Rolling Stones, The - Aftermath [US] (1966)

Definitivní završení přerodu z rhythm'n'bluesových učedníků ve svébytnou rockovou mašinu, která naopak ovlivnila stovky dalších. Poprvé nevidíme v kreditech jiná jména než Mick Jagger a Keith Richards, ale stále nám rozdíly v britském a americkém vydání poněkud ztěžují orientaci. Zaměříme-li se na dnes dostupnější americkou verzi, dostaneme sice o tři položky kratší tracklist, ale zase nepřijdeme o jeden z největších hitů kapely Paint It Black, který album otevírá. A už ten je neklamným důkazem, že Rolling Stones opravdu dospěli. Skvělé využití sitáru a naznačené indické melodiky potvrzuje, že kapela se pohybuje souhlasně s dobovým trendem směrem k větší aranžérské zdobnosti a používání nerockových nástrojů, kterých se na desce chápe především Brian Jones.

Appalačský dulcimer výrazně poznamenal zvuk dalšího obrovského hitu Lady Jane a skladby I Am Waiting, marimba dodává písni Under My Thumb nečekaně moderní groove. K tomu připočtěme piano, varhany, saxofon nebo harmoniku a dostáváme opravdu pestrou zvukovou škálu, která je ale využívaná účelně a nepřekrývá silné rhythm'n'bluesové kořeny. Ty se nejvíc obnaží v Doncha Bother Me, zatímco High and Dry zahajuje tradici countryových odboček, které pak zdobily většinu stounovských alb. Ale i méně nápadné songy jako Stupid Girl, Think nebo Flight 505 jsou výborně zvládnuté, dotažené a stylově jasně vyprofilované. Snad jen závěrečné jamování v Going Home vyznívá poněkud vynuceně.

Album skvěle vyvažuje syrovost bluesových kořenů a aranžérské experimentování. Jaggerův zpěv se neustále zlepšuje, Richardsovy charakteristické vyhrávky už mají pevné místo ve zvukovém erbu kapely, vklad Briana Jonese je díky instrumentální všestrannosti rovněž nezastupitelný a rytmika Watts-Wyman s barbarskou elegancí neochvějně drží kurz. Po třech letech průkopnického ohledávání terénu našli Rolling Stones svou pravou tvář právě včas, aby se v rockovém šílenství druhé poloviny 60. let neztratili a naopak se stali jeho vůdčím fenoménem.


Recenze již zveřejněna na xplaylist.cz
reagovat

tykeww @ 22.04.2014 12:50:10
Aftermath je skvělé album (mám ho dokonce radši než třeba Sticky Fingers), jen nechápu, jak mohli z americké verze vypustit tak skvělou píseň, jakou je Out Of Time. Navíc obal nesahá anglické verzi ani po kolena... Ale díky za recenzi.

Akana @ 22.04.2014 14:40:43
Ono nemá moc smysl hořekovat, že na UK verzi není to a na US zase ono, skoro vždycky něco podstatného chybí. Tahle tehdejší vydyvatelská strategie akorát tak mate a sběratelům způsobuje bezesné noci. Jinak u mě zůstává pozice Sticky Fingers (plus Exile...) jako nejoblíbenější stounovské desky neotřesená.

PaloM @ 24.04.2014 12:05:01
Aftermath je môj najobľúbenejší radový album Rolling Stones. Poznám UK verziu so 14 skladbami.

Akana, som Ti vďačný za všetky recenzie, čo tu dávaš.
Neozval som sa doteraz, nestíham reagovať.
Dúfam, že vydržíš pokračovať. Nech sa ti darí.

Filozof @ 25.04.2014 08:31:43
Přiznám se, že mne taky štve ta US/UK politika. Kupoval jsem sérii MiniLP Replika řadovek a pořád musím koukat, zda koupit tu či tu verzi. Nad podrobným rozpisem skladeb a kombinováním, kterou řadu kupovat jsem strávil Asi 30 hodin. Hodně toho zachraňuje 3CD Singlů, které doplňuje chybějící skladby.

Akana @ 25.04.2014 09:14:42
PaloM: Díky, přidávat budu dál, i když stále jenom na desky staršího data. Recenze na aktuálnější alba nechávám jen na xplaylist.cz, což je přeci jen moje alma mater, případně na svém blogu.

PaloM @ 25.04.2014 09:51:18
Môžeš prosím ťa dať link na tvoj blog?
Recenzie na staré albumy ma zaujímajú.

Akana @ 25.04.2014 13:49:50
Samozřejmě moc rád. Právě jsem ho dopsal do svého profilu: >> odkaz

jiří schwarz @ 21.10.2024 01:40:43
Na US verzi je méně písniček. Co je super, že končí Going Home, což je jistě vrchol, s nebývalou stopáží (na britské verzi LP jí končí strana 1). Deska s kvalitativně nevyrovnaným tracklistem, ale těch "výplní" je tu méně, než na UK verzi.