Joy Division - Closer (1980)

08.12.2011 Matouš | #

Původně měl být na obalu tohoto alba jiný motiv - Ježíš sejmutý z kříže v náruči Panny Marie, tedy motiv, který se také mnohokrát opakuje ve vynikajících dílech výtvarného umění. Z nějakého důvodu (bohužel si nevzpomínám už z jakého...) se na obalu objevil Boží hrob s Ježíšovým tělem. Tematicky, textově, je album průvodcem k poslednímu okamžiku a posmrtným vizím. Texty Iana Curtise jsou dnes součástí přednášek na literárních seminářích britských vysokých škol. Tentokrát bass kytara ze skladeb nevyčnívá tolik na debutu a ani Curtisův hlas, i když rytmika je pořád hodně výrazná a Curtis rozhodně není přeslechnutelný.

Atrocity Exhibition - nám ukazuje život jako arénu plnou ohavnosti a brutality. Dramatickým prvkem ve skladbě je šílený industriální zvuk, který vyluzuje kytara. Nevědět, že je to kytara, odhadovali byste na nějaký nehudební, průmyslový nástroj. Curtisův hlas oproti prvnímu albu není tolik v popředí a speciálně v této skladbě se pohybuje na nejnižších možných polohách Curtisova hlasu - zní opravdu velmi přidušeně, jako by se propadal sám do sebe.

Isolation - důsledkem odmítnutí světa ve stávající podobě je stažení z něj, možná návrat k matce, k prvotnímu plodivému principu. Zde poprvé Joy Division použili syntezátory v míře pro ně nevídané. Díky zemitosti a zahuštěnosti skladby nejsou však vůbec nevkusné. Hudební motiv geniálně jednoduchý, strojový rytmus bicích neúprosně šlape na vlně odcizení a Curtisův hlas se vylévá ze zadušenosti k zoufalému naříkání.

Passover - uhrančivá skladba ve stylu I Remember Nothing z debutu.

Colony - neurotický rytmus. Kytara řeže způsobem, který na debutu nemá obdoby. Curtisův hlas v refrénu je vrcholem zoufalosti zraněné duše.

A Means to an End - motiv ukončení utrpení se poprvé objevuje v této skladbě. Hutný spodek, který repetetivně opakuje uhrančivě jednoduchou akordovou melodii.

Heart and Soul - opakovaně přerušovaný nervozní rytmus výrazných bicích. Syntezátory kouzlí dekadentní atmosféru zásvětních prostor a mrazivá hra akustické kytary. Curtisův hlas jako by přicházel už odjinud - "Co bude hořet? Srdce nebo duše?"

Twenty Four Hours - je asi nejsilnější skladba celého alba. Okamžik rozhodnutí. Hudba i Curtis znějí naprosto osudově, nevyhnutelně.

The Eternal - vize vlastního pohřbu začíná křehkým klavírem, atmosféra padajícího podzimního listí. Smířenost, poddání se, úleva po prožitých utrpeních.

Decades - je posmrtnou vizí glosující ze zpětného hlediska poslání a přínos celé generace. Nepřítomnost kytary a expanzivní nástup syntezátorů. V nejvyšších polohách působí syntezátory opravdu až nesnesitelně. Skladba má krásnou melodii, ale stav tehdejší techniky z ní dělá tak trochu umělou hmotu.

Celkově uhrančivá deska s potřebnou dávkou psychopatie a hudebního novátorství.

reagovat

nowhere_man @ 08.12.2011 12:56:01
Matouš: Veľmi krásna recenzia, vďaka za pocity z nej.

PaloM @ 08.12.2011 17:11:45
"uhrančivá deska s potřebnou dávkou psychopatie..." - prosím ťa vysvetli, ako si to myslel. Ja som nepochopil.

Matouš @ 12.12.2011 09:06:40
PaloM: Pokud znáš aspoň průměrně češtinu, nebudu ti muset vysvětlovat slovo "uhrančivý". V souvislosti v jaké jsem jej použil tedy logicky znamená asi něco jako: deska (produkt, hudba na hudebním nosiči) má sílu posluchače paralyzovat, uhranout, zastavit krevní oběh + dalších x adjektiv běžně používaných pro vyjádření úžasu, údivu, zasažení něčím mimořádným. "Psychopatie" je termín, který se užíval v psychiatrii (v současnosti se v odborných kruzích neužívá) a označuje soubor příznaků a projevů pro které má současná psychiatrie výraz: Hraniční porucha osobnosti, nebo Mnohočetná (příčná) porucha osobnosti. A protože utrpení jako takové, lhostejno zda je zapříčiněno excitovanými duševními stavy nebo něčím jiným, urychluje duševní vývoj, může i takový mladík jako Curtis ze sebe vydat cosi geniálního. A každá genialita je svým způsobem narušením "normálního" duševního vývoje, takže proto říkám, že ta "psychopatie" je "potřebná" - protože bez toho by prostě Joy Division nebyli tím, kým jsou, nebo čím se stali. Každý, kdo aspoň zevrubně zná texty skladeb na albu Closer a má aspoň rámcový přehled o soudobých vědních disciplínách, ví o čem mluvím, když říkám, že Closer je "uhrančivá deska s potřebnou dávkou psychopatie".

