Hughes, Glenn / Building The Machine (2001)

Deska Building The Machine mi přijde, jako jedna z vůbec nejtěžších Hughesových nahrávek co se soustředěného poslechu týče a taktéž následného vnitřního vstřebávání, či příjmutí faktu, že především objevitelská činnost je plně nadsazena klasické rockové formuli (i když se tuto mistr snaží potlačovat velice často i v jiných svých dílech) a ono hledačství, jde ruku v ruce se silně novátorským přístupem i za cenu ztráty vydobených pozic, které nepřipravený posluchač, či mantinely limitovaný jedinec, zákonitě nemusí přijmout. Osobně tuto kolekci nehodlám pro objevování nepoznaných horizontů nijak přeceňovat, na druhou stranu, jí také nechci upírat status výjimečného hudebního zážitku, s kterým osobně (na některých místech) občas silně bojuji.

Především v prvních třech skladbách Can't Stop the Flood, Inside, i Out On Me- vidím ony nové horizonty otevírající se před Glennem, zvuk hodně současný, místy nepevné nervní rytmy, méně melodičnosti, rychlé zvraty i futuristický klávesový podkres, se starají o hledání nepoznaného a dokladují schopnost, rychle dílo zatratit, aniž by divák toužil projít dále.
Více se chytám až se čtvrtou I Just Want To Celebrate- funky rytmus, celková ztřeštěnost a silně nad věcí artikulající Glenn i zajímavé sbory, modelují v sobě jasný hit alba, tuto polohu si pánové náležitě užili a řádí zde jako mladičci.
Don't Let it Slip Away- uhání s vystrčenou techno basou i zvukově hodně originální kytarovou prací a rozhodně stojí za poslech.
Šestá Feels Like Home- zní přec více tradičně, španělky vyhrávají a lidštější charakter písně v sobě nese o poznání teplejší atmosféru.
Po párplovské High Ball Shooter- se současným zvukem a již jen Hughesovým vokálem, je tu temná
When You Fall- v níž sabbatovská tempa a 70-tkové klávesy útočí na nervní soustavu jedince dost neomaleně, naštěstí se už pomalu chystá velký finiš.
I Will Follow You- otevírá překrásná sólová kytarová pasáž posléze se opakující, jazzový nádech písni dodává jak klavír tón, tak volné bicí, i velice svojská tvář Glennova vokálu.
Vskutku interesantní klávesové zvuky v doprovodu basové figury a citlivým akustickým štětcem malující JJ Marsh tvoří originální Beyond the Numb- musím konstatovat, že s touto polohou nemám nejmenší problém, rock fusion první třídy.
Skutečný skvost stojí v závěru alba, píseň Big Sky- provází silné citové rozpoložení, značně velké osobní kouzlo zde přítomné patří jak zvučným kytarovým linkám a fenomenálnímu zpěvu, tak celkovému kompozičnímu talentu, pod nímž byl tento track zkonstruován.

Není to vůbec špatná věc, jen chce více píle a porozumnění, točil jsem ji s píšící recenzí několikrát po sobě a její kouzlo začínalo postupně účinkovat.

» ostatní recenze alba Hughes, Glenn - Building The Machine
» popis a diskografie skupiny Hughes, Glenn