Cinderella - Long Cold Winter (1988)

Že nebyl jižanský rock jen mrtvým pojmem, dokázali na konci let osmdesátých v rozmezí nějaké pětiletky dvě nově vzniklé hudební formace. Tou druhou a pozdější, jež se momentálně věnovat nechci, je slavné sdružení bratrské dvojice Robinsonovců, jež se snad konečně po letech vnitřních rozbrojů dá brzo zase do kupy a nese název Black Crowes. Tou první a o půl dekádu starší je Philadelphká sebranka Cinderella.

Ta žala své největší úspěchy na konci let osmdesátých právě s recenzovaným druhým albem Long Cold Winter. Jedinou potíž, kterou může zaznamenat fanoušek čerstvě se seznamující s repertoárem této kapely je image muzikantů, v té době jasně ukazujících na glam rockové hnutí, svými výstředními obleky a natupírovanými vlasy. Ale to je tak jediná spojující linka, která popelku a glam nějakým způsobem naplňuje. Hudebně zde není po glamu, sleezi, nebo street rocku ani ň. Snad ještě na prvním, trochu nevyprofilovaném nosiči, ale od mega úspěšného záseku č. 2, přes geniální country počin Heartbreak Station, po vrcholný a zřejmě navždy poslední majstrštyk Still Climbing, se toto sdružení prezentuje šmrncovní a rozbujele energickou jižaninou. Jižaninou, která čerpá také z blues, country a samozřejmě hard rocku.

Na rozdíl od černých vran popelka vyznává dynamičtější a energičtější pojetí. Kytary jsou občas pěkně nabroušené, sóla rychlá a hitově funkční, riffy ostré, nadupané a neskutečně in (viď taková Bad Seamstress Blues/Fallin' Apart at the Seams, nebo Second Wind-největší nátěr alba, šlupka rovnou mezi vaše oči), ale když je potřeba pořádně přibrzdit a šlápnout na atmosférické kuří oko, najednou se vám před zraky otevřou melancholické rovinaté pláně amerického Texasu a do ucha vám k tomu hraje třeba Don't Know What You Got, nebo překrásná věc titulní.

Tom Keifer je génius, to on skládal vždy většinu materiálu, navíc dokáže velice efektivně ovládat svůj šestistrunný nástroj a ještě k tomu tím správným chraplákem zpívat. Viva Cinderella. Miluju tuhle kapelu.

reagovat

domy @ 19.01.2020 09:40:32
To mě vlastně nikdy nenapadlo, podívat se na Cinderellu tímhle úhlem pohledu. Vždycky jsme s kámošema říkali, že kdyby si ostříhali vlasy a nasadili kovbojský klobouky, tak by mohli tvrdit, že hrajou americké country. Ale mysleli jsme to spíš z legrace. Mám tuhle kapelku hodně hodně rád a mrzí mě, že její aktivní období bylo takhle krátké. V mojí hard n heavy sbírce a žebříčku mají nezasupitelnou a dost vyskokou pozici.

PaloM @ 19.01.2020 10:39:59
Nie sú to tí frajeri s naondulovanými vlasmi a vyfúkanou trvalou?
Nikdy ma nebavili, pre mňa je to mŕtvy žáner :-)
Uvrieskaná katastrofa... >> odkaz

dan @ 19.01.2020 11:41:52
Dokud budou kapely typu Lynyrd Skynyrd žít, jižanina nikdy nebude mrtvý žánr. PaloM vybrals nejkomerčnějšího zástupce tvorby Cinderelly, podle té nemůžeš dělat závěry. Kdybys bydlel v jižních státech USA, za tvá tvrzení by tě vypráskali.

PaloM @ 19.01.2020 12:24:48
dan, ďakujem za humorný komentár :-) Southern blues rock á la S.R. Vaughan mám rád, do Ameriky sa nechystám, tak snáď môj názor bez ujmy prežijem.

horyna @ 20.01.2020 07:03:24
Když jsem kdysi dávno, ještě než jsem Cinderella poslouchal, zhlédl klip k Gypsy Road utvrdil jsem se, že tuhle kapelu přes práh domů nikdy nepustím :-) I dnes hodnotím tuto píseň jako jasně nejslabší (a jedinou vlezlou) na desce. Typická hitovka pro rádia a MTV té doby. Nepřeskakuji ji, nechávám běžet a užívám si zbylých devět tracků. To je na štěstí o dost vyšší level.

domy @ 20.01.2020 15:10:36
To je docela zajímavá geneze. Troufám si tvrdit, že v našem tehdejším táboře fanoušku hard n heavy to bylo právě naopak. V tehdejší době jsme písničku mohli tak maximálně zaznamenat u někoho na VHS - což se také stalo. A právě Gypsy Road nás přivedlo k Cinderelle a pomohlo nám objevit i ony "nehitové" polohy kapely.

horyna @ 21.01.2020 06:32:37
Vždy mne na těchto stránkách příjemně překvapí, že i tady ještě existují lidé, jež nevyznávají jenom prog, jazz, či art. Bluesmanů, metlošů i hair rockerů je tu sic poskrovnu a s boomem jež zažívali tyto stránky před nějakými deseti lety se to nedá srovnat, ale i tak podobní lidé značně rozšiřují Progboard-ovské spektrum. Díky za ně - Domy a Dane děkuji vám za reakce.

PaloM @ 21.01.2020 11:48:28
Marek, drvivá väčšina počúva mnoho žánrov
a možno väčsina na fóre vyrastala s hard rockom alebo tí mladší s metalom. Posluchové preferencie sa vyvíjajú a nie u všetkých pretrváva nostalgia za hudbou mladosti...

Skupinu CINDERELLA hodně lidí vnímá jako jednu z mnoha hair metalových kapel ale já si myslím,že to platilo pouze pro její první desku Nights Songs.Na té druhé LONG COLD WINTER už byla skupina hudebně jinde.
Deska je bluesovější,zpěvák a téměř výhradní autor repertoáru skupiny Tom Keifer byl jak skladatelsky tak pěvecky na vrcholu,jeho hlas,ne nepodobný hlasu Briana Johnsona z AC-DC,ječí a skřípe ale v baladách ho dokáže usadit jak v "Dont Know What You Got" nebo v "Coming Home".
CINDERELLA ale nezapomněla,že je rocková kapela a takové "Gypsy Road","Second Wind","Fire and Ice" mají říz jak se patří.
Nesmím zapomenout na skvělou hitovku "The Last Mile" ale žádná skladba na desce není do počtu.Deska se v Americe dobře prodávala a skupinu "nominovala" v roce 1989 na festival do Moskvy které se účastnila většina tehdejších rockových hvězd.
V roce 1990 vyšla kapele deska HEARTBREAK STATION na které se vydala zase trochu jinam ale to je zase jiná historie.
reagovat

pito63 @ 21.08.2011 10:22:10
Cinderella pre mňa bola najväčšia bomba moskovského festivalu! Vtedy som ju počul a videl prvý raz, ale nezabudnem na to prekvapenie.
boffors, vďaka za "Long Cold Winter"!