PaloM @ 12.12.2011 09:17:29
Výrazom veľmi dobre rozumiem.
Pýtal som sa, aby som sa pokúsil porozumieť tvojmu výkladu.
Bohužiaľ, ako som predpokladal, tvoje ponímanie je mi cudzie. Psychopatia v žiadnom prípade nie je uhrančivá, ani v umení. Psychopatia je ťažká choroba, postihnutý je na poľutovanie.
Ak by som bol očarovaný, či "uhranený" z výtvoru psychopata na tomto albume, cítil by som sa ako deviant.
Prepáč, neber to osobne. Tvoj výklad a zaujatie pre recenzovaný výtvor, najmä dôvody ktoré uvádzaš, sú mi úplne cudzie.

Matouš @ 12.12.2011 10:31:15
PaloM: Určitě můj výklad a moje pojetí tvorby Joy Division nejsou závazné, to jistě ne. Ale pokud to vidíš takhle, pak je mi tě, s prominutím, líto - pokud víš o čem mluvíš. Ale tím si nejsem jistý. Autory mnoha výjimečných děl jsou (neříkám, že výhradně!)lidé s nějakým způsobem narušenou osobností. Namátkou: Jim Morrison, Syd Barrett, Iggy Pop (aspoň ve své době), Ian Curtis, a mohl bych pokračovat napříč uměleckými žánry (malíři, spisovatelé, básníci...). Předpokládám, že s díly mnoha z nich ses i ty už jistě aspoň seznámil. Možná, že tě dokonce některá z těch děl oslovila - líbily se ti někdy The Doors? Nebo ranní Pink Floyd? A připadal sis jako deviant, když jsi je poslouchal? Tak vidíš. Netvrdím, že uhrančivá je psychopatie, jak mi podsouváš, ale umění! A říkám, že duševní utrpení, které se skrývá za všemi těmi diagnostickými termíny, zesiluje jeho účinky! (myslím účinky toho umění...)

PaloM @ 12.12.2011 12:28:41
OK Matouš, nemusíš ma ľutovať, lebo niet dôvod.
Je to tvoj názor, ktorý ti neberiem.
Iba som poukázal na to, že nepoznám nikoho (normálneho), kto by k "uhrančivému" albumu ešte potreboval "potrebnú dávku psychopatie" :-)
Kľudne píš ďalej, depka je dnes v móde.

Óin @ 12.12.2011 12:29:03
Matouši, asi spíš souhlasím s tebou, než s Palem, ale mít v sobě vlastního démona bych pravděpodobně nechtěl. BTW, kolik je ti let?

PaloM @ 12.12.2011 12:30:04
Óin: jasné a bez urážky, veď na to som narážal.

merhaut @ 12.12.2011 13:42:45
Mě podobné "hluboké" výklady hudebních alb často rozesmívají :-) Zvlášť, když v nich dostává na frak čeština i elementární logika...

Nic proti Closer, občas si poslechnu, i když bez uhranutí...

Matouš @ 13.12.2011 11:04:21
PaloM: Každý, kdo nakonec vytvoří něco výjimečného, což se zpravidla ukáže až s odstupem času, potřebuje jistou dávku psychopatie.:-) Je to naprosto logické: se zajetými myšlenkovými vzorci, po vyježděné cestě a se zažitými schématy budou sice všichni normální, ale nikdo nijak výrazně neobohatí scénku. Je třeba vybočit, vykolejit...

merhaut: Já se zase směju těm, kteří neargumentují, ale zato mají zapotřebí manifestovat svůj těžký nadhled a suverenitu. Co se týká mojí češtiny a logiky: Možná ses ještě nenaučil číst rozvité věty, možná ti dělá problém udržet pozornost déle než minutu... Ale to už jsme mimo téma.

PaloM @ 13.12.2011 11:34:33
Matouš: na tom niečo je, čo píšeš, no nie som si istý, či slovo "psychopatie" to presne vystihuje. Rád by som túto debatu ukončil so zmierením.

