Livin' Blues - Live'75 (1975)

23.06.2013 Petr Gerneš | #

Tak tuhle desku jsem objevil o Vánocích 2011 v naší sbírce starých vinylů. Byl jsem nadšen, nebot´ jsem předtím o Livin´ Blues slyšel mnohá slova chvály, a tak jsem zatoužil seznámit se s tímto zajímavým hudebním fenoménem.
Nuže, nyní, na počátku horkého léta 2013, po tisícstém poslechu tohoto skvělého živáku musím uznat, že tohle seznámení bylo výborný nápad, a možná nejlepší dárek k oněm Vánocům, který jsem si sám nadělil. Tato kapela, soudě především podle této desky, patří ke klenotům světového hard-rocku, a je podle mne tudíž srovnatelná i s takovými veličinami jako Deep Purple nebo Black Sabbath.


Album otvírá výtečná vypalovačka BLACK SPIDER WOMAN, jíž kraluje Frederikszův farlowovský vokál, podpořený Obergovou kytarou, která mistrovsky čaruje se silným hlavním motivem, a jež v půli skladby přejde do perfektně vygradovaného sóla, které patří k těm nejlepším, co jsem v tvrdém rocku slyšel. Rytmika nezaostává, naopak perfektně doplňuje zbylé dva členy a tvoří skvělou kulisu pro jejich oslňující exhibice.


V I´M A RAMBLER kapela zapluje do poněkud jiných vod. Zahraje nám perfektní bílé blues, plné tryskajících emocí, které se podle mne dá srovnávat se starými mayallovkami. Především Obergova kytara toto srovnání může evokovat, nebot´ tento pozapomenutý holandský mistr se zde vybičuje k výkonu vskutku až claptonovskému.


A u blues ještě chvíli zůstaneme. Frederiksz okamžitě po skončení RAMBLERA uvede svojí perfektní angličtinou klasickou dixonovku HOOCHIE COOCHIE MAN, proslavenou především mistrovským podáním Muddyho Waterse. O kvalitách této skladby již dnes není možné pochybovat, a pokud se tohoto fláku chopí Livin´ Blues, úspěch je zaručen. Blues, co dupe jako slon, dorazí do vašeho obýváku a převrátí ho vzhůru nohama.


Pak tu máme druhou stranu desky, opět začínající svižnou vodvazovkou, sice ne tak dobrou jako BLACK SPIDER WOMAN, ale rozhodně ne špatnou. CRAZY JOE je podle mne příjemná vyřvávačka, která měla určitě na velkých pódiích, kde Livin´ Blues vystupovali, své veliké kouzlo, které je na desce ještě vcelku silně cítit.


A poté tu máme I WONDER, jemnou, jakoby soulovou baladu, jeden z nejsilnějších počinů vůbec. Pokud je pravda tvrzení, že výborná hard-rocková kapela se pozná podle toho, jak zvládne ploužák, tak již nevím, jak jakým pozitivním přídavným jménem Livin´ Blues poctím.


V L.B. BOOGIE Frederiksz perfektně využívá své charisma a zapojuje do hudebního procesu i publikum. Daří se mu to na výbornou, z gramofonu zní výtečně sladěná, tisícihlavá kapela, která spolu vytváří vskutku nadčasový celek.


A tato velesestava toto album i uzavírá. Skoro na konci platně Oberg rozpálí další klasiku, BONEY MORONEY, ve které ,,základní kvarteto" využívá veškerý svůj potenciál, a vytváří coververzi, která se originálu kvalitativně více než vyrovná.

A tímto příjemným rozloučením toto velké hudební dobrodružství končí, a já mohu jen konstatovat, že jsem nucen dát zas těch pět bodů.

reagovat

hejkal @ 23.06.2013 09:04:07
Dobrá platňa, len čo je pravda. Mal ju môj otec i krstný otec ju ešte má, ale osobne ma potešilo CD s bonusmi, ktoré ukázalo, že aj ďalšie skladby koncerty Livin' Blues obohacovali.

Petr Gerneš @ 23.06.2013 09:37:14
Dík za reakci, hejkale. Jo, a kdes to cédéčko vzal?

hejkal @ 23.06.2013 09:52:25
Normálne som ho kúpil v obchode.

