Status Quo - Spare Parts (1969)

Těžko říct, jak vlastně chápat název druhé studiovky britských Status Quo - jde o "náhradní díly" k nepovedenému debutu, nebo o "sebraný" tehdy aktuální repertoár? Nebo prostě vydavatel přilípnul na výlisek první sousloví, které ho napadlo? Je to takové zmatečné - podobně jako samotný hudební materiál, se kterým kapela tentokrát přišla.

Některé jistoty zůstaly od debutu vcelku neměnné - žánrově se pořád pohybujeme v rybníčku psychedelického pop/rocku a ambicí kapely (a vydavatelství) je i nadále nějaký ten hitový singlík (či singlíky - čím více, tím lépe). Autorsky se kapela daleko víc pochlapila a většinu desky zaplnila vlastním materiálem (bohužel pořád ještě kolísavé kvality).

Pokud Vám v uších ještě zvoní řezavý zvuk kytary z Rossiho dvou singlů na debutu, dočkáte se i tady - a možná více, než Vám bude milo. Novotou jsou naopak hojně užité dechy, které ve většině případů aranžím docela pomáhají. O ošmytcovaných plochách bych se snad ani zmiňovat nemusel, neb k takovým psychedelickým pokusům docela přirozeně patří, tady je nimi ale občas těžko k vydržení.

Z autorských věcí bych vyzdvihl melodickou popinu Antique Angelique, povedenou kvákadlovou baladu When I Awake a pozitivní kytarovku Nothing At All - shodou okolností všechny se skladatelským podílem basáka Lancastera. Převzaté věci asi nejlíp zastupuje táhnoucí se, ale vcelku příjemná You're Just What I Was Looking For Today. Zbytek věcí sice není vyloženě průšvih, ale na zadek by z nich padnul asi jen hodně zažraný nadšenec.

Peckovní jsou ovšem (minimálně na remasteru z roku 1998) bonusy. Rychlé rockové skladby The Price of Love a Do You Live in Fire zní líp než cokoli, co na prvních dvou deskách vyšlo. Kytary tu konečně mají zvuk a šťávu, v případě druhé jmenované (překvapivě opět od Lancastera) je tu i slušný melodický potenciál. Tady se evidentně blýská na lepší časy, plné džínového rocku a boogie. Asi i díky nim to u mě deska bude mít za tři hvězdičky, ten posun se mi zdá docela zřetelný.
reagovat