Helloween - Chameleon (1993)
01. First Time (Weikath) – 5:30
02. When the Sinner (Kiske) – 6:54
03. I Don't Wanna Cry No More (Grapow) – 5:11
04. Crazy Cat (Grapow) – 3:29
05. Giants (Weikath) – 6:40
06. Windmill (Weikath) – 5:06
07. Revolution Now (Weikath) – 8:04
08. In The Night (Kiske) – 5:38
09. Music (Grapow) – 7:00
10. Step Out of Hell (Grapow) – 4:25
11. I Believe (Kiske) – 9:12
12. Longing (Kiske) – 4:15
Recorded: 1992
Released: June, 1993
Produced by Helloween and Tommy Hansen
Expanded edition bonus disc:
01. I Don't Care, You Don't Care (Weikath) – 4:01
02. Oriental Journey (Grapow) – 5:43
03. Cut in the Middle (Grosskopf) – 3:57
04. Introduction (Weikath) – 3:52
05. Get Me out of Here (Weikath) – 2:50
06. Red Socks & Smell of Trees (Helloween) – 10:48
07. Ain't Got Nothing Better (Grosskopf) – 4:41
08. Windmill (Demo Version) (Weikath) – 5:28
Obsazení:
Michael Kiske - vocals
Roland Grapow - guitars
Michael Weikath - guitars
Markus Grosskopf - bass
Ingo Schwichtenberg - drums
Zdravím všechny přátele dobré hudby. Můj čtvrtý recenzentský příběh bude směřovat do metalových sfér. Do oblasti, která se mě dotýká jen okrajově a na stránkách Progboardu se netěší takovému zájmu, jako kultivovanější hudební styly. Začala jsem zpěvákem, pokračovala kytaristou a do třetice přišel na řadu klasický art rockový dinosaurus. Chci zkusit zase něco jiného a jsem zvědava, jestli mám šanci touto kapelou někoho oslovit.
Nebudu tvrdit, že bych snad kdy nějak holdovala metalu. Ale v každém stylu se najdou dobré kapely i špatné, vůdci a pochlebníci. Němečtí Helloween kdysi patřili do první skupiny a na konci osmdesátých let bylo slyšet jejich muziku z každého pokojíku napříč celou Evropou. Vyhnout se jejich hudbě bylo nemožné. Kapelu proslavila dvojice "Keeperů", s jejichž pomocí vymysleli fandové novou škatuli, speed metal. Speed znamená rychlý - to ví každý, ale kdo se o tuto scénu nikdy nezajímal nemůže tušit, kolik podobných uskupení se především v Německu na přelomu 80. a 90. let vyrojilo. Tisíce pilných včelek se snášelo k matce Helloween, jedna k nerozeznání od druhé.
Nemít jejich nosiče doma, nikdy bych podobnou hudbu neposlouchala. Některé ze starších desek se dají využít k oddechu nebo jako kulisa k práci. Jedna jediná se od těch ostatních dost liší. Je to deska Chameleon. Ta podle dobových zpráv kapele zlomila vaz, prý. To museli být všichni fanoušci buďto totálně hluší, natvrdlí, nebo zatvrzele stylově neústupní. Chameleon je totiž úžasná hard rocková práce.
Začátek desky je jenom fádní speed metal, skladba First Time zní dost nudně. Pak přijde When the Sinner, kterou řídí dechové nástroje a fríčkový Kiskeho pohled. Ještě povedenější je Grapovova I Dont Wanna Cry No More. Klasické španělky si vás omotají jako vata špejli. Po bláznivé žesťovce Crazy Cat je tu první vrchol, výpravná Giants. Následuje krásná balada Windmill a pak další perla, vzdušna Kiskeho džezovka In The Night. Ten jako skladatel na albu přímo akceleruje a zbytek svých kolegů předbíhá o světelné roky. Roland Grapov byl v té době taky třída, z jeho pera je muzikálová stálice Music a především nejchytlavější píseň na albu, Step Out of Hell.