Matouš @ 13.12.2011 13:01:14
PaloM: Jasně, ok, jsem pro. Nic ve zlym... Zdravim.

merhaut @ 13.12.2011 14:19:52
Matouši, jak hrají Pink Floyd po ránu?:-)

merhaut @ 13.12.2011 14:33:29
K výjimečnosti není třeba psychopatie. To k té "logice"...

Matouš @ 13.12.2011 15:16:23
merhaute, tak jsem se v tobě nespletl, člověče...:-) Že je něco "ranné", tos ještě nikdy neslyšel? A protože se tenhle přívlastek skloňuje, tak v případě, že budu mluvit o Pink Floyd, použiju: ranní Pink Floyd. A ano, ta dvě n jsou v tom slově správně. O žádných raných, večerních ani odpoledních Pink Floyd jsem nemluvil. (Pokud jsem ve slově ranní zapomněl v předchozím svém příspěvku napsat dvě n, omlouvám se.)

Co se týká logiky: Netvrdím, že člověk Musí být psychopat, aby vytvořil výjimečné dílo - upozornil jsem na to také v některém z předchozích příspěvků, stačí pozorně číst. Na albu Closer od Joy Division má ovšem psychopatie své místo a řekl bych dokonce, že slaví hody - a řekl bych, že ve prospěch celku, řekl bych, že tam prostě patří a celek je geniální. Představ si Closer bez Curtisových textů, bez Curtisova hlasu, bez Curtisových skladeb - co zbyde z výjimečného díla?

merhaut @ 13.12.2011 15:19:52
Ještě větší než jsme doufali:-))) Víc se k tomu nedá napsat...

Matouš @ 13.12.2011 15:25:24
merhaut: No jo, tak jo, ty musíš mít vždycky poslední slovo, viď...? A když dojdou argumenty, tak se to dá vždycky nějak shodit, že jo...? Tak jo, zdravim a někdy příště... :-)

merhaut @ 13.12.2011 15:36:00
No tak dobře, děcka se taky musí krmit po lžičkách. Poslouchej, ty psychopatická věto rozvitá: když je něco po ránu, je to s dvěma n. Takže: ranní, odpolední, večerní. Pink Floyd zamlada, začínající, apod. jsou raní Pink Floyd. Učí se to v páté obecné. Zkrátka, je to přesně naopak, než si myslíš a než jak se v tom víc a víc ňahňáš:-) Pošli omluvný dopis své učitelce češtiny...

nowhere_man @ 13.12.2011 16:05:31
Navrhujem založiť diskusné vlákno "Vynadaj a uraz niekoho na progboarde". V poslednej dobe sa to tu veľmi rozmohlo. A podľa mňa to veľmi znižuje úroveň reakcií pod recenziami alebo iné vlákna (napr. hitparáda nadčasových (s)hitov). Zamyslite sa nad tým.

Óin @ 13.12.2011 16:26:50
Není to jen tady na Progboardu, obecně se k sobě lidé v těchto dnech chovají nějak hůř. Ale já se nedivím, na jedné straně nás straší krachem EU, na druhé straně válkou. Nechci být patetický, ale aspoň tady bychom se mohli trošku tolerovat.

PaloM @ 13.12.2011 16:37:02
...snáď sme s Matoušom ukázali, že sa to dá. Ospravedlňujem sa a tiež si prajem mier a kľud.

nowhere_man @ 13.12.2011 16:59:37
PaloM: áno, páči sa mi, že napriek tomu, že Matouš a ty ste opačného názoru, ste neskĺzli do urážiek. Tak to má byť. Tiež by som bol rád, aby bol progboard aspoň v tomto čase miestom kľudu a mieru. Stačí, že mier a kľud nie sú vo svete, tak si ich spravme aspoň tu.

Matouš @ 14.12.2011 09:49:13
Kluci, červenám se - chtěl jsem dát lekci z češtiny a hned jednu dostal...:-)

merhaut: Ok, po gramatické stránce jsi mě znemožnil. Gratuluju. Ale že nemáš argumenty a možná proto se nedržíš věci a tepeš celej text na základě jedný věty, je evidentní.

S ostatními souhlasím. Nevadí mi vášnivě, ale věcně, diskutovat. Pokud můj protějšek sklouzává do osobních invektiv, adekvátně se bráním. Ale uznávám, že tím se bezvýchodnost jenom cyklí. Bez ohledu na názor bychom tu každý spor měli ukončit "podáním ruky" - jinak to tady bude totální zvěřinec. Mně se na progboardu líbilo vždy právě to, že lidé tu spolu diskutují bez urážek - koneckonců mají přece společný zájem: každý z nich "fandí" nějaké hudbě a každý se chce se svým názorem s někým nějak podělit...

