vložit, teda pokud proti tomu nikdo nic nemá:) jejich prvních 7-8 desek si myslím že jsou hodně vyrovnané a stojí určitě za zmínku na progboardu (nebo spíš už rockboardu:)?

b.wolf @ 20.12.2010 15:15:33
to miguel: tak na GammaRay se těším; první placky Hell´s s Kaiem jsou super, s Derisem tak ještě Dark Ride, jinak ho nemusím.

Hansena na speve vystriedal Kiske, a rozdiel bolo cítiť hneď. Výšky ktoré Hansenovi občas robili problémy, tu zvláda Kiske výborne.

Trvdosť vystriedala melodičnosť a istá epičnosť.

Zvuk je výrazne iný ako na Walls, čo albumu miestami prospieva a miestami škodí. Každopádne, album bohatý na hity, a nesmrtelné skladby.

Svojím spôsobom však ide o výrazný nadpriemer v tomto žánri.
reagovat

Jaromiros @ 09.04.2010 23:14:16
Výstižně jsi to popsal, to album má opravdu duši :-)

Když donesl kamarád do hospody na kazetě Keeper of the Seven Keys (Part 1) a pustil ji ,spadla mi čelist ,takhle zahraný metal se mi líbil ,rychlý s melodickým zpěvem . Keeper se mi zalíbil po prvním poslechu a nejméně měsíc jsem ho po zapujčení nevyndal z kazetáku . Výborná deska . Pro mně jedna z nejlepších metalových desek co znám . Od začátku až do konce ,není co vytknout ,jedna skladba lepší než druhá . Moje nejoblíbenější je pomalá A Tale That Wasn't Right .
reagovat

Lothian @ 30.11.2009 15:24:43
První tři alba Helloween jsou to nejlepší,co v tom žánru kdy vyšlo. Ještě snad Avantasia dvojka.

Cossack @ 09.04.2010 23:55:02
Lothiane, souhlas. Jan ta Avantasia (a to jakákoliv) je (pro mě) „mimo mísu”...