Hughes, Glenn - Building The Machine (2001)

Deska Building The Machine mi přijde, jako jedna z vůbec nejtěžších Hughesových nahrávek co se soustředěného poslechu týče a taktéž následného vnitřního vstřebávání, či příjmutí faktu, že především objevitelská činnost je plně nadsazena klasické rockové formuli (i když se tuto mistr snaží potlačovat velice často i v jiných svých dílech) a ono hledačství, jde ruku v ruce se silně novátorským přístupem i za cenu ztráty vydobených pozic, které nepřipravený posluchač, či mantinely limitovaný jedinec, zákonitě nemusí přijmout. Osobně tuto kolekci nehodlám pro objevování nepoznaných horizontů nijak přeceňovat, na druhou stranu, jí také nechci upírat status výjimečného hudebního zážitku, s kterým osobně (na některých místech) občas silně bojuji.

Především v prvních třech skladbách Can't Stop the Flood, Inside, i Out On Me- vidím ony nové horizonty otevírající se před Glennem, zvuk hodně současný, místy nepevné nervní rytmy, méně melodičnosti, rychlé zvraty i futuristický klávesový podkres, se starají o hledání nepoznaného a dokladují schopnost, rychle dílo zatratit, aniž by divák toužil projít dále.
Více se chytám až se čtvrtou I Just Want To Celebrate- funky rytmus, celková ztřeštěnost a silně nad věcí artikulající Glenn i zajímavé sbory, modelují v sobě jasný hit alba, tuto polohu si pánové náležitě užili a řádí zde jako mladičci.
Don't Let it Slip Away- uhání s vystrčenou techno basou i zvukově hodně originální kytarovou prací a rozhodně stojí za poslech.
Šestá Feels Like Home- zní přec více tradičně, španělky vyhrávají a lidštější charakter písně v sobě nese o poznání teplejší atmosféru.
Po párplovské High Ball Shooter- se současným zvukem a již jen Hughesovým vokálem, je tu temná
When You Fall- v níž sabbatovská tempa a 70-tkové klávesy útočí na nervní soustavu jedince dost neomaleně, naštěstí se už pomalu chystá velký finiš.
I Will Follow You- otevírá překrásná sólová kytarová pasáž posléze se opakující, jazzový nádech písni dodává jak klavír tón, tak volné bicí, i velice svojská tvář Glennova vokálu.
Vskutku interesantní klávesové zvuky v doprovodu basové figury a citlivým akustickým štětcem malující JJ Marsh tvoří originální Beyond the Numb- musím konstatovat, že s touto polohou nemám nejmenší problém, rock fusion první třídy.
Skutečný skvost stojí v závěru alba, píseň Big Sky- provází silné citové rozpoložení, značně velké osobní kouzlo zde přítomné patří jak zvučným kytarovým linkám a fenomenálnímu zpěvu, tak celkovému kompozičnímu talentu, pod nímž byl tento track zkonstruován.

Není to vůbec špatná věc, jen chce více píle a porozumnění, točil jsem ji s píšící recenzí několikrát po sobě a její kouzlo začínalo postupně účinkovat.
reagovat

EasyRocker @ 04.07.2016 06:21:55
Glenn je zkrátka persóna, i tohle album má lehké nohy, duši, mám ho moc rád. Nepatří u mě úplně na špičku v jeho tvorbě, tou je parádní Feel, ale za 4 je určitě...

horyna @ 04.07.2016 11:29:15
EasyRocker: tak u tebe také Feel na špici, mám do ukrutně rád, je jiné, silně omamné a okouzlující

EasyRocker @ 04.07.2016 12:07:31
horyna: u něj je to těžké, mám ho zkrátka jako hudebníka rád již od časů Trapeze a Deep Purple:) Takže žádné jeho album není u mě slabota. Feel, ale i The Way It Is... má těch skvělých alb více.

horyna @ 04.07.2016 12:43:33
EasyRocker: přesně, ze sólovek je to většina, v D.P bez diskuze, mám třeba strašně rád jím nazpívanou desku Face the Truth od J. Noruma, to je paráda, znáš??

EasyRocker @ 04.07.2016 12:48:16
horyna: ne, to se ke mě ještě nedostalo:)

horyna @ 04.07.2016 12:55:03
jak je to možmé? !!!!! okamžitá náprava nutná !!! :-) fakt dost dobrý hard rockový album co má švih a plno kvalitních melodií a Johnova kytara zdobí

horyna @ 26.07.2016 11:51:14
Nestává se mi to často, ale opět subjektivismus, jinak rozpoložená nálada a především nedávné proposlouchávání se albem a po krátké době jeho připomenutí zafungovali naplno a tak tuto reakci beru, jako opravu mého hodnocení tohoto počinu. Jestli nedávno vytasil jsem max 4*, tak dnes, při domácích pracech :-) jsem z desky naprosto unešen a nevolil bych jinak než 5*. Opět to potvrzuje mé tvrzení, že nějaké přehnaně tvrdošíjné hodnocení, nemá vůbec objektivní dopad, stačí málo a člověk procitne, pronikne a rozpomene si na témata, která ještě nedávno činila mu problém. Jsem opravdu mile překvapen, tak jak jiný může být nemile zklamán :-)

alienshore @ 26.07.2016 15:29:37
Horyna, práve že sa ti to občas naozaj stáva, meniť názory z jedného dňa na druhý podľa toho ako som sa dnes práve vyspal nepovažujem za nejak veľmi očarujúce :-), nuž ale nakladajme každému päťky, veď tak dobre nám pri práci hrajú :-) ...

horyna @ 26.07.2016 15:36:53
Mám rád když u mne desky postupně rostou a tohle je ten případ, tobě se to nestává? :-)