Skladbu za skladbou se deska pne pod tíhou kreativity, která v té době líbala kluky z Helloween na obou tvářích současně. I Believe vymyslel opět Kiske, obsahuje nejcharismatičtější kytarový riff jaký si jen umíte představit, je těžká až běda, nervní a taky nakažlivá, prostě pecka. Nejoblíbenější song mám schovaný na úplném konci. Je to akustická píseň Longing, z pera koho jiného než Michaela Kiskeho. Určitě všichni znáte citronový lis, takzvaný vymačkávač ovoce, a taky víte, jak funguje. Tak přesně v takovém lisu se cítím při této písni. Její vnitřní náboj ze mě, za asistence smyčcového a klavírního doprovodu, pokaždé vypresuje všechny emoce. Píseň Longing je tudíž nejlepším německým songem, jaký znám, jaký kdy z této hudebně průměrné země vykvetl. Žádní Scorpions, Accept, Eloy, Amon Dull nebo Puhdys nesložili emočně elektrizující píseň.
Pětku nedávám z předpojaté nostalgie, nebo na truc rozlobeným fandům Yes, kteří včera schytali kopanec do zadku, když lezli po žebříku nahoru. Pětku dávám za schopnost nebát se a alespoň jednou v životě přijít s něčím nečekaným, s něčím netypickým, co ocení až další generace. Ta moje.
reagovat
jirka 7200 @ 13.05.2018 09:12:43
Na hudbě je fajn to, že se k ní lze vrátit třeba za 20 let a ohodnotit ji znovu bez kontextu doby, ve které vznikla. Potom si najednou posluchač může pro sebe objevit nahrávky, které by dříve ani nevložil do přehrávače.
Helloween jsem nikdy neposlouchal, snad jejich debut, který tehdy ohromil svou rychlostí - něco ve stylu Iron Maiden na steroidech. :-)
Nicméně chápu, že v roce 1993 bylo težké přijít s deskou, která by zaujala - to nebyla doba přející speed metalu a podobným stylům.
Touto deskou se Helloween nasměrovali někam do sousedství Queensryche, na wikipedii jsou zařazeni jako progresivní rock :-) Při dnešním poslechu musím připustit, že některé songy jsou povedené, ale v podobném ranku vzniklo mnohem lepších nahrávek.
steve @ 13.05.2018 09:40:03
Helloween to byl hit jak hrom. Spousta kluků se jim se svými kapelami chtělo přiblížit. Najednou chtěl každý hrát rychle. Obálky z Keeprů vyseli na zdech intrů, nápisy Helloween byly načmárány v podchodech, na zdech domů a na riflových bundách nesměli chybět jejich nášivky.
Tuhle desku jsme nenáviděli, tak jako tenkrát všichni. Nikdo nechápal, jak mohli takto uhnout. A hlavně proč? Uplynulo pár let a každý se najednou k Chameleon vracel. Už to nebyla ta proklínaná deska. Najednou se obracelo.
Terko: metal se tu sice moc nenosí, ale to neznamená, že nemůžeš přiložit podobnou recenzi. Navíc tahle hudba o metalu ani není. Napsala jsi to moc pěkně. Díky za ty dary a držím pěsti do další práce. Co by to tak mohlo být?
Pegas @ 13.05.2018 10:22:55
Metal je tu mnohými oblíbený a fanoušci Yes žádný kopanec neschytali, to jen tak na okraj. Mě tahle deska zaujala už v devadesátých letech na střední škole. To jsem se k ní dostal od spolužáků, kteří Helloween poslouchali, ale ještě předtím jsem od nich měl nahrané i ty první desky. Chápu, že fanoušky speedmetalu Chameleon nenadchnul, ale odklon od zajetého stylu je asi jediný zápor této desky (no možná ještě občas trochu šišlavý Kiskeho zpěv, vždycky mi tak připadal, nebo je to přízvuk?). Vlastně ještě něco, mám s touhle nahrávkou spojený ne moc čistý zvuk, ale většinou jsem ji slyšel z kazety a z CD snad nikdy, tak to nechci hodnotit jako zápor.
PaloM @ 13.05.2018 10:33:11
Helloween ma generačne nezasiahli, Keeper of the seven keys a Ealls of Jericho som mal na MC kazetách len vďaka pobočke C D požičovne pána Merhauta.
