Bond, Graham - Mighty Grahame Bond (1969)

Ostrovní elektrické blues se na přelomu 60. a 70. let těšilo v euroamerickém okruhu vcelku slušné popularitě, přičemž nahrávky z té doby nastartovaly nejednomu hudebnímu dělníkovi plodnou (občas i dodnes trvající) kariéru. Ne tak Grahamu Bondovi. I když měl ze stylotvorných Graham Bond Organization dobře našlápnuto, jeho dvě sólové desky, nahrávané při Bondově pobytu v USA, vcelku (a asi i po právu) zapadly. Doba přála kapelám s tvůrčím přístupem a skladatelským potenciálem, samostatně stojící hammondkový solitér se ve dravé bluesové konkurenci ztratil jako kapka v moři.

Přitom sestava, kterou si Bond pozval do studia pro natočení svého druhého sólového alba, nazvaného Mighty Grahame Bond, rozhodně měla potenciál. Kytarista Harvey Mandel stál sice teprve na začátku své interesantní kariéry, rytmická sekce Harvey Brooks/Eddie Hoh už ale měla za sebou pár slušných zářezů. Sám Bond zůstal tentokrát při nahrávání věren klávesovým nástrojům, těch několik málo saxofonových partů obstaral studiový muzikant Frank Mayes.

Pokud nemáte rádi ten typický valivý zvuk hammondových varhan, tahle deska nebude nic pro vás. Bond se (coby autor všech nahraných skladeb) nijak neomezoval a svou tvorbu tentokrát postavil hlavně na nich. Asi jedinou výjimkou je mellotronový slaďáček Walk Into Me - výborná skladba s procítěným šéfovým zpěvem. Za zmínku určitě stojí i otvírák Water, Water s výraznou basovou linkou a klasicistně laděný kousek Baroque. A vlastně ani takové Pictures in the Fire nezní špatně - jen varhany, zpěv a dusivá atmosféra. Mandelova kytara dostala asi nejvíc prostoru v klasicky znějícím blues Magic Mojo, ale ani tady není pro Bondův varhanní buldozer důstojným soupeřem. Mistr si asi pohlídal, aby byl na desce hlavní atrakcí jen on sám.

Suma sumárum tu máme na hammondkách postavené album, které díru do světa neudělalo v době svého vydání a neudělá ji ani dnes. Pokud vás klávesové blues se špetkou soulového koření přitahuje, třeba vás tenhle Bond chytne. Pro ostatní asi doporučuju nastražit uši spíš u dvou desek Graham Bond Organization - to nejzásadnější z mistrovy dílny se odehrává právě tam.
reagovat