Ayers, Kevin - Joy of a Toy (1969)

Je to zvláštní pocit znovuobjevit mezi vlastními cédéčky něco, o čem sice vím, že je to určitě dobré, ale náhle s překvapením shledat, že je to něco mnohem více - že je to naprosto úžasné a takřka geniální!
Nedávno se mi totéž stalo u Pampered Menial od Pavlov´s Dog, nyní přišel na řadu první Kevin Ayers. Jaká asi budou jeho další alba? Už se těším!
Kdybych tuto desku měl co nejstručněji výstižně charakterizovat, řekl bych asi, že přetéká tajuplnou a moudrou, mírně strašidelnou laskavostí.
Už úvodní instrumentálka JOY OF A TOY CONTINUED signalizuje, že se zde bude odehrávat něco nevšedního. Trochu kabaretní, snad pouťová hymnička s legračními dechy, nástrojově pestrá jak od Incredible String Bandu, jen více potrhlá a rozverná, rozmarná, současně dětská a současně zhulená, jako by říkala - všechno je možné.
Sametový a hladivý Kevinův hlas v TOWN FEELING vzápětí pohádkově vyprávi s neodolatelnou naléhavostí, doprovázen hravou houpavou kytarou a flašinetářskými klávesami, ale celá skladba se přitom jakoby vznáší v jakémsi znepokojivě tajemném oparu. THE CLARIETTA RAG je naopak odpíchnutá rockovka, nesoucí snad náladu starých Pink Floyd, s nimiž má Ayers mnoho styčných bodů. Jedním z vrcholů alba je krátká skladbička GIRL ON THE SWING - věc naprosto ničemu nepodobná, s rozechvělou křehkou melodií, ale pronikavou jako mantra, a starobylým klavírem pod nánosem bizarních zvuků. Najazzlá SONG FOR THE INSANE TIMES pokračuje sice v zdánlivě poklidném rozpoložení alba, ale už pulzuje napětím. Nějak připomíná tragickou poetiku Nicka Drakea či snový svět takřka zapomenutého amerického písničkáře Boba Raye, kultovního už jen pro pár pamětníků jeho alba Initiation of a Mystic. A pak už jedeme v STOP THIS TRAIN - stroj neúnavně šlape a supí (opravdu Soft Machine?), prodírá se houštím pazvuků v hypnotické polorecitaci, disharmonické vpády mohou poukázat na podobná díla Johna Calea (ale kdo s tím začal dřív?), a mizí nakonec v oblacích s hyperbolicky nabírajícím zrychlením (což zase připomene staré Gong - ale proč ne, všichni tito tvůrci se s Kevinem Ayersem dobře znali a zahráli si s ním, takže museli čerpat se stejných studnic). Pocit zmateného a oslněného posluchače, který ani neví, co to vlastně má v přehrávači, opět uchlácholí a ukolébá přenádherná balada ELEANOR´S CAKE, něžná melodie, s níž by hitmaker vystačil na půl strany desky, ale Kevin jí pouze skromně načechrá necelé tři minuty blaženého snění v dialogu kytary, hoboje, kláves a svého hebkého hlasu, poklidně klouzajícího jako modlitba před spaním. Jako scénická hudba k procházce zaprášeným opuštěným muzeem starověkých vykopávek zní mírně strašidelná LADY RACHEL, Ayers zpívá jako by odříkával dávná zaklínadla, ztišuje občas až k šepotu, pradávné pavučinami obrostlé nástroje se probouzejí a ožívají v šeru, po zádech teče kapka potu a mravenčí drobné vibrace. Další nepochybný vrchol alba a dobrodružný výlet do světů, kde se zhmotňují sny. Tak tady už veškerá hledání paralel a srovnávání končí; tohle není už podobné ničemu, ale je to prostě nádherné. O čem Lady Rachel asi sní?
Probuzení z letu mezi světy tvrdě obstará urputně drtivá a naprosto disharmonicky pošahaná podivnost OLEH OLEH BANDU BANDONG. Co to ti chlapi asi kouřili? Šílenému zvukaři se asi rozkutálely pásky. Ale ... celé to je stejně jaksi hezké, klavírní vyhrávky nejsou žádným nahodilým blábolem, zvuky sedí přesně tam, kam patří. Kdo má rád druhou desku floydovské Ummagummy, zejména Sisyfa, tak nemůže být zklamán ani odrazen; dá se to s radostí poslouchat znovu a znovu, a stále je to vzrušující kus naprosto vizuální hudby. A opět - Pink Floyd nedělila od Kevina Ayerse nijak velká vzdálenost! Poslední kousek (škoda že poslední) THIS CRAZY GIFT OF TIME je rozloučení zdánlivě obyčejné - kytara a foukací harmonika jak od táboráku, halekání - asi nejobyčejnější skladba alba tak vytváří symbolicky tečku za neobyčejným albem, aby posluchače vrátilo bezpečně na pevnou zem s jistotou, že jeho výlet s báječným Kevinem Ayersem není poslední.
reagovat

Snake @ 12.07.2015 09:12:57
Čtu poctivě každou novou recenzi na Progboardu, ale málokdy se mi stane, že bych si "předmět doličný" musel okamžitě pustit. Gattolino, napsal jsi to skvěle a Kevin Ayers už mi hraje aspoň z ytb. A taková "Town Feeling" ? Hmmm...

Gattolino @ 12.07.2015 14:15:32
Díky, Snake, také se rád inspiruji recenzemi jiných k poslechu. Myslím, že Progboard v tomto směru plní důležitou roli.

Judith @ 15.06.2024 12:34:54
Krásná recenze na krásnou desku. Potrhlou hravostí připomínají písničky opravdu rané Pink Floyd, ale celkově je hudba lyričtější, jemnější. Poslouchám podruhé a líbí se mi čím dál víc.