Rhapsody Of Fire - Power of the Dragonflame (2002)

Recenze je z roku 2002. Dnes jsem si to po letech, kdy jsem od Rhapsody nic neslyšel, docela užil. Ale nesmí se to brát tak moc vážně, jak se to tváří. Na druhou stranu je třeba smeknout před tím, jak jim to všechno perfektně šlape a pří té přehnané velkoleposti se jim to většinou daří ukočírovat. A atmosféra také fajnová.
----------
Ještě ani nestihnul dohasnout poslední plamen zažehnutý EP deskou Rain Of A Thousand Flames a už nám italští symfometalisté servírují nové, čtvrté album Power Of The Dragonflame, které uzavírá čtyřdílnou fantasy ságu o smaragdovém meči započatou už debutem. Hovoříme-li o symfonickém metalu, tak právě Rhapsody mohou být svým nezaměnitelným stylem a perfekcionismem ukázkovým příkladem tohoto populárního stylu. Oproti zmiňovanému EP na novince trochu upustili od orchestrálních aranží a vrátili se blíže k poslední řadové desce. Bohužel možná až příliš. Ale nelekejte se, pokud patříte k velkému zástupu fanoušků této party, určitě budete novinkou opět nadšeni, ale při poslechu jsem měl často pocit, že tohle už jsem někde slyšel. Přesto kapela připravila i několik překvapení. Je to především smutkem přesycená balada Lamento Eroico, zpívaná kompletně v italštině a blackmetalovým chroptěním obzvláštněná skladba When Demons Awake, která má být možná náznakem, jakým směrem se bude ubírat zamýšlený budoucí projekt Rhapsody In Black. Osobně si však myslím, že pro tohle je skvělého hlasu Fabia Lioneho škoda. Obdivovatelé Rhapsody nechť si klidně připočtou k celkovému hodnocení jeden bod, ale ani ostatní by neměli být zklamáni.
reagovat

Snake @ 15.11.2016 16:40:58
První dvě alba Rhapsody se mi líbila, tehdy to byla fakt pecka. Jenomže pak se vyrojila celá řada jim podobných a mě se to začalo pomaličku a jistě zajídat. Ještě recenzovaná Power of the Dragonflame byla fajn, ale pak jsem je přestal sledovat. Do ruky už se mi dostala jen Triumph or Agony a to už byl "vodvárek"...

Jsem překvapenej, kolik toho mají na triku. Svou fanouškovskou základnu tedy mají a to je dobře.

EasyRocker @ 15.11.2016 17:52:10
i já mám jejich první dvě desky stále ve sbírce a tu a tam si je rád pustím. Pak postihla bohužel Italy podle mě podobná ztráta soudnosti (ale i kvality) jako Manowar...

Roky 2002-03 byly pro mne ve znamení objevování heavymetalu starého kontinentu. Finsko - Stratovarius, Německo - hafec kapel, švédsko - Dream Evil, itálie - Rhapsody...
Tehdy se ještě jmenovali pouze Rhapsody a já si pamatuji že jsem se prvně hrozně lekl jejich výbušnou hudbou. Naprosto megalomanské intro a pak zřejmě ten nejrychlejší metal co jsem do té doby slyšel...do toho klasika, kteropu jsem vždy obdivoval a refrény vystuženy "alexandrovcema". Klasický heavymetalový hlásek a melodie ze každám rohem. No paráda a moje srdce plesalo radostí a blažeností... Power of the Dragonflame největší favorit (mrkněte na klip:) >> odkaz ), kopáky jen jeli, neskutečné tempo...já byl v ráji. A do toho moje obliba dlouhých písní, takže závěrečná skoro 20ti minutová byla snad dělaná pro mne a asi nejdravější kousek (skoro až trashové riffy) a místo zpěvu štěkot, to bylo zas něco pro mé neurvalé druhá já...
Leč po 2 týdnech jsem měl pocit, že ji mám natolik naposlouchanou, že jsem neměl již co poslouchat. Dodnes u ní nevydržím a moje myšlenky většinou zalítnou jinam, třeba co si pustím potom. Hudba Rhapsody mi dodnes přijde "mnoho povyku pro nic". Všechno je pěkný, sbory, melodie, rychlost, bombastika, ale rychle se to oposlouchá...a jak vidím dnes závěrečnou skladbu? Dala by se možná zkrátit aspoň tak na polovinu
Z nostalgie, kdy jsem jim to tak trochu žral, jako kdysi Manowar (jejich hudba by se dala celkem i srovnat...silácká velká gesta, ale hudby minimálně)
reagovat

martin69 @ 27.12.2010 12:03:47
miguel7 : poslouchal jsi i jinou desku od Rhapsody?Tuhle doma nemám,slyšel jsem ji ale moc se mi oproti jiným nelíbila.
Jak dopadlive tvém objevování Stratovarius a Dream Evil?

miguel7 @ 27.12.2010 23:26:59
martin69: No tak objevení Dream Evil, když vkráčeli na scénu, bylo příjemné a bavili mne a Stratovarius...to je trochu složitější. Nemají špatné desky, ale nerozeznám prakticky jednu od druhé...je to hlavně tím, že Timo si nenechá (nenechal) moc do toho kecat. Jinak mám hodně rád Elements 2

martin69 @ 28.12.2010 08:05:07
miguel7 : děkuji za odpověď.Dream Evil se mě líbí.Mám první tři alba.Potom jsem je přestal sledovat.Stratovarius mám rád.Na tuhle hudbu musím mít chuť a náladu.Já mám rád i Rhapsody.
Na konci 90let jsem byl od kamaráda touhle hudbou doslova zasypanej.Naučil jsem se pečlivě si vybírat.
Nebudu tě dále otravovat svými dotazy.Pokud by jsi si chtěl se mnou pokecat o hudbě.Budu rád(třeba přes mail).

miguel7 @ 28.12.2010 09:55:09
mertin69: ba naopak, píšu jsem i proto abych se nějak podělil o hudbu kterou poslouchám a jsem rád za každou reakci:) hudbu můžeme rozebírat kdekoliv...ať už tady nebo na michal7.janovsky@seznam.cz
Mne se u Dream Evil líbí hlavně debut a pak Book of heavy Metal...nevím která víc, ale třetí deska je rozhodně jejich nejpestřejší deska a jsou tam výborné fláky, jako třeba hned úvodní nářez a maj prima slaďáky

martin69 @ 28.12.2010 10:05:01
miguel7 : s Dream Evil se shodnem.S debutu jsem byl nadšený.Book Of Heavy Metal je vrchol jejich tvorby.

b.wolf @ 28.12.2010 10:40:30
Zdravím; Dream Evil mají dobré alba, hlavně debutní Dragoslayer. Občas si je rád poslechnu, na rozdíl od tady těch Italů. Miguel7 to přesně vystihl, hudba jako Manowar-silácká gesta a bombastické velké nic... škoda času.