Status Quo - Picturesque Matchstickable Messages From The Status Quo (1968)

V tlustých a obsáhlých rockových encyklopediích najde každý zájemce množství příkladů nadějných (či už zavedených) kapel, které se dříve či později pokusily svou hudbou zavděčit o tolik širšímu publiku (a v návaznosti na to i své peněžence), že musely svým zaměřením zakormidlovat mnohem blíže ke střednímu proudu pop-music. Některé to zlikvidovalo, jiné se právě tím staly slavnými. Dějiny ale znají i několik případů, kdy se od začátku neúspěšná kapela prosadila právě radikálním odklonem od "komerce" k sofistikovanější tvorbě.

Za absolventy druhé zmíněné cesty lze s lehkým přimhouřením obou očí považovat i kapelu Status Quo. I když se totiž Rossi, Parfitt (dej mu Pán Bůh věčnou slávu) a spol. touhy po hitových singlech nikdy nevzdali, na deskách z 1. poloviny 70. let produkovali solidní boogie-rock. Debutové album s krkolomným názvem Picturesque Matchstickable Messages From The Status Quo, vydané v návaznosti na průlomový úspěch singlu Pictures Of Matchstick Men, je ale těžce popové.

Picturesque... jsou kolekcí převážně neautorských skladeb (členové kapely na desce dostali prostor jen pro čtyři originální písně). V podstatě všechno jsou to dobové kytarovky, které by v případě rozpadu kapely po právu zapadaly prachem dějin. Asi největší parádu kapela udělala s Rossiho "dvojčaty" Black Veils of Melancholy a Pictures of Matchstick Men - tyhle psychedelické singly (i přes výše řečené) zní i po letech docela autenticky a představují jakýsi "ksicht" této fáze kapely. Dál je to ale dost bída - možná ještě beegeesovka Spicks and Specks, rozjásaná Ice in the Sun a pop'n'roll Sheila vypadají jakž takž k světu, mimo to už ale album vyplňuje jenom spousta semipsychedelické vaty, která nejspíš půjde jedním uchem tam a druhým ven.

Kapele nějakou dobu trvalo učinit zjištění, že tímto směrem se jejich kariéra nemá příliš kam ubírat (spotřebovali na to ještě jedno další album). Picturesque... jsou tedy dokladem tohoto hledání vhodného způsobu sebevyjádření a jako takové si moc chvály nezaslouží. Dvě hvězdičky budou za párek hitů a kupu popového balastu tak akorát.
reagovat

lover-of-music @ 05.05.2017 21:47:52
Tohle album není žádný popový balast, ale solidní psychedelický pop-rock. Částečně je pravda, že album občas přepadne nějaká ta vatička, ale celkový dojem je u mě docela pozitivní. Samozřejmě, že mě, fanatika do starých Bee Gees, příjemně překvapila i Spicks And Specks. Každopádně větší polovina materiálu na albu má slušnou úroveň. Myslím, že si album 3 a půl hvězdy zaslouží. Hodně podobné je i následující Spare Parts, které mám taky docela rád. Ale pak už to byl jen nudný, pro mě nicneříkající boogie rock.

vmagistr @ 06.05.2017 08:27:48
Za kvalitní alba, jejichž obsah je možno nazvat (mimo jiné i) psychedelickým pop-rockem, považuju třeba Forever Changes od Love, Odessey and Oracle (Zombies), Walk Away Renée / Pretty Ballerina (The Left Banke), Ogdens' Nut Gone Flake (Small Faces), Sunshine Superman (Donovan) nebo třeba At Home (Shocking Blue). Všechna většinově (pokud ne zcela) autorská, s vynikajícími přístupnými melodiemi a atmosférou, ale zároveň s touhou vyjadřovat své hudební myšlenky neotřelou formou.

Nic z toho u Picturesque... nenacházím, je to prostě jen nepříliš povedený debut kapely, která byla (minimálně v této době) producenty orientována primárně na singlový trh a kvalitní autorské zázemí si teprve pomalu budovala.

lover-of-music @ 06.05.2017 09:44:52
vmagistr: Tak samozřejmě, že třeba Forever Changes od Love (z toho alba mám velký respekt) a nebo mistrovské Odessey And Oracle od Zombies jsou na mnohonásobně, ale opravdu mnohonásobně vyšší úrovni než Picturesque... Ale i ten, pro vás nepříliš povedený debut, si občas rád poslechnu. Ale co. Každý jsme jiní.