Pre mňa to bol speed metal, ktorý ako rozšírenie obzoru prišiel a zakrátko odišiel a necítim potrebu sa k tomu vracať.
Mám len pripomienku k Tvojmu poslednému odstavcu. Síce som si povedal, že nebudem komentovať rôzne divné prejavy. No proste, reči o nakopaní do zadku mi nesedia s očakávaným kultúrnejším prejavom od ženy. Navyše, o žiadne kopance tu nešlo.
PaloM @ 13.05.2018 10:37:15
Oprava preklepu: Walls of Jericho
terka @ 13.05.2018 10:53:57
Kopanec do zadku byl ekvivalent k reakcím Johna a Pala a taky opačnému postoji většiny ostatních. O víc nešlo. Rozhodně ne o nabourání štábní kultury těchto stránek. Pokorná omluva pro ty, kterých se to dotklo.
PaloM @ 13.05.2018 11:07:29
Terka, mňa sa tvoje nižšie hodnotenie Ladder vôbec nedotklo. Skôr som vzhľadom na obsah recenzie čakal, že dáš 2 hviezdy. Proste som staršej generácie a očakávam od ženy iné výrazivo. Hoci v mestskej doprave sú vulgárne výrazy denne počuť od tínejdžrov bez rozdielu pohlavia.
Takže, nevadí výška hodnotenia albumov, vadí slovník. Ani ja nie som anjel, sebakriticky si priznám.
Terka, píš ďalej názory na hudbu, toto nech ťa neodradí.
terka @ 13.05.2018 11:37:38
Paľo je v pořádku, že jsi se ozval a nasměroval mě do mantinelů, které bych neměla překračovat. Ruku na srdce, každému z nás občas ujedou nervy a přestřelí. Ani já si neberu servítky, když mě někdo pořádně naštve.
PaloM @ 13.05.2018 11:49:52
Ďakujem za pochopenie, máš slobodnú vôľu a už to nemusíme riešiť.
Hlavne píš ďalej o muzike, nájdeš tu spriaznených fanúšikov.
Chameleona si určite nájdem na nete a vypočujem.
horyna @ 14.05.2018 11:19:40
Na Helloween jsem vyrůstal a spoustu desek znám nazpaměť. Dnes už je téměř neposlouchám a 90% jsem prodal. Vždyť je to metal :-)
K Chameleon jsem nikdy žádný odpor nepociťoval, asi proto, že jsem se k speedové větvi neřadil. Ta kapela je dlouhou dobu v totálním kreativním úpadku a jenom mele stokrát opotřebované. Teď zrovna vydělává znovuangažováním Hansena s Kisekem na tour.
Přelom 80a 90 let jim ale přál, ty desky mají slušnou potenci a přišli s něčím novým. Díky za připomínku.
Mirek Kostlivý @ 14.05.2018 17:12:26
Halloween (Scorpions, Accept, Puhdys) jsou možná průměrní v rámci světové metalové scény, ale určitě bych do tohoto průměru nedával Eloy ani Amon Düül. První bych zařadil ve světovém hardrocku nebo progresivním rocku do nadprůměru. Amon Düül jsou možná průměrní v rámci tzv. německého krautrocku (nedosahují kvality Can, Faust, Tangerine Dream, Klaus Schulze, Kraftwerk apod.), ale pro svoji originalitu se porovnávat ze světovými kapelami moc nedají.
Ono jich tak originálních v té době (na přelomu 60. a 70. let) moc ve světě nebylo. Napadají mě tak Zappa, Beefheart, začínající Pink Floyd. I když porovnávat je z první vlnou progresivních německých kapel je trochu ošemetné. Ale základy elektronické hudby (zvláště Kraftwerk) určitě položily.
oř @ 15.05.2018 04:54:38
Německo bych jako hudebně průměrnou oblast neoznačoval. Řada lidí k ní, z různých důvodů chová averzi. Několik významných kapel tam určitě najdeme, Eloy nevyjímaje.
dan @ 15.05.2018 05:54:46
Od Němců nikdy nic dobrého nevzešlo.