Mohyla @ 14.12.2011 10:33:28
Matouš, aj keď o neviem o Joy Division nič, máš moje uznanie, nie každý si dokáže priznať chybu. Pod: "Mně se na progboardu líbilo vždy právě to, že lidé tu spolu diskutují bez urážek - koneckonců mají přece společný zájem: každý z nich "fandí" nějaké hudbě a každý se chce se svým názorem s někým nějak podělit... " sa podpisujem! Zdraví Ťa Mohyla:-)

07.12.2011 nowhere_man | #

Druhý a bohužiaľ aj posledný album kapely Joy Division. Prvé ma strašne zasiahlo, nadchlo... Jednoducho láska na prvé počutie. Na základe zopár recenzií po internete a podobne, som sa bál druhého, pretože takmer všade ospevovali debut a druhý album Closer buď nespomínali alebo tak, že nedosahuje úroveň prvého. Ale v mojich ušiach sa stal pravý opak. Ak som prvý album vyniesol do nebies, druhý musí byť asi vyššie, pretože ma zasiahol ešte viac.

Album otvára zvláštna skladba Atrocity exhibition, ktorá ma neopísateľnú atmosféru. Pokračuje sa šlapavou Isolation, v ktorej sú syntezátory využité viac ako Joy Division dovtedy využili. Passover je opäť atmosférou typická skladba kapely - tajomná a potemnelá. Colony sa vyznačuje zaujímavým rytmom, ktorý produkujú vzájomne bicie nástroje s basgitarou. A means to an end je opäť šlapavou skladbou, ktorá pekne odsýpa. Potom príde pomyslená druhá strana (keby sme mali LP) a tá vyráža dych. Najprv je to Heart and soul s hypnotizujúcimi bicími nástrojmi a basgitarou a Curtisov spev je neskutočne podmanivý, akoby z iného sveta. Twenty four hours má stašne clivú atmosféru. Basgitara a gitara spoločne vyhrávajú jeden z najclivejších riffov aké poznám. A čo potom skladba The eternal, to je zhudobnené trápenie, zhudobnený koniec, zhudobnený smútok. Emócie môžu plakať. A korunu tomu nasadí záverečná Decades. Tie syntezátory na prvýkrát nemusia v nej znieť dobre, ale potom to objavíte. Toto je skladba, ktorá predstavuje ťažký osud, emočný tlak, melanchóliu, smútok, beznádej... A je to v tomto prípade nielen vďaka Curtisovmu spevu a textu, ale aj vďaka syntezátorovým vyhrávkam.

Uznávam, že to nie je hudba pre každého. Je veľmi ťaživá, smutná, depresívna, temná... Ale ak vám tieto pocity nie sú cudzie, chytí vás za srdce. Je v nich úžasný druh temnej krásy. Osobne teda odporúčam len ľuďom, ktorý majú sklony k takýmto pocitom a vyžívajú sa v nich ako ja. Asi nič pre veselé povahy. Pre mňa je Closer majstrovský kúsok.
reagovat

Petr Gratias @ 08.12.2011 11:43:28
Album Closer od Joy Division je důležitý milník progresivních hudebních tendencí, ve snaze se vymanit ze schémat sedmdesátých let a nabídnout novou tvář hudebnímu vyjádření....
Na druhé straně z mého pohledu je to značně ponurý, depresivní a místy sebedestruktivní hudební projekt.
Slyšel jsem, že se hudba tohoto alba stala podnětem k sebevraždám a že se to bohužel některým lidem podařilo...
Ian Curtis byl zvláštní persona a jeho autodafé možná pramenilo z jeho vnitřních pocitů.
Nejsem si jist, jestli bych takové album chtěl doma mít natrvalo (ten pokus jsem před lety učinil a pak jsem album prodal).
Stárnu a současná ekonomicko-sociálně-politická situace nenahrává tomu, abych se obklopoval hudbou Joy Division.... stačí mít manuál k depresím z toho, když si člověk pustí televizní zprávy, otevře noviny, anebo poslouchá, co se kolem něho děje a jak lidé reagují.....
Raní Pink Floyd (se kterými mělo hodně lidí tehdy také problém, jak je přijmout do svého psychického světa) proto tomu působí jako mírně melancholicko-nostalgická záležitost....

