Osanna - Milano calibro 9 - soundtrack (1972)

Soundtrack ke stejnojmennému filmu, kterým je italská gangsterka z počátku sedmdesátých let. Není to tak dlouho a dokonce se našel fanoušek, který ji pověsil na tubku. Našel jsem si čas a na ten filmeček se podíval, ač jsem z toho měl docela kulový, neb v originálním italském znění jest. Ale byl jsem zvědavý na to, jak hudba funguje spolu s obrázky. Doporučuji všem, které to zajímá podívat se aspoň na začátek do chvíle, než naskočí úvodní titulky. Mám dojem, že je to z celého bijáku ta nejlepší sekvence.

K samotnému albu. Jde o fůzi symfonického orchestru a rockové kapely. Někdy má navrch symfoňák, jindy gruppa a lepší okamžiky střídají ty slabší. Dlouhé je to sotva jednatřicet minut a rozdělené na Preludio, Tema, Variatione I-VII a Canzona. Hlavní motiv se v různých obměnách opakuje a opravdu lomozící kapely si posluchač zase tak moc neužije. Jako celek to nějak nedrží pohromadě a ani nemůže, protože většina "skladeb" je sotva dvě minuty dlouhých. Naštěstí nejsou prokládány dialogy a jinými zvuky a ruchy ze samotného filmu. Za úplně nejlepší věci považuji úvodní Preludio a Variatione VI, kdy do impozantní hudby symfonického orchestru razantně vstupuje Osanna pořádně hartusící a nakvašená. A výborná je i poslední Canzona. Příjemná balada s doprovodem smyčců.

Je to dobrá deska a poslechnu si ji rád, ale debut je mému naturelu bližší. Dávám tři.
reagovat

Milano calibro 9 – preludio, tema, variazioni e canzona, je album filmovej hudby, ktorý obsahuje orchester v rukách Luisa E. Bacalova, čo je týpek, ktorý stál napríklad aj za Concerto Grosso od New Trolls a inými dielami vtedajšej talianskej scény (Il Rovescio Della Medaglia). Zaujímavé je, že existujú dve verzie tohto záznamu. Najprv skupina hrala simultánne naživo v kine spolu s filmom (Fonorama studios in Rome, nahrávka na 35 mm filme) a potom išla do štúdia a nahrala túto platňu.

Orchester začne Preludio a po chvíľke sa dostaví klasický Jethro Tull v extra tvrdej podobe, slovom, parádny úvod. Jemná Tema je niekde na pomedzí vážnej hudby, autorom je Bacalov, gitara je však neskutočne podmanivá a posúva celú tému niekam k oblakom.

Variazione I (To Plinius) je absolútna hard rocková záležitosť, orchester je iba kdesi v pozadí, miestami badať až King Crimsonovskú zlovestnosť (náznak Palepoli). Variazione II (My mind flies) je skôr space rocková haluz, obsahuje aj niečo so scénickej polohy PFM. Variazione III (Shuum...) otvára pôvodne druhú stranu platne, orchester zakvíli, Jethro Tull ho vystrieda a krátko zahaluzí a už je tu Variazione IV (Tredicesimo cortile), brutálna hard rocková smršť doplnená absolútnou ujetinou. To sa musí počuť. Variazione V (Dianalogo) je sólo pre bicie nástroje doplnené sláčikmi. Variazione VI (Spunti dallo spartito n° 1472E/AY2 del Prof. Imolo Meninge) plynulo pokračuje, sláky a bicie dopĺňa aj hard rockový gitarový kravál. Variazione VII (Posizione raggiunta) je skôr swing, ale značne elektrifikovaný a nabudený, záverečná Canzona (There will be time) prvýkrát obsahuje spev, v angličtine, začiatok je úplne sladký, postupne naberie grády, spadne, opäť sa zdvihne a napokon skončí v záplave preslákovaných aranžmánov.

Hoci je album väčšinou posudzovaný minimálne rozpačito (kritikou aj fanúšikmi), považujem ho za najlepší, aký som od Osanny počul (čo sú vlastne prvé tri dosky).

reagovat