PaloM @ 15.05.2018 06:19:40
:-))
V hudbe rozhodne áno, od stredoveku (Hildegard von Bingen) - po súčasnosť.
northman @ 15.05.2018 06:22:02
Tak černě bych to neviděl, vážná hudba (Beethoven, Bach, Stockhausen), rocková hudba (Faust, Can, Guru Guru, Einsturzende Neubauten).
jirka 7200 @ 15.05.2018 06:35:51
Německo je v rockové hudbě velmoc - má tam obrovskou základnu. Jsou to ovšem subžánry, které jsou většinou mimo okruh Progboardu - kraut rock, elektronika, industriál, punk rock a všechny odnože metalu.
PaloM @ 15.05.2018 06:42:27
Ako píše Jirka, vnímam to podobne. No proste niekto má voči nemčine averziu. Rešpektujem, je to >> odkaz :-)))
Petr_70 @ 15.05.2018 06:52:02
To je pravda. Když tu Jirka před časem recenzoval alba Puhdys, vyvolalo to u některých obrovskou vlnu nevole.
Já jsem to naopak přivítal. Nejen proto, že jsem na jejich deskách vyrůstal..
dan @ 15.05.2018 07:27:24
Na vážnou hudbu jsem zapomněl. Politicky je to tristní.
V roce 1993 jsem tohle album, jako většina tehdejších skalních fanoušků, naprosto odmítl. Po necelých dvaceti letech musím napsat, že dodnes chápu proč. Chtěli jsme tenkrát od Helloween slyšet něco jiného. Neznamená to ovšem, že album je špatné, naopak - je výborné. Bohužel poslední v této sestavě a dnes lituji, že jsme tenkrát nepochopili. Jedná se spíše než o heavy metal o hard rock či spíše AOR, ale znovu opakuji výborný. Za naprostý vrchol dnes považuji skladby I Believe a Longing, které jsou obě z pera Michaela Kiskeho. Parádní a jsou i Giants, First Time a Step Out Of Hell - což jsou asi jediní přestavitelé původního stylu kapely. No vlastně jsou dobré všechny - jen Crazy Cat a Windmill mi nikdy nijak zvlášť nepřirostli k srdci. No zvuk je asi tak o 100% lepší než na Pink Bubbles Go Ape. Co napsat nakonec? K tomuto albu je potřeba dospět - trvalo mi to 20 let :)
reagovat
alienshore @ 12.01.2013 18:25:09
Chameleon je náhodou výborný album ... , je to asi jediný album od nich, ktorý by som si možno aj kúpil v originály a práve preto lebo je iný .... , dlhšie skladby ako Revolution Now, Music či I Believe sú perfektné , vďaka za pripomenutie hneď som si nejaké skladby už aj pustil :-) ....
b.wolf @ 12.01.2013 19:27:21
Vidím to stejně jako recenzent; když jsem Chameleona viděl a hlavně slyšel poprvé, nechápal jsem. Dodnes mám raději Pink bubbles, ale tohle si taky občas pustím. Jediné, co přeskakuju, je hrůza Crazy Cat...
V roce 1993 vychází nejrozporuplnější deska Helloween Chameleon . Kapele se nepodařilo dostát standart předchozích desek . Lze jej považovat za pokus sbírat úspěchy v širší hudební cestě . Album je blíž progresivnímu rocku s některými pop prvky . Této desce jsem se vyhýbal velkým obloukem , až když vyšla remastrovaná Expanded edition ,doplnil jsem ji do své sbírky . Pro mně jako neortodoxního metalistu nepředstavuje tak veliké zklamání , spíše překvapení, že se to s dávkou tolerance dá poslouchat a rozhodně to není propadák . Neúspěch stál M.Kiske a Ingo Swichtenberg místo v kapele a další deska návrat do power metalových vod .
Chameleon není rozhodně špatná deska jak mnoho fanošků Helloween tvrdí . Dávám za tři hvězdičky , v mých uších je to dobrá deska .
reagovat
miguel7 @ 28.01.2011 18:33:20
Až budu mít více času, vyjádřím se šířeji i k této desce, ale budu přidávat asi minimálně jednu hvězdu, to už vím předem:) sice odklon, ale jsou chvíle kdy se jí nemohu nabažit:)
- hodnoceno 1x
- hodnoceno 2x
- hodnoceno 2x
- hodnoceno 1x
- hodnoceno 0x