Glass Hammer - If (2010)

Americká artrocková kapela Glass Hammer za dobu své dvanáctileté existence vydala několik skvostných počinů, jež ji stavějí do pozice jedné z vůdčích současných uskupení tohoto žánrového zaměření. Rok 2010 byl pro ni však naprosto zásadní – s vydáním alba „If“ se v čele Glass Hammer poprvé představil vynikající zpěvák Jon Davison. A vše bylo připraveno pro zrod skutečné superskupiny.

„If“ je albem, které bych se nezdráhala označit za jedinečné. Je na něm znát obdiv skupiny k legendám progresivního rocku 70. let, ale zároveň posluchači nabízí cosi, co už v současné době vyprázdněnému neo-progu žalostně chybí. Má zkrátka jakýsi osobitý náboj a kouzlo, punc něčeho jedinečného a nenapodobitelného. Často naráží na krásně nečekané změny v harmoniích („Beyond, Within“) a přestože se o to křečovitě nesnaží, působí neskutečně bohatě – plně. Z každého tónu je cítit jasný smysl a cíl, nikoli jen prázdný kalkul. Tento pocit mě provází celou nahrávkou a mimo jiné se také stará o to, aby má pozornost nepolevila a byla po celou dobu zaměřená jen na samotnou hudbu a její sdělení.

Přestože není pochyb o řemeslné důmyslnosti a dokonalosti zpracování všech skladeb, z alba čiší překrásně čirá přirozenost, jakoby samozřejmost. Už jen proto si myslím, že právě Glass Hammer jsou přímými pokračovateli Yes; pokračovateli, kteří by si zasloužili konečně přebrat onu „štafetu“.
Také prvky symfonického progrocku působí naprosto lehce, nadmíru elegantně a zcela určitě posluchačův dojem v nemalé míře ovlivní. To samé se dá říct i o předělech ve skladbách, kdy se do středu pozornosti nevtíravě dostává akustická kytara a až fantaskní klávesy („At Last We Are“ a další).
„If“ je krásným dílem, dílem působícím soudržně a v žádném případě ne útržkovitě. Toto je při jeho charakteristice nesmírně důležité, protože při stopáži přes celou hodinu se mnoho řadových kapel uchyluje k rozmělňování nápadů a přílišnému „recyklování“ již použitých motivů. To je něco, co na „If“ nenajdete. Zkrátka to není možné. Glass Hammer se ukázali jako špičkoví skladatelé s obrovskou (snad až bezednou) zásobou hudebních idejí, perfektně spadající do jednotné vize.

Deska má tendence zdravě gradovat. Svého vrcholu však nedosahuje v čtyřiadvacetiminutové skladbě „If the Sun“, jak by se mohlo zdát, nýbrž v předchozí „If the Stars“, jež na skupinu vrhá naprosto nové světlo. Za sebe musím říct, že se jedná o jednu z mých vůbec nejoblíbenějších artrockových kompozic. To všechno, co Glass Hammer dokázali povědět jednou skladbou, se mnohým skupinám nepodařilo celými alby nebo třeba vůbec za celou jejich kariéru. Tklivé, emočně nabité a hlavně neskutečně krásné.

Kouzelné album, kterému nelze dát jiné než plné hodnocení. „If“ je glasshammerovským „Relayerem“. Stejně geniální, avšak nešťastně nedoceněné.
reagovat

alienshore @ 06.07.2014 17:55:34
Vidím, že Jon Davison ťa ako spevák naozaj zaujal :-). Skutočne pekná recenzia na album, ktorý možno navnadí fanúšikov symfonického prog-rocku k jeho preskúmaniu. If je každopádne príjemný album na počúvanie.

Mayak @ 07.07.2014 19:53:12
... hudobná aj grafická štylizácia Glass Hammer na albumoch "If" a "Cor Cordium " do podoby ich najväčších vzorov YES je síce pekná, ale zďaleka to nie je v kontexte ich tvorby vrchol.
Iste nie mentorsky (ani otcovsky), ale vyložene kamarátsky, ak už budete mapovať tvorbu GH (teda verím, že najmä Ty, Kristýna), sústreďte sa oveľa viac na skutočné perly tejto kapely, albumy "Lex Rex" a "Shadowland", ktoré sú o zásadnejšom prínose a pravej tvári Glass Hammer, nie o snahe, byť čo najdokonalejším klonom YES (aj keď klony progrockových dinosaurov a Tribute bandy mám vo viacerých prípadoch hodne rád) .

PaloM @ 08.07.2014 05:51:57
Mayak: takýto komentár beriem a rád si dám poradiť, odporúčané albumy si vypočujem.
Kristýna, neber to odo mňa v zlom, mne proste tento album nesadol.