nowhere_man @ 08.12.2011 12:04:42
Petr Gratias: Myslím, že máte pravdu. Osobne si myslím, že tak ťaživé a depresívne album ako je Closer by mali počúvať len ľudia rovnako naladení na takúto hudbu, ale bez tendencií sa skántriť, lebo by sa k tomu mohli aj odhodlať. Každopádne máte pravdu aj v tom význame tohoto albumu, ktorý s odstupom času získava na význame ako určitý posun v hudobnej histórii (teda myslím populárnej hudby, kam patrí aj rock, hoci slovo pop nemám rád).

vdeck @ 08.12.2011 16:32:47
Petr Gratias:
Tak takhle jsem na vlastnictvi Closer nikdy nenahlizel. Jsem pysny, ze vlastnim puvodni anglicka vydani alb Unknown Pleasures, Closer, Still a 12" Love Will Tear Us Apart na vinylu. A jako navod k sebevrazde? To by nemohli vychazet veci treba od The Doors nebo od Nirvany.
V dobe vydani mi mnohem temnejsi a destruktivnejsi pripadalo treba album Pornography od The Cure (...It doesn't matter if we all die...).

Petr Gratias @ 08.12.2011 17:13:05
Zdravím vdecka.....
každý máme vnímání hudby od přírody nastaveno jinak. Co někoho v hudbě nabuzuje energií, to naopak někoho energie zbavuje.
Doors a Nirvana sice nejsou v těch "pozitivismech" na tom tak jako třeba sanfranciská scéna druhé poloviny šedesátých let (kde to sice voní psychotropními látkami, ale na druhé straně se zde hlásá láska, svoboda, sex, uvolnění, vesmír....), ale u Doors nevnímám osobně takové zatemnění mysli jako v případ Joy Division.
Někdo třeba nemůže poslouchat z výše uvedených důvodů třeba Van Der Graaf Generator, některé King Crimson, Petera Hammilla... naštěstí k nim nepatřím.
To je ale podobné třeba i ve filmovém kumštu: Akiry Kurosawy, Masaki Kobajašiho, Kaneto Šindó, Luchina Viscontiho, Jean-Luc Godarda, Larse von Triera... někdo na tom vyloženě "ujíždí" a jiný se tomu obloukem vyhýbá....
Vnímání hudby může být různé. Četl jsem, že skladba Warszawa, která reflektuje její stav těsně po válečném běsnění u lidi vyvolává deprese, ale jedna žena přiznala, že měla při poslechu téhle sklaby orgasmus... (viz Jazz Bulletin)

PaloM @ 08.12.2011 17:17:11
Petr Gratias: myslím si to isté. Z rovnakých dôvodov neholdujem Watersovmu Amused to death, či Final Cut, a to je oveľa jemnejšia muzika.

Petr Gratias @ 08.12.2011 17:29:56
Zdravím PalaM....
ano, na Rogera Waterse jsem zapomně.
Už jsem se několikrát přistihl, že jako "pinkfloydista" nějak instinktivně vynechávám
The Final Cut.
Když jsem měl svůj pořad na téma PINK FLOYD na Rádiu Hey, tak tohle album vyvolalo zajímavou polemiku. Někteří lidé ho také nemají moc rádi...
Někdo kvůli obsahu a watersovským "vyřizováním účtů"
a někdo třeba proto, že Waters nemilosrdně vyhodil chudáka Ricka Wrighta z kapely a ani Gilmour a anai Mason s tím mnic neudělali.
Waters nenávidí lampasáky, generály, válečné štváče
a přesto jako diktátor rozhodl o vyhození člena kapely, jako kdyby byl nějaký předseda správní rady
Pink Floyd s. r. o.....
ale to jsme se dostali daleko.
Souhlasím s Tebou, Palo!

Mirek Kostlivý @ 08.12.2011 18:07:47
Tak nevím, možná kdyby Ian Curtis nespáchal sebevraždu, tak by jsme se na jejich tvorbu nedívali tak kriticky (vhledem k těm depresím). Pokud bych ale měl vyjmenovat depresivní rock skladbu číslo jedna, tak by to byla The End z 1. alba The Doors. A to zvláště od té doby co vím, jaké nechutnosti můj oblíbenec Jim Morrison na koncertech při této skladbě vykřikoval.

Elvis @ 12.12.2011 16:55:53
Zdravím Nowhere man. Na základě tvojí recenze jsem si čistě ze zvědavosti stáhl tohle album, ačkoliv o kapele Joy Division jsem předtím nikdy nelyšel. Po poslechu plně souhlasím s tvou recenzí. Velmi dobrá hudba.

nowhere_man @ 12.12.2011 18:33:18
Elvis: Ďakujem veľmi pekne, vždy ma poteší, ak náhodou niekoho privediem k hudbe, ktorá sa mu zapáči.