Petr Gerneš @ 23.06.2013 09:54:33
Asi ne v Brně, že? V Bontonlandu ani v Indies jsem nic takovýho nenašel, a dál se většinou nedostanu.

hejkal @ 23.06.2013 09:57:07
Nie, v Bratislave. Skúšal si internet?

b.wolf @ 23.06.2013 10:12:05
Snad nejlepší živák, co mám ještě na vinylu. Měl jsem i další nahrávky, ale tahle je od Livin' Blues nejlepší. 5/5

Petr Gerneš @ 23.06.2013 16:35:18
Fajn, našetřim si a mrknu se.

16.12.2009 hejkal | #

Neviem, či to bolo tým Poľskom, ale práve album Live sa už v čase môjho útleho detstva poflakoval aj v okolí mojej rodiny a jej známych a mal status legendy. Toto bol prvý môj stret s Livin’ Blues a podľa neho meriam všetky ďalšie dosky. A to je veru nevďačná pozícia, pretože ide o neskutočný živák. Samozrejme, ako prvé CD legendy som si kúpil toto.

Už od bicích virblových orgií je zrejmé, že nové zloženie zostavy je inštrumentálne inde, než ich predchodcovia. Black spider woman je dielo génia, má všetko, esenciu hard rockovej výbušnosti, Gillanovský spev a motív z dielne, ktorá znesie zrovnanie s Michelangelom. Že ide aj o blues dokážu muzikanti hneď nasledujúcou I’m a rambler, škoda plytvať superlatívmi. Čo je na tomto albume úplne bombové, je spojenie tradície a klasického hard rocku. Hoochie coochie man je azda najznámejší bluesový štandard. To, čo z neho urobili tu, je však vražedná hard rocková jazda, je to neopísateľné a treba si to jedine vypočuť. A ani ďalej nepoľavia ani o piaď, naopak, pridajú na rýchlosti a vypália Crazy Joe. Oddych pre poslucháčov predstavuje rocková balada I wonder, krása. L.B. boogie naživo v podaní majstrov svojho remesla, to je o dve triedy väčšia nádielka, než „iba“ dobrá štúdiová nahrávka. Po chvíľke davového vzrušenia dôjde aj na typickú roztlieskavačku Boney Marony, spevák pracuje s davom, skupina pracuje so spevákom a výsledok je neuveriteľné živý a presvedčivý.

Pseudonym Records odviedla dobrú prácu, keď pridala na CD niekoľko bonusov, z ktorých štyri živé skladby sú hádam ešte lepšie, než tie, ktoré sa dostali na album. Či už je to vražedná verzia Rock & roll hoochie coo, nádherná balada I’m coming home, rýchlopalná See my baby drive a ešte nádhernejšia balada Back stage (toto je najlepší dochovaný záznam, aký som kedy počul, nikde neznie lepšie!) . Singel, ktorý predchádzal albumu je z kategórie ťažko stráviteľných, ide o presvedčivo zahranú dvojicu funky popových skladieb, ktoré mi ku šťastiu nechýbajú.

Hard rocková skupina hrá blues. Naživo. A ako! Najlepší album Livin’ Blues. Bol kultom môjho otca, krstného otca, bratrancovho otca a teraz je už aj mňa ako otca.

P.S. Medzi nami, myslím si, že v tomto zložení a období patrila Livin’ Blues k velikánom hard rocku k tradičným anglickým zoskupeniam typu Deep Purple, Led Zeppelin a pod.

reagovat

PaloM @ 17.12.2009 06:02:41
O skupine som donedávno vedel len to, že za mojich študentských čias mali LP "Blue breeze" (1976) v Poľskom kultúrnom stredisku na Námestí SNP (Bratislava). A veľmi sa teším hejkal, že si ich vytiahol. Mám pár nahrávok v PC a s chuťou si ich pustím. Vďaka za nevyčerpateľnú energiu a hudobné nápady, ktorými nás oblažuješ :-)

Zdeněk @ 17.12.2009 06:37:15
Jasně Palo, mám Blue Breezy doma na vinylu asi 30 let
jsem ji nehrál

