Olympic - Kanagom (1985)

Olympic se vrátil zpět k tradiční písničkové formě desky. Když se to vezme kolem a kolem, bylo už na čase. Laboratoř už byla o poznání slabší než předchozí dvě alba, a tak je tento vývoj vlastně zákonitý.
Docela by mě zajímalo, jestli by dnes prošel název alba, totožný s názvem jakéhokoliv výrobku. Faktem je, že v době rozvinutého socialismu toto asi nikdo neřešil. A tak si mohl textař Pavel Vrba vymyslet pro titulní píseň postavičku holky, ke které jméno speciálního vodostálého lepidla Kanagom sedlo. Text je docela podařený a vtipný - včetně onoho známého loupání z prstů, které absolvoval každý z nás, kdo tohoto univerzálního výrobku někdy použil.
Pavel Vrba je autorem všech textů na albu, a tady platí jednoduchá poučka - kvalita jeho textů jde ruku v ruce s kvalitou Jandovy hudby. Některé obraty jsou jména takto renomovaného textaře téměř nedůstojné - vrcholem je v tomto směru Tůdle - nůdle, působící po povedené titulní písni jako nepěkná facka. Dojem nespraví ani zpěvný refrén. Ten by byl kdekoliv jinde slabotou, tady aspoň trochu pozvedá nudný strojový rytmus. Jen o pověstný fous je lepší Mínus a plus, snad že tu chybí ty syntezátorové zvuky.
Výraz „dej“ je zřejmě Vrbovým vynálezem jen pro účely tohoto alba. V životě jsem ho nikde jinde neslyšel. Osobně to vidím spíš jako zápor, píseň sama je jinak stejně hloupá jako předchozí dvě popisované.
Ale pojďme k tomu lepšímu. Tam pochopitelně řadím úvodní a titulní píseň Kanagom, jak už jsem naznačil. Album dalo světu i jeden nesmrtelný kus - Jako za mlada s jistým krédem a povedeným textem se jím stát prostě musela.
Povedené jsou i dvě balady Jen sám... a Žárlíš. Fakt, že je zavál čas, jim na kvalitě neubírá, jen ten obrat „ty s tím chmýřím na své šíji“ mi přijde trochu kostrbatý. Nejsem proti jisté dávce alegorie, ale co si mám představit pod tímhle?
Na albu najdeme i předlouhou pomalou skladbu Co je vůbec v nás, která byla nejvíce ze všeho vyvzdorovaným vítězstvím na Bratislavské lyře. Olympic stvořil rádoby velkolepou baladu s lehce mentorským textem, takže už jen za tu vytrvalou účast jednou vyhrát musel a stalo se to právě tentokrát. Otázkou je, zda píseň může ještě dnes oslovit, i tak se dá počítat k té zdařilejší části alba.
Prakticky všechno dobré (s výjimkou zmiňované pomalé Jen sám...) lze najít na singlech, a tak se logicky nabízí otázka, zda toto album je nutné mít. Vlastně ne. Najde se na něm ještě pár slušných písní - Zloděj a Tak se půlím jsou určitě solidní albové kousky, ale vzato historickým pohledem se bez nich obejdete. Pro fanouška je album povinností, dvě hvězdy pak logicky vyplývajícím hodnocením. Je to tak na dvě a půl, ale vzhledem k možnosti získat to nejlepší jinde zaokrouhluji dolů.
Jednou větou? Není to úplně nejhorší, ale Olympic má na víc.

reagovat