Zdeněk @ 17.12.2009 06:38:08
Opravuji Blue Brezee

pito63 @ 17.12.2009 10:21:10
Túto LP som vlastnil a mal som ju, ako väčšina z nás, z Poľska. Na rozdiel od štúdiovky Blue Breeze si však na jej obsah už takmer vôbec nepamätám. Jediné, na čo si matne spomínam, je fakt, že to Poliaci vydali pod názvom Live. Alebo sa mýlim?

hejkal @ 17.12.2009 11:00:33
Neviem o tom síce veľa, ale mám pocit, že Livin' Blues sa v našich končinách dosť vníma ako hard rocková skupina, k čomu dopomohli práve poľské platne Live a Blue Breeze. Ak to posudzujem z prostredia, v ktorom som sa pohyboval a pohybujem, málokto pozná/uznáva/preferuje prvú a pôvodnú zostavu. K tomu, či aj tieto platne boli niekde k dostatiu, by asi vedeli povedať nejakí pamätníci z radov zberateľov. Ak však (a to aj dnes) medzi kmeťmi a ľuďmi v najlepšom veku spomeniem Livin' Blues, príde na Blue Breeze a Live...

Filozof @ 17.12.2009 12:18:08
Mohu s Tebou jen vřele nesouhlasit. :-) Asi školení v toleranci.:-)
Jinak jsem se k desce dostal naprosto stjeně jak Dushko. Máma donesla od známé dvě desky, že je dostali a vůbec se jim nelíbí. Jedna z nich byla právě polská Livin Blues - Live. A v podstatě tak jsem se dostal k blues a začala moje celoživotní láska a posledlost bluesovou muzikou...

hejkal @ 17.12.2009 12:30:34
Dedukujem, že nesúhlasíš so škatuľkou hard rock. :)

Filozof @ 17.12.2009 18:24:13
Více méně. Překvapuje mne, že to píše někdo, kdo jinak má k blues blízko a poslouchá ho...

hejkal @ 17.12.2009 19:12:20
Mňa to neprekvapuje. Stále trvám na tom, že sú to hard rockoví hráči, ktorí hrajú výborný blues. Beriem to tak, že koncertne ešte vychádzali z mena a staršieho repertoáru, ale postupne ho opustili a hrali to, čo im bolo blízke - Blue breeze je toho dôkazom.

Filozof @ 18.12.2009 11:52:21
Nemůžu si pomoci, ale podle mne si odporuješ.
Hráči mohou být hardrockoví. O tom se nepolemizuji.
Blue Breeze už není bluesová deska - o tom se také shodneme.
Ale co má za smysl tvrdit, že Live (75) není bluesová deska a zdůvodňovat to tím, že ji hrají hardrockoví hráči a že další deska není bluesová. To s tím přeci naprosto nesouvisí.
Elvis natočil hromadu desek countryových, hromadu rockenrollových, nějaké gospelové a pořád to byl tentýž Elvis. Deska je taková, jaká je na ní hudba, ne taková, jaká je další deska nebo jací ji hrají hudebníci.

bager @ 19.12.2010 07:03:30
tak tu už ťažko niečo dodať, tu bolo povedané - napísané všetko.

b.wolf @ 22.03.2012 14:16:51
Dneska jsem tu zahlédl recenzi P. Gratiase na Hell´s session od Livin´Blues. Pamatuju si ty asfalty z Polska hlavně proto, že fošna Live Livin´Blues z roku ´75 byla pro nás absolutním vrcholem live nahrávky. Dodnes ji mám doma, přestože zub času na ní řádně zahlodal a nedám na ni dopustit-parádní blues rocková jízda od prvního zářezu Black Spider Woman až po závěrečnou Boney Maroney; není co řešit...5/5

16.12.2009 Dushko | #

Hejkal môžem s Tebou iba súhlasiť. Toto LP som zohnal niekedy v polovici 80-tich rokov. Jeden známi ho chcel vyhodiť, lebo sa mu vraj nepáči táto muzika. Odvtedy je popri Jethro Tull, ktorý sú pre mňa ozaj jednička, jeden z mojich najoblúbenejších albumov. Snažím sa zohnať ďalšie LP-čka, ale je akosi sa mi nedarí. CD nie je taký problém.
reagovat